22 Nd 200/2026
V PLATNOSTICitované zákony (1)
Rubrum
22 Nd 200/2026-22 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně K. K., proti žalovanému D.U., o určení výživného neprovdané matky, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 77/2026, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Výrok
Věc vedená u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 77/2026 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Lounech.
Odůvodnění
Žalobkyně podala dne 16. 1. 2026 k Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově návrh na určení výživného neprovdané matky a zároveň požádala, aby řízení s ohledem na věk dcery proběhlo u Okresního soudu v Lounech. Okresní soud v Karviné vyslovil usnesením ze dne 18. 2. 2026, č. j. 109 C 17/2026-11 svou místní nepříslušnost (výrok I) a po právní moci usnesení postoupil věc Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, v jehož obvodu je bydliště žalovaného. Žalovaný se k návrhu na přikázání jinému soudu nevyjádřil. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a Okresnímu soudu v Lounech, jemuž by měla být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. jsou zejména takové okolnosti, které umožňují hospodárnější, rychlejší, a především po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Při úvaze o možném přikázání věci jinému soudu je však třeba mít na zřeteli, že zákonem stanovená místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně [srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000 (dostupný na https://nalus.usoud.cz), anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010 (uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)]. Okolnosti, pro něž žalobkyně navrhla přikázání věci označenému soudu, tedy věk její nezletilé dcery, neobstojí. Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, tudíž musí překonávat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta pro něj může být spojena s organizačními, finančními, ale i zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013 (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Žalobkyní tvrzený důvod není sám o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nadto platí, že k poměrům na straně účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by navrhované přikázání věci jinému soudu nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v nyní posuzované věci došlo k jejímu přikázání Okresnímu soudu v Lounech, šlo by o rozhodnutí procesně nepříznivé pro žalovaného, který se k návrhu na přikázání jinému soudu nepřipojil. Dovolací soud proto v této fázi řízení neshledal žádný zásadní důvod pro delegaci věci jinému soudu. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu přitom musejí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do ústavně zaručeného práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 Listiny základních práv a svobod, což v tomto případě splněno není. Protože Nejvyšší soud neshledal důvody pro přikázání jinému soudu, rozhodl, že se věc Okresnímu soudu v Lounech nepřikazuje.
Poučení
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 6. 2026 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.