23 Cdo 1717/2026

Rubrum

23 Cdo 1717/2026 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení 310 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2025, č. j. 17 Co 225/2025-196, a proti nespecifikovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 21 C 42/2020, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Co 225/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2025, č. j. 17 Co 225/2025-5, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2026, č. j. 5 Co 126/2025-9, takto:

Výrok

I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2025, č. j. 17 Co 225/2025-5, se zastavuje.

II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2026, č. j. 5 Co 126/2025-9, se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 7. 2025, č. j. 17 Co 225/2025-196, odmítl odvolání žalobce proti blíže nespecifikovanému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 vedenému pod sp. zn. 21 C 42/2020, a to poté, co byl žalobce soudem marně vyzván k odstranění vad podaného odvolání. Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, jakož i proti nespecifikovanému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 vedenému pod sp. zn. 21 C 42/2020, podal žalobce dne 4. 8. 2025 žalobu pro zmatečnost. Usnesením ze dne 20. 8. 2025, č. j. 17 Co 225/2025-2, Městský soud v Praze vyzval žalobce k odstranění vad žaloby pro zmatečnost v jím určené lhůtě, přičemž žalobce poučil o následcích spojených s neodstraněním vad žaloby. Žalobce na výzvu soudu nereagoval a vady žaloby neodstranil.

2. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 11. 2025, č. j. 17 Co 225/2025-5, odmítl žalobu pro zmatečnost proti shora označeným rozhodnutím (výrok I usnesení soudu prvního stupně) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II usnesení soudu prvního stupně).

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 8. 1. 2026, č. j. 5 Co 126/2025-9, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

4. Usnesení odvolacího soudu a výslovně též usnesení soudu prvního stupně napadl žalobce (nezastoupen advokátem) včasným dovoláním, v němž požádal o osvobození od soudního poplatku za dovolání a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, přičemž navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc a vykonatelnost napadených rozhodnutí a tato rozhodnutí následně zrušil.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

6. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně zastavil podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

7. Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním směřujícím proti usnesení odvolacího soudu.

8. Podáním dovolání vznikla žalobci (dovolateli) povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích). Podle obsahu spisu však žalobce soudní poplatek za dovolání neuhradil.

9. Z obsahu spisu dále vyplývá, a dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných či zjevně bezúspěšných procesních podání, jakož i opravných prostředků (řádných i mimořádných), včetně opravných prostředků nepřípustných, a opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, jež jsou soudy zamítány, přičemž takový způsob uplatňování procesních práv lze jednoznačně označit za obstrukční (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo – konkrétně ve vztahu k osobě žalobce – srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. 23 Cdo 437/2026, ze dne 25. 2. 2026, sp. zn. 33 Cdo 149/2026, ze dne 3. 3. 2026, sp. zn. 22 Cdo 389/2026, ze dne 31. 3. 2026, sp. zn. 23 Cdo 456/2026, ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. 30 Cdo 239/2025, ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2959/2024, ze dne 8. 4. 2024, sp. zn. 24 Cdo 789/2024 a 24 Cdo 791/2024, ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3318/2023, ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3719/2022, či ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1085/2017).

10. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že záměrem shora popsaného počínání žalobce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání bezdůvodných průtahů (procesních obtíží) v soudním řízení. Takový zneužívající procesní postup žalobce nemůže ve smyslu § 2 a § 6 o. s. ř. požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2026, sp. zn. 28 Cdo 790/2026, ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 23 Cdo 174/2026, ze dne 25. 7. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1383/2025, a ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2295/2024).

11. Nejvyšší soud žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních (srov. bod 9 odůvodnění shora) je patrné, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, avšak soudní poplatek zaplatit nehodlá a opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, čímž zneužívá svá procesní práva (obdobně postupoval Nejvyšší soud například v usneseních ze dne 25. 7. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1382/2025, ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3536/2024, ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3320/2023, či ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 24 Cdo 171/2023). Za této situace se setrvání na požadavku na další výzvu k zaplacení soudního poplatku za dovolání v tomto konkrétním řízení jeví neefektivním a formalistickým (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22, ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. II. ÚS 2908/23, ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. II. ÚS 2999/23, a ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. II. ÚS 2708/24).

12. K žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť má vzhledem ke shora uvedenému za nepochybné, že tímto procesním úkonem žalobce nesleduje ochranu jím tvrzeného subjektivního práva, nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní postup žalobce přitom ve smyslu § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany, a k takovému zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. ani nepřihlíží (srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 23 Cdo 174/2026, ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3566/2024, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).

13. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.

14. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti podle § 243 o. s. ř., jenž jako návrh akcesorický sdílí osud dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3326/2021, a ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3132/2021).

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. 8. 2026 JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu