23 Cdo 1192/2026

Plný text

23 Cdo 1192/2026-412 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupeného JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 853/12, proti žalované Mgr. Janě Dyršmídové, se sídlem v Praze 10, U Císařské cesty 190, identifikační číslo osoby 16499662, zastoupené JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, o vyklizení nemovitosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. 55 Co 168, 171, 315/2022-309, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 168, 171, 315/2022, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2025, č. j. 5 Co 38/2025-390, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 450 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 1. 2025, č. j. 55 Co 168, 171, 315/2022-360, zamítl žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. 55 Co 168, 171, 315/2022-309 (výrok I), dále zamítl návrh na odklad vykonatelnosti uvedeného rozsudku (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

2. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v jeho výrocích I a II (první výrok), dále usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku III co do výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

3. Usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu či takové otázky nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny.

4. Dovolatelka namítala, že se soudy obou stupňů nesprávně vypořádaly s její argumentací, že až toliko doručením řádného a kompletního rozsudku může počít běžet zákonná odvolací lhůta. Odvolací soud se v napadeném usnesení dle dovolatelky nesprávně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého doručovanému rozsudku soudu prvního stupně v původním řízení chyběl pouze státní znak a řádný podpis a tyto vady nemohly být na újmu uplatnění práv žalované, neboť po obsahové stránce byl rozsudek v pořádku a žalované nic nebránilo podat v zákonné lhůtě odvolání, což také učinila. Dovolatelka ovšem namítala, že se jedná o zákonné formální náležitosti rozsudku a že soudy přehlíží skutečnost, že rozsudek musí být formálně správný. Odvolací soud měl správně jednání odročit a zachovat žalované řádnou lhůtu. Soudy projednávající žalobu pro zmatečnost tuto otázku dle dovolatelky nesprávně posoudily. Dovolatelka dále považovala za nesprávný závěr odvolacího soudu, že námitka věcné nepříslušnosti soudu nezakládá důvod zmatečnosti řízení.

5. Jako další důvod zmatečnosti dovolatelka uvedla skutečnost, že soud prvního stupně nenařídil jednání k projednání návrhu na vydání doplňujícího rozsudku a odvolací soud neumožnil žalované provést procesní úkony, což odpovídá důvodům zmatečnosti i dle judikatury Ústavního soudu, na jejíž konkrétní rozhodnutí dovolatelka odkázala. Pokud tedy odvolací soud v řízení o věci samé rozhodnutí soudu prvního stupně z tohoto důvodu nezrušil, založil svým postupem důvod zmatečnosti řízení, neboť tuto vadu nemohl svým postupem sám zhojit. Dovolatelka proto namítala, že postupem soudů bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantované článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

6. Dovolatelka rovněž namítala nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť odvolací soud se nevypořádal se všemi jejími odvolacími námitkami, a dále namítala, že soudy jednaly nepředvídatelně, když nereflektovaly námitky žalované ohledně formálních nesprávností rozsudku. Závěrem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu v jeho prvním výroku zrušil, věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

7. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání je pouhým opakováním procesní argumentace žalované, aniž by žalovaná řádně vymezila předpoklady přípustnosti dovolání. Dle žalobce pak dovolání není důvodné ani po věcné stránce. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl, a aby přiznal žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení.

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je přípustné.

9. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž dovozuje, že má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1011/2022).

13. Pouhá polemika se závěry odvolacího soudu, aniž by z obsahu dovolání bylo jasné, jakou konkrétní právní otázku z celé škály těch, které se nabízejí, má dovolací soud v daném případě řešit, nemůže přípustnost dovolání založit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1755/2017).

14. Proto k přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byly řádně vymezeny předpoklady přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, či ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Pokud občanský soudní řád vyžaduje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání a dovolací soud splnění těchto náležitostí posuzuje, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).

15. Nejvyšší soud dospěl v projednávané věci k závěru, že dovolání trpí vadami, neboť nesplňuje náležitosti, které zákon a citovaná judikatura klade na způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelka v dovolání výslovně uvedla, že jeho přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu či takové otázky nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny. Veškerá další argumentace v dovolání ovšem byla složena toliko z námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu či z opakování argumentace vznesené v řízení před soudy obou stupňů, aniž by dovolatelka formulovala jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, u níž by tvrdila naplnění některého z výše deklarovaných důvodů přípustnosti. Takovou otázku pak nelze ani dovodit z obsahu dovolání. Jak je již uvedeno výše v citaci judikatorních východisek k vymezení přípustnosti dovolání, pouhá polemika se závěry odvolacího soudu (aniž by bylo jasné, jakou konkrétní právní otázku z celé škály těch, které se nabízejí, má dovolací soud v daném případě řešit), nemůže založit přípustnost dovolání.

16. Přípustnost dovolání nezaloží ani námitky týkající se nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o námitky vad řízení, jimiž se podle § 242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud zabývá pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Námitky týkající se vad řízení proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. samy o sobě založit nemohou, i kdyby se jednalo o vady, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a i kdyby se jich odvolací soud skutečně dopustil, a to zcela bez ohledu, jak dovolatel po formální stránce předpoklad přípustnosti svého dovolání formuloval, kupříkladu zda tak učinil gramaticky vzato formou (jedné) věty tázací či nikoli, nebo zda svoji argumentaci nějak „pojmenoval“ (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3998/2016, nebo jeho usnesení ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 23 Cdo 497/2015, ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 782/2015, nebo ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2664/2015).

17. K dovolatelčině námitce porušení práva na spravedlivý proces je třeba opět odkázat na výše uvedené, a to, že dovolatelka svými námitkami neformulovala žádnou otázku hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu, když pouze provázání tvrzeného zásahu do základního práva nebo svobody s náležitě vymezenou otázkou ve smyslu § 237 o. s. ř. může založit přípustnost dovolání (srovnej zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).

18. K tomu pak lze doplnit, že samo konstatování dovolatelky o tom, že Ústavní soud v usnesení ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. I. ÚS 1515/24, uvedl, že námitka žalované, že soud prvního stupně v řízení o věci samé nenařídil jednání k projednání návrhu na vydání doplňujícího rozsudku a že odvolací soud žalované v dostatečném rozsahu neumožnil provést procesní úkony, odpovídá důvodu zmatečnosti podle § 229 odst. 3 o. s. ř., v sobě neobsahuje žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva z celé škály těch, které se s ohledem na individuální právní posouzení věci v napadeném usnesení odvolacího soudu mohou nabízet, natož aby se jednalo o takovou otázku, na níž by toto rozhodnutí vzhledem k jeho důvodům vyplývajícím z konkrétních okolností projednávané věci záviselo.

19. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolatelka ve svém dovolání nedostála výše uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, neboť sice uvedla, že přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu či takové otázky nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, ovšem žádnou takovou otázku dále v dovolání neformulovala, ani taková otázka nevyplývala z obsahu dovolání. Dovolání je tak v tomto směru stiženo vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

20. Dovolací soud proto dovolání žalované odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 25. 8. 2026 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu