22 Nd 434/2024
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že Okresní soud v Ústí nad Labem projedná a rozhodne exekuční věc, ve které chybí nebo nelze zjistit podmínky místní příslušnosti soudu podle trvalého pobytu, místa pobytu nebo sídla povinného. Soud určil místní příslušnost podle zásady hospodárnosti řízení, jelikož žádost o pověření a návrh na nařízení exekuce byly podány u tohoto soudu.
Citované zákony (2)
Rubrum
22 Nd 434/2024-36 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka v exekuční věci oprávněného: statutární město Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, IČO: 00081531, proti povinnému: L. Z., pro vymožení částky 85 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 EXE 1675/2024, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Výrok
Věc, vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 EXE 1675/2024, projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění
Soudní exekutor JUDr. Vratislav Pospíšil, Exekutorský úřad Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 484/2, požádal dne 5. 6. 2024 Okresní soud v Ústí nad Labem o pověření k provedení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného v celkové výši 85 000 Kč podle pravomocných a vykonatelných příkazů Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru přestupkových agend, ze dne 20. 12. 2017, č. j. MM/OPA/ODN/83790/2017/BalK, ze dne 11. 4. 2018, č. j. MMUL/OPA/ODN/151467/2018/BalK, a ze dne 3. 1. 2022, sp. zn. MMUL/OPA/ODN/355303/2021/PucT. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 7. 2024, č. j. 72 EXE 1675/2024-30, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu. V odůvodnění rozhodnutí po citaci ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. uvedl, že povinný nemá trvalé bydliště na území České republiky a ani bydliště (místo pobytu) podle druhu pobytu cizince. V exekučních titulech má jako bydliště uvedenou adresu ve XY (viz shora). Z návrhu rovněž nevyplývá, že by povinný měl majetek nacházející se na území České republiky. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Příslušnost exekučního soudu upravuje § 45 exekučního řádu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (zmíněné usnesení, jakož i další níže uvedené rozhodnutí, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dále vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti řízení. Jelikož v předložené exekuční věci podmínky pro určení místně příslušného soudu povinného podle § 45 odst. 2 exekučního řádu chybějí, Nejvyšší soud - vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení - rozhodl podle citovaného ustanovení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil Okresní soud v Ústí nad Labem, u kterého byly žádost o pověření a návrh na nařízení exekuce podány. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Ústí nad Labem tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 10. 2024 JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.