23 Cdo 1748/2026

Rubrum

23 Cdo 1748/2026-440 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně I-Xon a.s., se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, identifikační číslo osoby 28218761, zastoupené JUDr. Petrem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 9, Boušova 792/25, proti žalované E. B., o zaplacení 302 795,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C163/2023, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2025, č. j. 12 Co 273, 274/2025-315, takto:

Výrok

I. Řízení o dovolání se zastavuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 16. 5. 2025, č. j. 9 C 163/2023-267, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 27. 6. 2025. č. j. 9 C 163/2023-273, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 111 311,46 Kč (výrok pod bodem I), žalobu o zaplacení částky 191 484,05 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem III).

2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání žalované proti výše uvedenému rozsudku – pro vady bránicí jeho projednání (výrok I) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud současně účastnice poučil o nepřípustnosti dovolání proti danému usnesení [§ 238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“].

3. Dne 17. 10. 2025 učinila žalovaná (nezastoupená advokátem) podání, jehož obsahem bylo mimo jiné dovolání proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze.

4. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

5. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti.

6. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání či kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).

7. Podáním dovolání vznikla žalované poplatková povinnost ve výši 4 000 Kč (podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, jenž je přílohou zákona o soudních poplatcích) a soudní poplatek za dovolání se tímto okamžikem stal též splatným (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalovaná při podání dovolání ani později tento soudní poplatek nezaplatila.

8. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu má zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání (§ 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích) přednost před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

9. Nejvyšší soud žalovanou již nevyzýval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, neboť z jejího postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé (vyplývá to z obsahu spisu a dovolacímu soudu je to známo i z úřední činnosti), že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně bezúspěšně podává obsáhlá podání, v nichž obecně zpochybňuje platnost a zákonnost soudních rozhodnutí, namítá podjatost soudců, zaměstnanců justice, policie či dalších složek. Žalovaná tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním takových mnohočetných zjevně bezdůvodných návrhů na zahájení řízení či (mnohdy i objektivně v řízení nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků (vesměs i řádně neodůvodněných), jimiž brojí v podstatě proti každému procesnímu rozhodnutí soudu, aniž by respektovala procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Nejvyšší soud má proto vzhledem ke shora uvedenému za nepochybné, že záměrem takového dlouhodobého a cíleného jednání žalované je nikoliv sledování ochrany jejího tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu, tj. že jde o obstrukční jednání zneužívající procesní práva. Zneužívající procesní postup žalované přitom nemůže podle § 2 a § 6 věty druhé o. s. ř. požívat právní ochrany (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/20016, nebo ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022). Za této situace se jeví setrvání na požadavku další výzvy k zaplacení soudního poplatku za dovolání (která je i podle ustálené judikatury Ústavního soudu jistým beneficiem pro poplatníka, jemuž vzniká povinnost zaplatit soudní poplatek již podáním dovolání) v tomto konkrétním případě neefektivním a formalistickým (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2571/2024, a ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3566/2024).

10. Nejvyšší soud proto pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Právní mocí usnesení o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání tato poplatková povinnost žalované zanikne (srov. § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).

11. Nejvyšší soud dále doplňuje, že žalovanou nevyzval ani ke splnění podmínky povinného zastoupení advokátem. Dovolací soud konstatuje, že žalovaná si musí být vědoma též své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupena. Tato povinnost jí musí být nutně známa z předchozích řízení, v nichž byla opakovaně ke splnění této podmínky vyzývána. Poučení o náležitém zastoupení se jí tedy (dříve) opakovaně dostalo a setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení by bylo postupem neefektivním a přehnaně formalistickým (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. IV. ÚS 3208/24, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22, nebo ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 2906/23). Byly proto dány důvody též pro zastavení dovolacího řízení pro nesplněni podmínky povinného zastoupení.

12. Pro úplnost lze dodat, že dovolání žalované směřující proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání není ani objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a nebylo-li by dovolací řízení zastaveno, muselo by být dovolání z uvedeného důvodu odmítnuto.

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 8. 2026 Mgr. Jiří Němec předseda senátu