23 Cdo 1323/2026

Rubrum

23 Cdo 1323/2026-259 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ENOLA a.s. v likvidaci, se sídlem v Praze, Svornosti 914/29, identifikační číslo osoby 25167812, zastoupené Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Praze, Plzeňská 2095/150, proti žalované D. E. K., zastoupené JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Čéčova 689/11, o určení existence vlastnického práva, o nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 4/2026, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2026, č. j. 8 Co 316/2026-225, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. 1. 2026, č. j. 30 C 4/2026-203, vyhověl návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření, jímž žalované zakázal nakládat s ve výrocích specifikovanými nemovitostmi (výroky I a II).

2. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 3. 2026, č. j. 8 Co 316/2026-225, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být posouzena jinak. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dodává však, že dovolání podává toliko „z opatrnosti“, neboť ačkoliv si je vědoma jeho nepřípustnosti ve smyslu § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., byla o možné přípustnosti dovolání za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. poučena v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu.

4. Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.

5. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.

6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.

9. Jelikož se v poměrech řešené věci jedná o usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, dospěl Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. § 10a o. s. ř.) k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek objektivně přípustný. Proto dovolání žalované, aniž nařizoval jednání (srov. § 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

10. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani okolnost, že usnesení odvolacího soudu bylo opatřeno nesprávným poučením, že dovolání proti němu podat lze. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3436/2008, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3266/2017).

11. Protože se tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení v konečném rozhodnutí ve věci (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 8. 2026 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu