23 Cdo 2050/2026

Rubrum

23 Cdo 2050/2026-235 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce B. F., zastoupeného Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem se sídlem v Děčíně, Tyršova1434/4, proti žalovanému J. Č., zastoupenému Mgr. Janem Švárou, advokátem se sídlem v Praze 5, Duškova 164/45, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 15 C 359/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2026, č. j. 10 Co 355/2025-201, takto:

Výrok

Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2026, č. j. 10 Co 355/2025-201, se zamítá.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 16. 6. 2025, č. j. 15 C 359/2022-170, nahradil projev vůle žalovaného uzavřít kupní smlouvu se žalobcem v konkrétním znění uvedeném v rozsudku (výrok pod bodem I) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 240 333 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok pod bodem II).

2. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy se žalobcem o převodu nemovitých věcí zamítl (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 156 889 Kč (výrok II) a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 26 269 Kč (výrok III), to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, v němž navrhl rozhodnutí odvolacího soudu zrušit. Současně navrhl odložení vykonatelnosti a právní moci napadeného rozsudku. Návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci odůvodnil tím, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí nákladů řízení mu hrozí závažná újma, neboť je podle něj ohroženo možné vrácení zaplacených nákladů řízení v důsledku jiných možných dluhů žalovaného. Žalobce také shledal extrémní riziko nemožnosti domoci se plnění i v případě úspěchu v dovolacím řízení, které je dáno tím, že žalovaný již bezprostředně po vyhlášení rozhodnutí odvolacím soudem oslovil realitní kancelář, a bude se snažit předmětnou nemovitost prodat.

4. Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

6. Podle § 243 o. s. ř., před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo [písmeno a)] právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení [písmeno b)].

7. V projednávané věci je podle obsahu návrhu žalobce zřejmé, že se domáhá odkladu vykonatelnosti toliko ve vztahu k výroku II a III rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neboť výrokem I byla zamítnuta žaloba na nahrazení projevu vůle, a tedy není možné „jej vykonat“. Jelikož dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení přípustné není [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], je pojmově vyloučeno také rozhodnout o odkladu vykonatelnosti či právní moci takového rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 182/2022, ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022, či ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3377/2023). Návrh na odklad vykonatelnosti výroků II a III napadeného rozhodnutí tedy není důvodný.

8. Z obsahu dovolání se nepodává ani reálná hrozba závažné újmy žalobce, k níž by mohlo dojít právě v důsledku nabytí právní moci výroku I napadeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé tak, že byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobcem kupní smlouvu. Skutečnost, že žalovaný jako vlastník předmětných nemovitostí s nimi může nakládat (může je prodat), není závislá na (právní moci) napadeného rozsudku odvolacího soudu, který jeho postavení jako vlastníka nijak nemění. Samotné vedení řízení o nahrazení projevu vůle (tj. procesní situace, k níž by došlo v případě vyhovění návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí) žalovanému nezabrání ve smluvním převodu vlastnického práva na jinou osobu. Jinak řečeno, nebyl-li napadeným rozhodnutím nahrazen projev vůle žalovaného jako vlastníka předmětných nemovitých věcí k uzavření kupní smlouvy se žalobcem, zůstala možnost žalovaného nakládat s vlastnickým právem stejná jako před vydáním napadeného rozhodnutí. Návrh na odkad právní moci napadeného rozsudku tedy není procesním prostředkem způsobilým odstranit tvrzené ohrožení práv žalobce prodejem nemovitostí.

9. Jelikož nebyly naplněny předpoklady, za nichž lze návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci podle § 243 o. s. ř. vyhovět, Nejvyšší soud (aniž by jakkoliv předjímal výsledek dovolacího řízení) tento návrh žalobce jako nedůvodný zamítl.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. 8. 2026 Mgr. Jiří Němec předseda senátu