22 Cdo 679/2026

Rubrum

22 Cdo 679/2026-553 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně L. V. K., zastoupené Mgr. Danou Holou, advokátkou se sídlem v Lounech, Osvoboditelů 420, proti žalovanému O. I. N., zastoupenému JUDr. Veronikou Janošíkovou, advokátkou se sídlem v Lounech, Kpt. Nálepky 2224, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 178/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2025, č. j. 95 Co 332/2025-528, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2025, č. j. 95 Co 332/2025-528, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V projednávané věci dovolací soud posuzoval, zda byl v souladu s § 127 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu postup odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu, jestliže měl k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry k téže odborné otázce a rozhodl na základě jednoho z nich, aniž by vyslechl oba znalce (odvolací soud výslech jednoho ze znalců neprovedl mimo jiné s tím, že účastníci řízení s upuštěním od výslechu tohoto znalce souhlasili).

I. Dosavadní průběh řízení

2. Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 4. 2025, č. j. 5 C 178/2023-420, přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků řízení do výlučného vlastnictví žalobkyně podíl ve výši 50 % v obchodní společnosti XY, s.r.o., IČO XY, se sídlem v XY (výrok I), a do výlučného vlastnictví žalovaného podíl ve výši 50 % v této obchodní společnosti (výrok II). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal rovněž podíl ve výši 100 % v obchodní společnosti XY, s.r.o., IČO XY, se sídlem v XY (výrok III). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 6 433 000 Kč ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV). Rozhodl také o nákladech nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok V) a státu (výrok VI).

3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 11. 2025, č. j. 95 Co 332/2025-528, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I). Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení vzniklých účastníkům (výrok II).

4. S ohledem na obsah dovolání jsou pro rozhodnutí dovolacího soudu významná níže uvedená skutková zjištění a právní závěry soudů nižších stupňů.

5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že součástí společného jmění účastníků řízení je podíl ve výši 100 % v obchodní společnosti XY, s.r.o., IČO XY, se sídlem v XY. Uvedl, že s ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je nezbytné pro účely vypořádání společného jmění účastníků ocenit podíl cenou obvyklou v místě a čase zpracování znaleckého posudku, ale podle stavu ke dni zániku společného jmění manželů.

6. Soud prvního stupně cenu podílu stanovil na základě znaleckého posudku zpracovaného Znaleckou a oceňovací kanceláří s.r.o. ze dne 9. 10. 2024 a dodatku č. 1 k tomu posudku ze dne 11. 3. 2025, a to ve výši 12 866 000 Kč. Již v řízení před soudem prvního stupně soudem vznášel žalovaný proti tomuto ocenění námitky, a to i prostřednictvím odborných vyjádření zpracovaných společností Commercial Solutions s.r.o.

7. V rámci odvolacího řízení předložil žalovaný k ocenění podílu znalecký posudek zpracovaný Ústavem znalectví a oceňování Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2025. Podle znaleckého posudku činila obvyklá cena podílu za shora uvedených předpokladů částku 3 227 000 Kč. Odvolací soud posudek přečetl jako listinný důkaz při jednání konaném dne 6. 11. 2025 a s ohledem na souhlas obou účastníků řízení upustil od výslechu jeho zpracovatele. Na základě posouzení obou znaleckých posudků se přiklonil k závěrům znaleckého posudku zpracovaného Znaleckou a oceňovací kanceláří s.r.o. ze dne 9. 10. 2024.

II. Dovolání žalovaného a vyjádření žalobkyně

8. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalovaný napadá postup odvolacího soudu při stanovení ceny podílu ve společnosti XY, s.r.o. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že má-li soud k dispozici při rozhodování dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je nutno vyslechnout oba znalce (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4543/2014). Soud nesmí upustit od výslechu znalce a spokojit se s písemným posudkem znalce mimo jiné tehdy, vznáší-li účastník řízení proti závěrům znalce podstatné výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, a to i v případě, že soud jinak nemá pochybnosti o správnosti písemného znaleckého posudku (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4452/2010).

9. V projednávané věci postupoval odvolací soud podle žalovaného v rozporu se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud měl k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce (ceně podílu). Přiklonil se k závěrům vyplývajícím ze znaleckého posudku zpracovaného Znaleckou a oceňovací kanceláří s.r.o., aniž by vyslechl zpracovatele znaleckého posudku Ústavu znalectví a oceňování Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích. Dovolatel podotýká, že vznášel v průběhu řízení před soudy obou stupňů námitky proti znaleckému posudku zpracovanému Znaleckou a oceňovací kanceláří s.r.o., a to především v souvislosti s volbou metody ocenění podílu. V takovém případě však byl odvolací soud povinen vyslechnout i zpracovatele znaleckého posudku Ústavu znalectví a oceňování Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích a nebyl oprávněn upustit od jeho výslechu.

10. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se ruší rozsudek soudu prvního stupně, případně aby dovolací soud sám rozhodl, pokud to bude skutkový stav umožňovat.

11. Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání

12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

13. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení právní otázky, zda byl v souladu s § 127 o. s. ř. postup odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu, jestliže měl k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry k téže odborné otázce a rozhodl na základě jednoho z nich, aniž by vyslechl oba znalce (odvolací soud neprovedl výslech jednoho ze znalců mimo jiné i s ohledem na souhlas účastníků řízení s upuštěním od výslechu tohoto znalce).

14. Odvolací soud se při řešení této právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Proto je dovolání žalovaného podle § 237 o. s. ř. přípustné.

IV. Důvodnost dovolání

15. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

16. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. věty třetí a páté soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Místo výslechu znalce se soud může v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

17. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

18. Podle § 127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.

19. Problematikou výslechu znalce se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1678/2024, ve kterém shrnul, že ustanoví-li soud znalce, vyslechne jej (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vyslechl, a pouze v odůvodněných případech. O odůvodněný případ, v němž se soud místo výslechu znalce může spokojit s písemným posudkem znalce, jde, nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny „formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li – zejména s ohledem na to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti – očekávat (důvodně předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014).

20. Soud nesmí upustit od výslechu znalce a spokojit se s písemným posudkem znalce mimo jiné tehdy, vznáší-li účastník řízení proti závěrům znalce podstatné výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, a to i v případě, že soud jinak nemá pochybnosti o správnosti písemného znaleckého posudku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010).

21. Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je nutno vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je nutno dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014). Jinými slovy o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, usnesení ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 22 Cdo 465/2024).

22. V projednávané věci odvolací soud při stanovení ceny podílu ve společnosti XY s.r.o. vyšel ze znaleckého posudku zpracovaného Znaleckou a oceňovací kanceláří s.r.o. K této skutečnosti provedl na návrh žalovaného jako důkaz i znalecký posudek ze dne 20. 10. 2025 zpracovaný Ústavem znalectví a oceňování Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích s tím, že se spokojil s písemným posudkem a se souhlasem účastníků řízení upustil od výslechu tohoto znalce. S ohledem na obsah obou znaleckých posudků i ostatní provedené důkazy uzavřel, že metoda ocenění použitá Ústavem znalectví a oceňování Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích není v poměrech projednávané věci vhodná, a proto se přiklonil k závěrům znaleckého posudku zpracovaného Znaleckou a oceňovací kanceláří s.r.o.

23. Avšak měl-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o téže otázce, byl povinen pro rozhodnutí, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku, vyslechnout oba znalce. Soud proto nemohl upustit od výslechu znalců, a to ani za předpokladu, že s tím účastníci řízení souhlasili. Souhlas účastníků s upuštěním od výslechu znalce je jednou, nikoliv však jedinou podmínkou, při jejímž splnění může soud tímto způsobem postupovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1678/2024). Jsou-li například závěry znaleckého posudku v rozporu s jinými provedenými důkazy, nelze se spokojit pouze s písemným posudkem (a v projednávané věci byly v rozporu závěry plynoucí z obou znaleckých posudků). Jinými slovy za této situace nezbavuje soud povinnosti vyslechnout oba znalce ani souhlas účastníků řízení s upuštěním od výslechu jednoho ze znalců, neboť soud je povinen zjistit skutkový stav procesně korektním způsobem, v souladu s právními předpisy a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

24. Z uvedeného se podává, že pokud soud při stanovení obvyklé ceny podílu ve společnosti XY s.r.o. nepřistoupil k výslechu zpracovatelů znaleckých posudků, postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.

V. Závěr a náklady řízení

25. Napadený rozsudek odvolacího soudu tak není v otázce postupu odvolacího soudu při stanovení ceny podílu ve společnosti XY s.r.o. na základě příslušných znaleckých posudků správný. Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil [dovolací soud neshledal naplnění podmínek pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.] a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.). V projednávané věci neshledal dovolací soud důvod pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

26. V rámci dalšího řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

27. Jelikož dovolací soud rozhodl o dovolání bezodkladně, nerozhodoval již samostatně o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

28. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. 6. 2026 Mgr. David Havlík předseda senátu