22 Nd 198/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl námitku podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze, která byla založena na jejich účasti na právních praktikách před rokem 1989. Soud se opřel o § 14 odst. 1 OSŘ, podle něhož je vyloučení soudce možné jen při konkrétních důvodech pochybnosti o jeho nepodjatosti. Žalobce neuváděl žádné konkrétní skutečnosti, které by naznačovaly osobní zájem nebo vztah k věci. Soud tedy považoval námitku za neopodstatněnou a její zamítnutí nebylo přípustným opravným prostředkem.
Rubrum
22 Nd 198/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce B. V., proti žalovanému České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o ochranu osobnosti, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 293/2004, o námitce podjatosti, takto:
Výrok
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř. a JUDr. N. Ž. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Co 293/2004.
Odůvodnění
: U Vrchního soudu v Praze probíhá řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2004, č. j. 32 C 91/2004-11. Podle rozvrhu práce tohoto soudu přísluší věc k projednání a rozhodnutí senátu ve složení JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř. a JUDr. N. Ž. Žalobce vznesl námitku podjatosti těchto soudkyň s odůvodněním, že „započaly svoji soudcovskou kariéru v době nejhlubší totality a plně a jednoznačně se podílely na praktikách tohoto režimu“. Odkazuje na nejmenované usnesení Vrchního soudu v Praze, z něhož vyplývá, že daný senát má zato, že „státní moc má oprávnění pro krytí svých protiústavních praktik beztrestně pomlouvat, znevažovat a urážet občana – tedy žalobce, který si je vědom svých ústavních a občanských práv“. Uvedené soudkyně se k této námitce vyjádřily tak, že jim nejsou známy okolnosti vylučující je z projednávání a rozhodování této věci. Nemají k účastníkům řízení ani k projednávané věci samé žádný osobní vztah. Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený ve smyslu § 16 odst. 1 OSŘ se po zjištění, že námitka podjatosti byla uplatněna včas (§ 15a odst. 2 OSŘ), zabýval její důvodností, aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá OSŘ). Poté dospěl k závěru, že tato námitka není opodstatněná. Podle § 14 odst. 1 OSŘ jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odst. 4 téhož ustanovení nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech. Jak vyplývá z vyjádření JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř. a JUDr. N. Ž., žádná z nich nemá žádný vztah k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům. Žalobce přitom neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by vedly k pochybnosti o nepodjatosti jmenovaných soudkyň. Jeho obecný poukaz na tendenční jednání soudkyň při výkonu funkce před listopadem 1989, o jejich podjatosti nic nevypovídá. Za tohoto stavu nejsou dány žádné skutečnosti, které by mohly vést k pochybnosti o jejich podjatosti ve smyslu § 14 odst. 1 OSŘ. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 3.ledna 2005 JUDr. Marie Rezková,v.r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.