23 Cdo 1578/2026

Plný text

23 Cdo 1578/2026-886 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Bénéficielle, s.r.o., se sídlem v Praze 5, K Metru 227/6, Třebonice, identifikační číslo osoby 24676551, zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, proti žalovanému M. E., zastoupenému JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 362/2, o náhradu škody z titulu nekalosoutěžního jednání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 76/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2025, č. j. 3 Cmo 10/2025-784, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 201 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 9. 2024, č. j. 32 Cm 76/2012-731, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 533 750 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně dovolatel formuloval následující otázky: a) Zda lze uzavřít, že došlo ke vzniku škody v rovině ušlého zisku, v situaci, ve které je rozmnožení majetku v rovině pouhé pravděpodobnosti. Dovolatel namítal, že společnosti econet CZ s.r.o. (právní předchůdkyni žalobkyně) nevznikl ušlý zisk, neboť z ničeho nebylo zřejmé, že by za pravidelného běhu věcí měla nárok na odměnu od společnosti UNIPAP a. s., což dovozoval z toho, že econet CZ s.r.o. neuzavřela smlouvu s uvedenou společností a nemohlo jí tak vzniknout právo na odměnu. Odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle nichž ušlý zisk musí být specifikován konkrétně a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku. b) Zda je možné, aby soud dovozoval skutková zjištění ze znaleckého posudku, který nebyl vypracován odborníkem na danou problematiku. Dovolatel namítal, že soudy při zjišťování, v jaké fázi rozpracovanosti byl projekt od společnosti econet CZ s.r.o., vycházely pouze ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem z oboru ekonomie, který se v posudku vyjadřoval i k otázkám, k nimž byla třeba odbornost v oblasti kybernetiky či informačních systémů, a soudy z posudku převzaly i informace – konkrétně kdo, jak a kdy měl vypracovat projekt a podnikatelský záměr jakožto nejpodstatnější část žádosti o dotace (tedy informace ohledně původu dokumentů), k jejichž vyslovení neměl znalec potřebnou odbornost. Dovolatel poukazoval na to, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, podle které se soud musí zabývat tím, zda znalec disponuje příslušnou odborností k podání znaleckého posudku ve vztahu k problematice, kterou je třeba řešit, a také citoval judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu týkající se hodnocení důkazu znaleckým posudkem. Namítal, že pokud by soudy provedly i jiné důkazy týkající se stupně rozpracovanosti projektu společnosti econet CZ s.r.o., musely by nutně dospět k závěru, že stupeň rozpracovanosti projektu nebyl tak vysoký, aby odůvodňoval závěr o nepochybnosti získání dotace (a tedy i odměny), tj. aby odůvodňoval závěr o vzniku škody ve formě ušlého zisku. Současně dovolatel namítal, že soudy nesprávně zamítly pro nadbytečnost důkazní návrhy, které navrhoval k prošetření stop dokumentů, aby bylo docíleno jednoznačného závěru o autorství záměru a zbytku projektu. Dle dovolatele se proto jednalo o tzv. opomenuté důkazy tak, jak jsou pojímány v judikatuře, na kterou odkázal. c) Zda a do jaké míry se může civilní soud odklonit od skutkových zjištění obsažených v pravomocném trestním rozsudku. Dovolatel namítal, že soudy prováděly dokazování i k otázkám, které již byly vyřešeny výrokem rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 40 T 10/2009, (dále jen „trestní rozsudek“), čímž se odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k vázanosti civilního soudu trestním rozsudkem. Konkrétně namítal, že v řízení sice bylo zjištěno, že ke zpracování projektu došlo na základě podkladů od společnosti econet CZ s.r.o., avšak soudy se nezabývaly tím, jakého stupně rozpracovanosti podklady dosahovaly a toliko převzaly závěry znalce. Z trestního rozsudku dle dovolatele naopak vyplývá, že v době uzavření smlouvy mezi společností UNIPAP a.s. a Grant Help s.r.o. byl projekt hotový pouze v rozsahu „základní kostry“.

4. Dovolatel s ohledem na výše uvedené navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatel rovněž navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, neboť v případě exekuce mu hrozí nenávratná újma v podobě zmaření plánovaných investic do vlastní nemovitosti, a zároveň žalobkyni újma nehrozí, neboť je její pohledávka řádně uplatněna a nehrozí promlčení.

5. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není přípustné, neboť dovolatelova argumentace ve vztahu k prvním dvěma dovolacím otázkám směřuje do zjištěného skutkového stavu a u třetí otázky je postavena na nepřípustném extenzivním výkladu § 135 odst. 1 o. s. ř. ohledně vázanosti civilního soudu trestním rozsudkem. Žalobkyně navrhla, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, příp. zamítnuto pro nedůvodnost, a současně navrhla, aby dovolací soud nevyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.

7. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

10. Dovolání není přípustné.

11. Dovolatelova otázka výše shrnutá pod bodem a) týkající se vzniku škody v podobě ušlého zisku nezaloží přípustnost dovolání, neboť dovolatel v rámci argumentace k této otázce vycházel z odlišného skutkového stavu, než byl skutkový stav zjištěný v řízení na základě provedeného dokazování. Dovolatel vycházel z toho, že v řízení z ničeho nebylo zřejmé, že by společnosti econet CZ s.r.o. měl za pravidelného běhu věcí vzniknout nárok na odměnu, což dovozoval primárně z toho, že nebyla uzavřena smlouva mezi touto společností a společností UNIPAP a.s. Naopak ze skutkových závěrů soudu prvního stupně (s nimiž se odvolací soud ztotožnil) vyplývá, že společností econet CZ s.r.o. byl projekt zpracován z 95 %, projekt i jednání byly ve fázi těsně před dokončením a nebýt jednání žalovaného (v koordinaci s dalšími osobami), došlo by k uzavření smlouvy s UNIPAP a. s. a společnost econet CZ s.r.o. by získala předjednanou provizi.

12. Dovolatelova tvrzení, že otázka vzniku ušlého zisku zůstala toliko v rovině hypotetické a že z ničeho nebylo zřejmé, že by k uzavření smlouvy mezi uvedenými společnostmi došlo, a že projekt rozpracovaný společností econet CZ s.r.o. byl rozpracován pouze v rozsahu „základní kostry“ se tak míjí se skutkovými závěry soudu prvního stupně.

13. Dovolací soud připomíná, že je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a nenáleží mu přezkum rozhodnutí po stránce skutkové. Ve svém rozhodování pak ustáleně vychází ze závěru, podle kterého předestírá-li dovolatel vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení, uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., podle nějž lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 1010, sp. zn. 22 Cdo 5039/2008, ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017, či ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5859/2017).

14. Rovněž otázka výše shrnutá pod bodem b) týkající se toho, zda soud může dovozovat skutková zjištění ze znaleckého posudku, který nebyl vypracován odborníkem na danou problematiku, nezaloží přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá.

15. Nejvyšší soud v tomto směru připomíná, že podle rozhodovací praxe není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

16. Dovolatel u této otázky argumentoval tím, že soudy při činění skutkových zjištění ohledně toho, kdo projekt zpracoval a v jaké fázi rozpracovanosti se projekt nacházel předtím, než společnost UNIPAP a.s. uzavřela smlouvu nikoli s econet CZ s.r.o., ale s Grant Help s.r.o., vycházely z informací uvedených ve znaleckém posudku, k nimž neměl znalec odbornost, a že kdyby soudy provedly i další důkazy, musely by dospět k závěru, že stupeň rozpracovanosti projektu nebyl tak vysoký, aby odůvodňoval závěr o vzniku škody ve formě ušlého zisku. Dovolatel ovšem ve své argumentaci opomíjí, že soudy nepostavily své závěry o stupni rozpracovanosti projektu toliko na závěrech znalce, nýbrž skutečnost, že projekt byl ve fázi bezprostředně před dokončením, vyplynula taktéž z výslechu několika svědků a také z trestního rozsudku. Závěry znaleckého posudku pak soudy použily zejména jako podklad pro stanovení výše škody na základě stupně rozpracovanosti projektu společností econet CZ s.r.o., použité závěry znalce byly tedy vysloveny v mezích odbornosti znalce (obor ekonomika, specializace na hodnocení projektů a dotace).

17. Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí nemůže spočívat na řešení dovolatelem formulované otázky, u níž dovolatel postavil argumentaci na tom, že soudy převzaly závěry znalce vyslovené mimo jeho odbornost, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů toto nevyplývá. Dovolatelova argumentace se tak míjí se závěry soudů, které dovolatelem rozporovaná skutková zjištění učinily nejen na základě znaleckého posudku, ale vycházely z dalších v řízení provedených důkazů (zejména svědeckých výpovědí) a také ze skutkové části výroku trestního rozsudku.

