22 Cdo 959/2026

Rubrum

22 Cdo 959/2026-555 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně SUOPELOS s. r. o., se sídlem v Ostravě, Tyršova 885/24, IČO 27845541, zastoupené JUDr. Mgr. Marcelem Petráskem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, proti žalovaným 2) P. K., 3) T. K., 5) I. P., 6) J. S., 7) M. V., zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 643/77, 8) J. V., 9) J. Z., 10) I. P. a 11) M. U., o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 46 C 355/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2025, č. j. 28 Co 291/2024-475, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2025, č. j. 28 Co 291/2024-475, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 9. 2024, č. j. 46 C 355/2022-256, částečně zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní a společností MI Estate s. r. o. [v nalézacím řízení vystupující v pozici žalované 4)] týkající se pozemku parc. č. XY zapsaného na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území Káraný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „předmětný pozemek“ nebo „předmětná nemovitost“) a stavby č. ev. XY zapsané na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „předmětná stavba“ nebo „předmětná nemovitost“) a dále ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 8) týkající se předmětného pozemku (výrok I), zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 2), 3), 5), 6), 7), 8), 9), 10) a 11) k předmětné stavbě, která je situovaná na předmětném pozemku, a spoluvlastnický podíl žalobkyně o velikosti 4/15 přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných 2), 3), 5), 6), 7), 8), 9), 10) a 11) s tím, že ve výroku určil i velikost jejich spoluvlastnických podílů (výrok II), zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 2), 3), 5), 6), 7) a 9) k předmětnému pozemku, na kterém se nachází předmětná stavba, a spoluvlastnický podíl žalobkyně o velikosti 1/6 přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných 2), 3), 5), 6), 7) a 9) s tím, že ve výroku určil i velikost jejich spoluvlastnických podílů (výrok III), žalovaným 2), 3), 5), 6), 7), 9), 10) a 11) uložil povinnost zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu za její spoluvlastnický podíl na předmětné stavbě ve výši 113 760 Kč (výrok IV) a žalovaným 2), 3), 5), 6), 7) a 9) uložil povinnost zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu za její spoluvlastnický podíl na předmětném pozemku ve výši 17 983 Kč (výrok V). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky VI až IX).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaní 2), 3), 5), 6), 7) a 9) jsou podílovými spoluvlastníky předmětného pozemku, přičemž žalobkyni náleží podíl o velikosti ideální 1/6, každému ze žalovaných 2), 3), 6) a 7) náleží podíl o velikosti ideální 1/12 a každé ze žalovaných 5) a 9) náleží podíl o velikosti ideální 1/4. Na předmětném pozemku se nachází předmětná stavba (rekreační chata), jejímiž podílovými spoluvlastníky jsou žalobkyně a žalovaní 2), 3), 5), 6), 7), 8), 9), 10) a 11), a to žalobkyně s podílem o velikosti ideálních 4/15, každý ze žalovaných 2), 3), 6) a 8) s podílem o velikosti ideální 1/12, žalovaná 5) s podílem o velikosti ideálních 7/60, žalovaná 7) s podílem o velikosti ideální 1/30, žalovaná 9) s podílem o velikosti ideálních 3/20 a každá ze žalovaných 10) a 11) s podílem o velikosti ideální 1/20. Ani jeden z účastníků nechce ve spoluvlastnickém poměru setrvat.

3. Stran způsobu vypořádání soud prvního stupně konstatoval reálnou nedělitelnost předmětné stavby i předmětného pozemku a přiklonil se k variantě přikázání předmětné stavby do podílového spoluvlastnictví žalovaných 2), 3), 5), 6), 7), 8), 9), 10) a 11) a předmětného pozemku do podílového spoluvlastnictví žalovaných 2), 3), 5), 6), 7) a 9). Solventnost byla – ve vztahu k výši vypořádacího podílu vypočtené z ceny tržní zjištěné znalkyní – prokázána u žalovaných 7) a 9), přičemž žalovaná 7) byla ochotna vyplatit žalobkyni vypořádací podíl i za ostatní žalované [vyjma žalovaného 8), u něhož tak velikost spoluvlastnického podílu zůstala nezměněna]. Při stanovení výše náhrady za spoluvlastnický podíl žalobkyně vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku Ing. Hany Kameníkové, načež žalovaným 2), 3), 5), 6), 7), 9), 10) a 11) uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl ve vztahu k předmětné stavbě částku 113 760 Kč, respektive žalovaným 2), 3), 5), 6), 7) a 9) ve vztahu k předmětnému pozemku částku 17 983 Kč.

4. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně proti výrokům II, III, IV, V, VII a VIII rozsudkem ze dne 23. 10. 2025, č. j. 28 Co 291/2024-475, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 2), 3), 5), 6), 7), 8), 9), 10) a 11) k předmětné stavbě, tuto stavbu přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných 2), 3), 5), 6), 7), 8), 9), 10) a 11) s tím, že ve výroku I, písm. a) určil i velikost jejich spoluvlastnických podílů, a každému ze žalovaných 2), 5), 7) a 9) uložil povinnost zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu ve výši 18 000 Kč [výrok I, písm. a)] a dále zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 2), 3), 5), 6), 7) a 9) k předmětnému pozemku, tento pozemek přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných 2), 3), 5), 6), 7) a 9) s tím, že ve výroku I, písm. b) určil i velikost jejich spoluvlastnických podílů, a každému ze žalovaných 2), 5), 7) a 9) uložil povinnost zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu ve výši 22 500 Kč [výrok I, písm. b)]. Rozhodl také o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II až IV).

5. Odvolací soud, aprobujíc závěry soudu prvního stupně po stránce skutkové, doplnil dokazování ohledně solventnosti žalovaných a ocenění nemovitostí, jež tvoří předmět řízení. Ve vztahu ke stanovení obvyklé ceny předmětných nemovitostí odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem vyhotoveným Ing. Pavlem Pechem na základě usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 3. 2025, č. j. 28 Co 291/2024-343, a znaleckým posudkem zpracovaným Ing. Ivanem Zachem, který předložila žalobkyně v odvolacím řízení. Přistoupil rovněž k výslechu znalce Ing. Pavla Pecha, jakož i k výslechu znalkyně Ing. Hany Kameníkové k jí podanému znaleckému posudku v průběhu prvostupňového řízení. Výslech znalce Ing. Ivana Zacha odvolací soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť měl za to, že odvolacím soudem ustanovený znalec závěry svého znaleckého posudku obhájil a přesvědčivě odůvodnil. Náhradu za spoluvlastnický podíl tak stanovil podle znaleckého posudku odvolacím soudem ustanoveného znalce Ing. Pavla Pecha. Znalci Ing. Ivanu Zachovi přitom vytknul, že ke stanovení ceny obvyklé použil porovnávané nemovitosti nevhodné a v nedostatečném počtu, neprovedl místní šetření a předmětné nemovitosti ocenil jako funkční celek. Znalecký posudek Ing. Ivana Zacha tudíž pokládal za nesprávný, a tedy i nepoužitelný. Nevycházel ani ze znaleckého posudku Ing. Hany Kameníkové, jelikož zmíněná znalkyně určila tržní cenu předmětných nemovitostí, nikoli však jejich cenu obvyklou.

II. Dovolání, vyjádření k dovolání

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“), neboť se odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (reprezentované v dovolání konkretizovanými rozhodnutími) v řešení otázky procesního práva spočívající v dokazování znaleckými posudky. Namítá, že odvolací soud, který měl k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry, upřednostnil znalecký posudek soudem ustanoveného znalce Ing. Pavla Pecha, jehož vyslechl; neprovedl již ale žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem znalce Ing. Ivana Zacha. Domnívá se proto, že odvolací soud pochybil, jestliže závěry znaleckého posudku Ing. Ivana Zacha bez dalšího odmítl jako nesprávné. Nadto připomíná, že konkluze vyslovené znalcem Ing. Pavlem Pechem byly ze strany žalobkyně zpochybněny. Současně poukazuje na nepředvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, na nedostatky v jeho odůvodnění i na porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

7. Žalovaná 7) ve vyjádření k dovolání žalobkyně označila rozsudek odvolacího soudu za věcně i právně správný. Podotkla přitom, že podané dovolání představuje zjevné zneužití práva ze strany žalobkyně s cílem oddálit konečné rozhodnutí v projednávané věci. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, popřípadě zamítl.

