23 Cdo 1860/2026

Rubrum

23 Cdo 1860/2026-56 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Stavebniny DEK a.s., se sídlem v Praze 10, Tiskařská 257/10, identifikační číslo osoby 03748600, zastoupené Mgr. Petrem Markem, advokátem se sídlem v Praze 6, Studentská 541/3, proti žalované Starmosty s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 6, Na Čihadle 958/57, identifikační číslo osoby 07122764, zastoupené Mgr. Jiřím Čechem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Otakarova 1427/41, o zaplacení 114 893,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 22 C 110/2025, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2025, č. j. 29 Co 371/2025-27, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Žalovaná se v průběhu řízení domáhala ustanovení procesního opatrovníka s odůvodněním, že má mít dle zápisu v obchodním rejstříku dva jednatele, což v dané době nebylo splněno. Tvrdila, že z uvedeného důvodu nemůže udělit plnou moc advokátovi k zastupování v tomto řízení.

2. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 1. 10. 2025, č. j. 22 C 110/2025-18, kterým soud prvního stupně žádost žalované o ustanovení procesního opatrovníka zamítl.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, v němž namítla nesprávné právní posouzení věci a navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná měla dovolání za přípustné, neboť dovolacím soudem vyřešená právní otázka, „zda může žalovaná, která může podle obchodního rejstříku jednat toliko dvěma jednateli, udělit jedním jednatelem plnou moc třetí osobě k zastupování v soudním řízení“, má být podle ní posouzena jinak než v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4622/2009. Podle žalované nemůže jediný jednatel udělit plnou moc pro zastupování v řízení, neboť plná moc je právním jednáním a je nerozhodné, zda jde o hmotněprávní nebo procesní plnou moc.

4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony].

5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Nejvyšší soud neshledal důvod pro odklon od vlastní ustálené rozhodovací praxe, v níž již opakovaně vysvětlil, že oprávnění jednat za právnickou osobu v občanském soudním řízení upravuje § 21 o. s. ř. autonomně, nezávisle na hmotněprávní úpravě způsobu jednání statutárního orgánu. Tedy jedná-li za společnost v řízení její jednatel ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř., činí tak jako osoba k tomu procesním právem oprávněná, a to bez ohledu na to, zda společenská smlouva či zápis v obchodním rejstříku stanoví společné jednání více jednatelů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 963/2003, uveřejněné pod číslem 29/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2921/2004, ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4622/2009, ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2667/2013, ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016, ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2014/2019, a ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2532/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3312/2018). Totéž platí i pro udělení procesní plné moci zástupci pro zastupování v řízení, tj. i udělit procesní plnou moc advokátu je oprávněna osoba, která za společnost jedná podle § 21 odst. 1 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2921/2004, nebo ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1422/2024).

7. Závěr odvolacího soudu v nyní posuzované věci, podle něhož pro vystupování žalované v řízení postačí, že žalovaná má (resp. měla v dané době) jednoho jednatele, který ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pro účely jednání společnosti v občanském soudním řízení může za tuto společnost jednat samostatně, a tudíž může též udělit procesní plnou moc advokátu k zastupování společnosti v řízení, je tak v souladu se (shora uvedenou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které se dovolací soud nemá důvod odchýlit.

8. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.

9. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení o věci samé nekončí, nebylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v konečném rozhodnutí (§ 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 8. 2026 Mgr. Jiří Němec předseda senátu