18. Dovolatel dále namítal, že soudy nedostatečně zjišťovaly (v tomto směru uplatnil rovněž námitku tzv. opomenutých důkazů), kdo přesně byl autorem dokumentů obsahujících projekt, a že ohledně autorství převzaly informace ze znaleckého posudku, které byly mimo odbornost znalce. Konkrétně dovolatel namítal, že projekt nevypracoval on sám, nýbrž M. M. (který byl také jedním z dřívějších žalovaných v nyní projednávané věci a jedním z účastníků trestního řízení) ve spolupráci s L. Š. Dovolací soud k tomu podotýká, že skutečnost, kdo byl dle záznamů v počítači veden jako autor dokumentů obsahujících projekt, je pro závěr soudů o povinnosti žalovaného k náhradě škody irelevantní. Soudy totiž opakovaně zdůraznily, že klíčové pro závěr o vzniku škody bylo to, že k ní došlo v důsledku (v příčinné souvislosti) souhrnného a koordinovaného jednání žalovaného s dalšími osobami (mezi které patřil i M. M. a L. Š.); nešlo tedy pouze o zpracování konkrétní nabídky či jednotlivé úkony, ale o celkové koordinované jednání žalovaného, které ve výsledku vedlo k uzavření smlouvy mezi společnostmi UNIPAP a.s. a GrantHelp s.r.o. a současně ke zmaření uzavření smlouvy s econet CZ s.r.o. (viz body 23 a 26 odůvodnění napadeného rozsudku).

19. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že v projednávané věci zjišťování skutkového stavu netrpí opomenutými důkazy. Nejvyšší soud i Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vycházejí z toho, že soud není povinen provést všechny důkazy navržené účastníky řízení. O tzv. opomenutý důkaz jde jen tehdy, jestliže soud o navržených důkazech nerozhodne, případně nevyloží, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Současně však platí, že nikoliv každé opomenutí důkazu nutně automaticky vede k porušení práva na spravedlivý proces, neboť v praxi se lze setkat s takovými důkazními návrhy účastníků řízení, které nemají k projednávané věci žádnou relevanci, nemohou vést k objasnění skutečností a otázek, podstatných pro dané řízení, respektive mohou být dokonce i výrazem „zdržovací“ taktiky (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3900/2019, nebo ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 789/2020, či nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16).

20. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že soud nevyhověl důkaznímu návrhu žalovaného týkajícímu se prokazování elektronické stopy podnikatelského záměru, který byl nalezen v počítači econet CZ s.r.o., a toho, kdo dokument vytvořil, a odůvodnil to nadbytečností navrhovaných důkazů. Ze shora uvedeného shrnutí pak vyplývá, že provádění důkazů ohledně elektronické stopy dokumentů a jejich autorů, by v projednávané věci bylo nadbytečné vzhledem k tomu, že soudy již měly dostatečná skutková zjištění pro právní posouzení podmínek vzniku odpovědnosti za škodu, a zjišťování skutkového stavu proto netrpí tzv. opomenutými důkazy.

21. Přípustnost dovolání pak nezaloží ani poslední otázka [výše shrnutá pod bodem c)] týkající se vázanosti civilního soudu pravomocným trestním rozsudkem. Dovolatel prostřednictvím této otázky namítal, že soudy nevzaly v potaz, že z pravomocného trestního rozsudku vyplývá, že projekt byl v době uzavření smlouvy mezi UNIPAP a.s. a Grant Help s.r.o. rozpracovaný toliko v rozsahu „základní kostry“.

22. Uvedená argumentace dovolatele k této otázce se ovšem míjí nejen s odůvodněním napadeného rozsudku, ale také s tím, co je uvedeno v pravomocném trestním rozsudku. Jinak řečeno dovolatel z trestního rozsudku dovozuje závěr o nízké rozpracovanosti projektu, který z něj ovšem nevyplývá. Naopak v bodu 4 výroku trestního rozsudku se výslovně uvádí, že „společnost econet CZ s.r.o. ztratila zakázku od společnosti UNIPAP a.s. v okamžiku bezprostředně před dokončením projektu a uzavřením smlouvy“, na což ostatně odkazuje i odvolací soud v bodě 22 napadeného rozsudku.

23. Dovolatel dále namítal, že je v trestním rozsudku uvedeno, že zpracovatelem projektu byla Ladislava Škrobáková za společnost Grant Help s.r.o. Z uvedeného ovšem nijak nevyplývá, že by podklady společnosti econet CZ s.r.o., na jejichž základě následně projekt zpracovala, byly rozpracovány pouze v základním rozsahu, konkrétně v rozsahu „základní kostry“, jak tvrdil dovolatel. Argumentace dovolatele je tak postavena na jeho vlastní interpretaci závěrů trestního rozsudku.

24. Z výše uvedeného plyne, že na takto formulované otázce (respektive na dovolatelem předestřené argumentaci k ní) míjející se s obsahem napadeného rozsudku i pravomocného trestního rozsudku, nemohlo napadené rozhodnutí záviset.

25. Dovolací soud opět připomíná, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

26. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.

27. Dovolatel ve svém dovolání současně navrhl odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí samostatně nezabýval.

28. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 22. 7. 2026 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu