22 Nd 206/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že věc podaná u Obvodního soudu pro Prahu 7 není vhodné přikázat Okresnímu soudu v Olomouci. Soud se opřel o § 12 odst. 2 a 3 OSŘ, podle něhož je přikázání věci jinému soudu možné jen za zvláštních okolností. Návrh žalobce na přikázání nebyl považován za oprávněný, protože nebyly prokázány závažné zdravotní nebo věkové omezení svědků. Soud uznal, že výslech svědků lze uskutečnit i cestou dožádání podle § 122 odst. 2 OSŘ.
Rubrum
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 22 Nd 206/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce JUDr. V. K., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, o žalobě na určení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 295/2003, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Výrok
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 295/2003 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění
: Ve shora uvedené věci se žalobce domáhá žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 19. prosince 2003, určení, že „nebyl některou z osob uváděných v ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb.“ Dopisem doručeným jmenovanému soudu 10. 3. 2004 žalobce s odkazem na § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) navrhuje, aby věc byla přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci. Svůj návrh odůvodňuje odkazem na zásadu ekonomie řízení a věk svědků včetně jejich zdravotního stavu. Žalovaná k návrhu na přikázání věci ve svém písemném vyjádření z 26. 4. 2004 uvádí, že s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí. Poukazuje na rovné postavení účastníků v soudním řízení s tím, že je bezpředmětné zvažovat, zda „bude cestovat žalobce k soudu v Praze nebo žalovaný k soudu v Olomouci“. Pokud jde o výslech svědků, odkazuje na § 122 OSŘ. Podle § 12 odst. 2 OSŘ může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 OSŘ o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána. Hlavními kritérii pro posouzení vhodnosti přikázání věci jinému soudu je rychlost a hospodárnost řízení a mimořádnost poměrů některého z účastníků, a dosavadní výsledky řízení. Nejvyšší soud v daném případě neshledal zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Vedle skutečnosti, že žaloba byla Obvodnímu soudu pro Prahu 7 podána již před rokem a jmenovaný soud je s věcí seznámen, nutno přisvědčit argumentaci žalované. Pokud žalobce v návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci argumentuje obtížemi s cestováním „starých a nemocných“ svědků, nutno konstatovat, že u svědků, které v žalobě k výslechu navrhuje - JUDr. K. Č., JUDr. K. N. a PhDr. M. H. – nedokládá ani jejich věk, ani zdravotní stav. I kdyby bylo zřejmé, že dostavit se k soudu by jim činilo z uvedených důvodů potíže, bylo by možno postupovat podle § 122 odst. 2 OSŘ, tedy provést jejich výslech cestou dožádání u soudu v místě jejich bydliště. Nejvyšší soud proto rozhodl, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 3. ledna 2005 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.