22 Nd 335/2026
V PLATNOSTIRubrum
22 Nd 335/2026-17 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci oprávněné Vodafone Czech Republic a.s., se sídlem v Praze, náměstí Junkových 2808/2, IČO 25788001, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, proti povinnému R. G., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 1087/2026, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Výrok
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 1087/2026 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění
Exekučním návrhem ze dne 6. 5. 2026 podaným u soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise, Exekutorský úřad Šumperk, se sídlem v Zábřehu, Masarykovo náměstí 44/4, se oprávněná domáhá vůči povinnému nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 4 833 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu, kterým je vykonatelné rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. 2. 2026, č. j. ČTÚ-41 598/2025-631/SzS. Dne 13. 5. 2026 požádal soudní exekutor o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 19. 5. 2026, č. j. 14 EXE 1087/2026-13, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a předložil věc Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II). V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že povinný neprochází registrem obyvatel, ani registrem podnikajících osob, není ani v evidenci cizinců. Již ve správním řízení, ve kterém byl vydán exekuční titul, byl z důvodu neznámého pobytu zastoupen opatrovníkem. Soudu není znám ani případný majetek povinného v obvodu soudu. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 45 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2). Je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí (odstavec 3). Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud. V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů, a je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný nemá místo trvalého pobytu ani místo pobytu cizince v České republice. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), Nejvyšší soud uvedl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno, tj Obvodní soud pro Prahu 5 [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Nd 70/2019 (dostupná na www.nsoud.cz)]. Nejvyšší soud přihlédl též k tomu, že v obvodu tohoto soudu má sídlo i oprávněná. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Obvodní soud pro Prahu 5 soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 7. 2026 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.