22 Nd 293/2026

Rubrum

22 Nd 293/2026-23 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci oprávněné CENTROPOL ENERGY, a. s., IČO 25458302, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1594/1, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Jankovcova 1518/2, proti povinnému M. P., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 EXE 563/2026, o určení místní příslušnosti, takto:

Výrok

Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 EXE 563/2026 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.

Odůvodnění

1. Exekučním návrhem ze dne 3. 2. 2026, podaným u soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, se oprávněná domáhá vůči povinnému nařízení exekuce k vymožení pohledávky specifikované v tomto návrhu, která jí svědčí na základě příslušného exekučního titulu. Dne 13. 2. 2026 požádal soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M., Okresní soud v Ústí nad Labem o pověření a nařízení exekuce.

2. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 3. 2026, č. j. 72 EXE 563/2026-15, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že v exekučním návrhu označený povinný není státním příslušníkem České republiky a v době zahájení řízení neměl na území České republiky místo trvalého pobytu ani místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. V exekučním titulu je uvedena adresa povinného XY; tentýž údaj je obsažen v žádosti exekutora o pověření a nařízení exekuce a v návrhu oprávněné. Uzavřel proto, že v posuzované věci chybí podmínky pro určení místní příslušnosti soudu.

3. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

4. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.

5. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

6. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, určí Nejvyšší soud místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud.

7. V projednávané věci není zpochybněno, že povinný není občanem České republiky, v době zahájení řízení neměl místo svého trvalého pobytu na území České republiky, respektive nebylo známo místo jeho pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.

8. Protože jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, s přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo toto exekuční řízení zahájeno (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 29 Nd 388/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 33 Nd 64/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Nd 370/2014; tato rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

9. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Ústí nad Labem tím soudem, který věc projedná a rozhodne.

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 7. 2026 Mgr. David Havlík předseda senátu