22 Cdo 661/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, který potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o nároku na vlastnictví obrazu. Dovolání bylo považováno za opožděné, protože bylo podáno po uplynutí dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Soud se opřel o § 240 odst. 1 a § 57 odst. 2 občanského soudního řádu, podle nichž lhůta pro podání dovolání končí posledním dnem měsíce, pokud není tento den pracovní den. Náklady dovolacího řízení nebyly náhradně přiznány, protože žalovaní neměli právo na jejich náhradu.
Rubrum
22 Cdo 661/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce G. F., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) V. F., zastoupenému advokátem, 2) J. F., zastoupenému obecnou zmocněnkyní, a 3) J. S., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 C 609/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2003, č. j. 20 Co 630/2002-90, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. června 2002, č. j. 8 C 609/2001-61, zamítl žalobu na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem obrazu francouzského malíře Georgese Rouaulta „Ecce homo“ s motivem hlavy Krista, olej z roku 1914 o rozměrech 51 x 32 cm, signovaného autorem, a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. října 2003, č. j. 20 Co 630/2002-90, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci žalobce doručen dne 7. listopadu 2003. Dne 9. ledna 2004 podal žalobce osobně v podatelně soudu prvního stupně dovolání proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu. Dovolání je opožděné. Podle § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ) může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Takto též byli účastníci v napadeném rozsudku správně poučeni. Podle § 57 odst. 2 OSŘ lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Posledním dnem lhůty k podání dovolání byl tedy ve smyslu citovaného ustanovení 7. leden 2004. Jak už bylo uvedeno, dovolání bylo podáno u soudu prvního stupně až 9. ledna 2004, t. j. po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Jelikož předseda senátu soudu prvního stupně nerozhodl o odmítnutí dovolání (§ 208 odst. 1 ve spojení s § 241b odst. 1 OSŘ) a předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu, postupoval dovolací soud podle § 243b odst. 5 a § 218a OSŘ a dovolání žalobce jako opožděné odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, kteří by měli podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. dubna 2004 Vít Jakšič,v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.