23 C 159/2024

Plný text

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 17.7.2024 a ze dne 27.8.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 164 521,54 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru Anonymizováno, (dále jen ,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 409,76 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě žalovaným deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 19 235 Kč ( ověřen z běžného účtu), čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši 40 000 Kč při zohlednění částky životního minima a normativních nákladů na bydlení a na základě kontroly veřejných databází. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 18.12.2023 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný uhradil částku ve výši 56 216,40 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil .

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze Smlouvy ze dne 27.4.2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 22,80 % ročně splácet v 96 měsíčních splátkách po 3 409,76 Kč spolu s poplatkem za pojištění ve výši 338 Kč. Ve Smlouvě byl sjednán poplatek ve výši 600 Kč za písemnou upomínku a poplatek ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Ze Žádosti o úvěr ze dne 27.4.2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 19 235 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od listopadu 2021 do dubna 2022 soud zjistil, že počáteční zůstatky nedosahovaly ani výše měsíční splátky, průměrný měsíční čistý příjem žalovaného ze zaměstnání činil 15 041,60 Kč. Z platební historie žalobkyně soud zjistil, že žalovaný dne 27.4.2022 načerpal částku ve výši 150 000 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20.12.2023 soud zjistil, že ke dni 18.12.2023 byl úvěr prohlášen za splatný a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 157 196,17 Kč. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 2.5. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 143 295,77 Kč s příslušenstvím. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 27. 4. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému dne 27.4.2022 úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 22,80 % ročně splácet v 96 měsíčních splátkách po 3 409,76 Kč spolu s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 338 Kč. Ve Smlouvě byl sjednán poplatek ve výši 600 Kč za upomínku a poplatek ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě žalovaným deklarovaného čistého měsíčního příjmu ve výši 19 235 Kč ( ověřen výpisem z běžného účtu), výdaje žalovaného odhadla na základě historických dat z ČSÚ na částku 7 939,99 Kč., interní závazky činily 170 Kč, tvrzené měsíční čisté příjmy domácnosti ve výši 40 000 Kč nijak neověřila.. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného za období od listopadu 2021 do dubna 2022 počáteční zůstatky nedosahovaly výše měsíční splátky , průměrný měsíční čistý příjem žalovaného ze zaměstnání činil 15 041,60 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto došlo k datu 18.12.2023 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný uhradil částku ve výši 56 216,40 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatil.

5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění,, ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

9. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně prokázala v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy pouze průměrný měsíční čistý příjem žalovaného ze zaměstnání za období od listopadu 2021 do dubna 2022 ve výši 15 041,60 Kč. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného za období od listopadu 2021 do dubna 2022 počáteční zůstatky nedosahovaly ani výše měsíční splátky. Měsíční výdaje žalovaného ani celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč neověřila žádným relevantním důkazem. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl soud k závěru, že před uzavřením obou Smlouvy žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, proto je Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy dle § 87 ZSU.

10. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

11. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.

12. Vzhledem k tomu, že Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla na základě Smlouvy žalovanému částku ve výši 150 000 Kč a žalovaný uhradil 56 216,40 Kč, proto činí výše jeho bezdůvodného obohacení 93 783,60 Kč a žalobě tak bylo v tomto rozsahu vyhověno. Ve zbývajícím rozsahu pak bylo žaloba zamítnuta jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

14. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, žaloba byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.

15. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Protože je úspěch a neúspěch účastníků řízení přibližně stejný ( žalobkyně úspěch 53 % , žalovaný úspěch 47 % včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), rozhodl soud tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.