22 Nd 238/2021
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že Obvodní soud pro Prahu 5 je místně příslušným soudem pro projednání a rozhodnutí ve věci exekuce, a to i přesto, že povinná osoba nemá sídlo ani majetek na území České republiky. Soud prvního stupně se mylně prohlásil za místně nepříslušný, neboť exekuční soud před nařízením exekuce nezjišťuje existenci majetku povinného.
Citované zákony (3)
Rubrum
22 Nd 238/2021-24 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci oprávněné V. Č., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Janem Pöslem, advokátem se sídlem v Praze, Tržiště 369, proti povinné CENTAQUIS LIMITED, se sídlem v Kyperské republice, Nicosia 1060, Stasinou&Boumpoulin 3, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 65 EXE 379/2021, o určení místní příslušnosti, takto:
Výrok
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 65 EXE 379/2021 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění
Exekučním návrhem ze dne 31. 12. 2020 podaným u soudního exekutora JUDr. Milana Makariuse, Exekutorský úřad Praha – západ, se oprávněná domáhá vůči povinné nařízení exekuce k vymožení pohledávky 2 600 Kč přiznané oprávněné rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 18. 11. 2020, č. j. ČTÚ-24630/2020-631/ rozhod.-SuR, které nabylo právní moci 5. 12. 2020 a je vykonatelné. Dne 16. 2. 2021 požádal soudní exekutor Milan Makarius Obvodního soud pro Prahu 5 o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 10. 3. 2021, č. j. 65 EXE 379/2021-19, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. Uvedl, že v exekučním návrhu označená povinná osoba nemá sídlo na území České republiky a nebyl zjištěn žádný majetek povinné osoby na území České republiky. Uzavřel, že v posuzované věci chybí podmínky pro určení místní příslušnosti soudu. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud. V daném případě není zpochybněno, že povinná osoba nemá sídlo na území České republiky. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Protože jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo řízení zahájeno [obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 29 Nd 388/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 33 Nd 64/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Nd 370/2014 (všechna tato rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Obvodní soud pro Prahu 5 tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 6. 2021 Mgr. David Havlík předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.