22 Nd 246/2026
V PLATNOSTINejvyšší soud určil Okresní soud v Mladé Boleslavi jako soud, který věc projedná a rozhodne, na základě § 11 odst. 3 občanského soudního řádu. Soud se opřel o rozhodnutí, že povinná nemá místo pobytu na území České republiky. Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu není místně příslušný soud určený podle pobytu nebo sídla. Soud vysvětlil, že Nejvyšší soud nemá povinnost posuzovat pravomoc českých soudů, pokud již soud prvního stupně vyslovil svou nepříslušnost.
Rubrum
22 Nd 246/2026-12 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné ČESKÉ TELEVIZE, IČO 00027383, se sídlem v Praze, Na Hřebenech II 1132/4, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, proti povinné D. M., pro 2 025 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 40 EXE 503/2026, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Výrok
Věc vedenou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 40 EXE 503/2026 projedná a rozhodne Okresní soud v Mladé Boleslavi.
Odůvodnění
Oprávněná podala dne 26. 3. 2026 k soudní exekutorce Mgr. Zuzaně Grosamové, Exekutorský úřad Praha 6, exekuční návrh k vymožení 2 025 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 1. 2026, č. j. 21 C 368/2025-36. Dne 2. 4. 2026 požádala soudní exekutorka Mgr. Zuzana Grosamová o pověření k provedení exekuce na majetek povinné Okresní soud v Mladé Boleslavi. Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 14. 4. 2026, č. j. 40 EXE 503/2026-9, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po nabytí právní moci usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. V odůvodnění uvedl, že lustrací povinné osoby zjistil, že v návrhu označená povinná je občankou XY republiky, přičemž její poslední pobyt na území České republiky je evidován k datu 12. 11. 2020. Pobyt povinné se nenachází na území České republiky. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá známé místo pobytu na území České republiky. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno a který rovněž vydal exekuční titul, tj. Okresní soud v Mladé Boleslavi [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Nd 70/2019 (dostupná na www.nsoud.cz)]. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Mladé Boleslavi tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. 6. 2026 Mgr. David Havlík předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.