8. Žalovaná 10) se k dovolání žalobkyně vyjádřila taktéž nesouhlasně. Dovolání žalobkyně považuje za neodůvodněné, účelové a podané osobou, která na věci již nemá žádný právní zájem. Uvedla, že shodně se žalovanou 10) na podané dovolání nahlíží i žalovaní 2), 3), 5), 6), 9) a 11). Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, popřípadě zamítl.

III. Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné (§ 237 o. s. ř.).

10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu § 242 odst. 1 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobkyně je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení obsahově vymezené otázky procesního práva týkající se postupu soudu v případě rozporu mezi závěry znaleckého posudku předloženého účastníkem řízení a znaleckého posudku vyžádaného soudem. Při řešení této otázky, jak bude dále vyloženo, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

IV. Důvodnost dovolání

12. V rozsahu, v němž Nejvyšší soud shledal dovolání žalobkyně přípustným, nelze mu rovněž upřít opodstatněnost.

13. Skutkový stav věci, na němž byl rozsudek odvolacího soudu založen, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází (musí vycházet).

14. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle § 241a odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

15. Podle § 127 odst. 1 věty třetí a páté o. s. ř. soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

16. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

17. Podle § 127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.

18. Ustanoví-li soud znalce, vyslechne jej (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vyslechl, a pouze v odůvodněných případech. O odůvodněný případ, v němž se soud místo výslechu znalce může spokojit s písemným posudkem znalce, jde, nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny „formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li – zejména s ohledem na to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti – očekávat (důvodně předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1678/2024, ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 22 Cdo 465/2024, a ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. 22 Cdo 2491/2025, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014, a ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 27 Cdo 3102/2024 – označená rozhodnutí, stejně jako dále zmíněná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz).

19. Soud nesmí upustit od výslechu znalce a spokojit se s písemným posudkem znalce mimo jiné tehdy, vznáší-li účastník řízení proti závěrům znalce podstatné výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, a to i v případě, že soud jinak nemá pochybnosti o správnosti písemného znaleckého posudku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010).

20. Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014). Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).

21. Odvolací soud závěry výše citované rozhodovací praxe důsledně nerespektoval. V průběhu odvolacího řízení totiž vyslechl toliko znalce Ing. Pavla Pechu a znalkyni Ing. Hanu Kameníkovou. Znalce Ing. Ivana Zacha nevyslechl, ačkoli znalecký posudek tímto znalcem zpracovaný v průběhu odvolacího řízení provedl. Odvolací soud tak neměl podklad pro posouzení, o který ze znaleckých posudků své závěry opře, případně pro úvahu o nutnosti vypracování revizního znaleckého posudku. Jakkoliv lze s odvolacím soudem souhlasit v tom, že posudek znalce Ing. Ivana Zacha tak, jak byl písemně podán, má své limity (neakcentuje-li dostatečně charakter oceňovaných nemovitostí), bylo by předčasné (a nesprávné) znalcem činěné závěry předem diskvalifikovat bez toho, že by k nim byl znalec vyslechnut a byl mu dán prostor k jejich vysvětlení (i v konfrontaci s účastníky a soudem kladenými dotazy). Zásadní totiž je především to, že znalecké posudky Ing. Pavla Pecha a Ing. Ivana Zacha jsou ve vzájemném rozporu, přičemž dle shora uvedené konstantní judikatury je nutné, aby pro správná a úplná zjištění soud vyslechl zpracovatele obou znaleckých posudků, nikoliv pouze jednoho. Důsledné posouzení znaleckých posudků určujících hodnotu předmětných nemovitostí bylo v poměrech dané věci významnější o to víc, že tato hodnota byla výchozím kritériem rozhodujícím o výši soudem přiznané náhrady. Podrobil-li tedy odvolací soud znalecký posudek znalce Ing. Ivana Zacha – na rozdíl od znaleckého posudku znalce Ing. Pavla Pecha – kritice a nevycházel z něj, aniž by tohoto znalce vyslechl a umožnil mu reagovat na pochybnosti, jež ve vztahu k jeho znaleckému posudku formuloval, odchýlil se svým postupem při provádění dokazování znaleckými posudky od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.

22. Protože rozsudek odvolacího soudu je v rozsahu shora uvedeném založen na nesprávném právním posouzení věci, a jelikož dovolací soud současně neshledal, že by byly splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí nebo zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, nemohl postupovat jinak než rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc odvolacímu soudu vrátit k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř.).

23. V dalším řízení je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.).

24. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. 6. 2026 JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu