23 Cdo 2613/2025

Rubrum

23 Cdo 2613/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2026 Spisová značka:23 Cdo 2613/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:

23. CDO.2613.2025.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Postoupení pohledávky Dotčené předpisy:§ 619 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 7. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2613/2025-330 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně QELLAN, s.r.o., se sídlem v Třebíči, Hrotovická 1202/27, identifikační číslo osoby 25532677, zastoupené Mgr. Martinem Hasíkem, advokátem se sídlem v Třebíči, Brněnská 53/101, proti žalované Outulný, a.s., se sídlem v Brně, Bohunická 133/50, identifikační číslo osoby 26230992, zastoupené Mgr. Miroslavem Šianským, advokátem se sídlem v Brně, Mácova 520/62, o zaplacení částky 471.485 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 263 C 36/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2024, č. j. 27 Co 133/2022-241, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2024, č. j. 27 Co 133/2022-241, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Soudy rozhodovaly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 471.485 Kč s příslušenstvím jako ceny za provedené dílo.

2. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 2. 2022, č. j. 263 C 36/2020-133, spolu s usnesením ze dne 15. 6. 2022, č. j. 263 C 36/2020-156, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 471.485 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).

3. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o dílo dle § 1726 a § 2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve které se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou dodávku a montáž plastových oken, dveří a přechodových prvků oproti závazku žalované uhradit sjednanou cenu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně své smluvní povinnosti splnila. Cena byla žalované vyúčtována fakturou ze dne 14. 9. 2017, jejíž splatnost byla stanovena na 14. 10. 2017.

4. Soud prvního stupně se mimo jiné zabýval žalovanou uplatněnou námitkou promlčení. Uvedl, že předmětná částka byla splatná 14. 10. 2017. V daném případě mohla žalobkyně své právo na zaplacení předmětné částky vykonat poprvé následující den po její splatnosti, to je od 15. 10. 2017 a od tohoto dne jí začala běžet promlčecí lhůta, která je v tomto případě tříletá (§ 629 odst. 1 o. z.). Uplynula-li zákonem určená promlčecí lhůta a žalobkyně stanoveným způsobem nevykonala své právo u soudu, to znamená, že nepodala žalobu u soudu do 15. 10. 2020, nevykonané právo se promlčelo. V důsledku toho vzniklo dlužníkovi – žalované právo vznést námitku promlčení a tím způsobit zánik možnosti žalobkyně domoci se úspěšně u soudu promlčeného práva. V předmětném sporu byla žaloba podána dne 13. 10. 2020, tedy před uplynutím promlčecí lhůty, a vznesená námitka promlčení byla proto shledána nedůvodnou.

5. K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 27 Co 133/2022-241, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 471.485 Kč s příslušenstvím (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý, třetí a čtvrtý výrok).

6. Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že nelze souhlasit s hodnocením provedeným soudem prvního stupně, že jednotlivé dodávky žalobkyně žalované spadají pod jednu smlouvu (o dílo) – že se jedná o jeden závazkový vztah. K plnění ze strany žalobkyně měl za prokázané, že a) pro plnění žalobkyně podle objednávky ze dne 15. 3. 2017, opravené dne 12. 4. 2017, kterou je po právní stránce nutno podřadit pod smlouvu o dílo, byl stanoven termín 15. 5. 2017; žalobkyně tvrdila, že splnila před tímto termínem dne 14. 5. 2017; b) pro plnění žalobkyně podle objednávky ze dne 2. 6. 2017, kterou je po právní stránce nutno podřadit pod smlouvu o dílo, byl stanoven termín 7. 6. 2017; c) pro plnění žalobkyně podle objednávky ze dne 16. 6. 2017, kterou je po právní stránce nutno podřadit pod kupní smlouvu, byl stanoven termín do 20. 6. 2017; d) pro plnění žalobkyně podle objednávky ze dne 17. 7. 2017, kterou je po právní stránce nutno podřadit pod kupní smlouvu, byl stanoven termín 19. 7. 2017.

7. Při posuzování počátku běhu (subjektivní) promlčecí lhůty vycházel odvolací soud ze závěrů uvedených v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná byla povinna plnit na základě výzvy věřitele (faktury se splatností 30 dnů) – tzn. jedná se o situaci podle § 1958 odst. 2 o. z. (určení doby splnění dluhu je ponecháno na vůli věřitele).

8. Odvolací soud tak dovodil, že pokud jde o plnění žalobkyně z kupních smluv [plnění pod písm. c) a d)], kdy žalobkyně tvrdila, že plnění poskytla řádně a včas, a žalovaná potvrdila, že bylo žalobkyní plněno, vycházel odvolací soud při stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty ze sjednaných termínů plnění, tj. promlčecí lhůta počala v případě pod písm. c) běžet od 21. 6. 2017 a v případě pod písm. d) od 20. 7. 2017. Uplatnila-li žalobkyně právo na zaplacení ceny dodaného zboží žalobou doručenou soudu dne 13. 10. 2020, učinila tak až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.

9. Pokud jde o plnění v rámci smluv o dílo [plnění pod písm. a) a b)], z e-mailové korespondence účastníků datované dne 26. 6. 2017 a 27. 6. 2017 vyplývá, že žalovaná požadovala dodání kompletního díla. Žalobkyně přitom tvrdila, že i tento požadavek žalované splnila, přesto žalovaná odmítla dílo bezdůvodně převzít. Pokud by se v řízení prokázalo, že žalovaná skutečně odmítla dílo/díla bezdůvodně převzít, počala by v těchto případech promlčecí lhůta běžet od 30. 6. 2017. Uplatnila-li žalobkyně právo na zaplacení ceny díla žalobou doručenou soudu dne 13. 10. 2020, učinila tak i v těchto případech až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. V případě, že by odmítnutí žalované převzít díla bylo oprávněné, nebylo by možno o právu žalobkyně na zaplacení jejich ceny uvažovat z důvodu předčasnosti žaloby.

10. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak.

11. Konkrétně dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku určení počátku běhu promlčecí lhůty dle § 619 o. z. Dovolatelka namítá, že tato otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak dovolací soud učinil v rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022.

12. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

13. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné a také za nedůvodné, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.

14. Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2817/2024, dovolání žalobkyně odmítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (druhý výrok).

15. Uvedl k tomu, že otázka určení počátku běhu promlčecí lhůty, je-li čas plnění dluhu dán na vůli věřitele, byla řešena rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu, a to rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022. Tomuto právnímu posouzení odpovídá závěr odvolacího soudu v odůvodnění jeho rozsudku, kdy odvolací soud na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, odkazuje a vychází z nich. Tříčlenný senát Nejvyššího soudu 23 Cdo neshledal důvod pro opětovné předložení věci podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů (zákon o soudech a soudcích), tzv. velkému senátu.

16. K ústavní stížnosti žalobkyně Ústavní soud nálezem ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. IV. ÚS 778/25, rozhodl, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2024, č. j. 23 Cdo 2817/2024-269, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (první výrok), toto usnesení zrušil (druhý výrok) a ve zbývající části ústavní stížnost odmítl (třetí výrok).

17. Následně tříčlenný senát č. 23, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu věc projednat a rozhodnout o podaném dovolání, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2026, č. j. 23 Cdo 2613/2025-299, rozhodl, že věc vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 2613/2025 se postupuje velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát“) podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), neboť dospěl – i s ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. IV. ÚS 778/25 – při posouzení otázky určení počátku běhu promlčecí lhůty u práv na smluvní plnění, jejichž splatnost je dle dohody stran závislá na vůli věřitele, k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022. Uvedená otázka tak má být posouzena jinak.

18. Velký senát usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2026, sp. zn. 31 Cdo 509/2026, rozhodl, že věc se přikazuje k projednání a rozhodnutí senátu č.

23. S odkazem na usnesení velkého senátu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1468/2023, uveřejněné pod číslem 73/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že je-li tříčlenný senát Nejvyššího soudu, jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu k projednání a rozhodnutí, vázán názorem obsaženým pro poměry dané věci ve zrušujícím nálezu Ústavního soudu, není to důvodem pro předložení věci velkému senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu, bez zřetele k tomu, že dodržení závazného právního názoru Ústavního soudu způsobí rozpor rozhodnutí tříčlenného senátu s rozhodnutím velkého senátu příslušného kolegia.

19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval přípustností dovolání.

20. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

21. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

22. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.

23. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky určení počátku běhu promlčecí lhůty u práv na smluvní plnění, jejichž splatnost je dle dohody stran závislá na vůli věřitele, která má být dovolacím soudem posouzena jinak.

24. Dovolání je proto i důvodné.

25. Ústavní soud v nálezu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. IV. ÚS 778/25, uvedl, že použití obecných východisek ohledně respektu k autonomii vůle smluvních stran se koncentruje do možnosti ujednání o tom, že dlužník bude mít povinnost plnit až po vystavení faktury (resp. jakéhokoliv vyúčtování) v dohodnuté lhůtě, a následně v posouzení významu takového ujednání pro promlčení věřitelovy pohledávky, zejména na určení počátku promlčecí lhůty. Možnost smluvních stran ujednat si obsah závazkového vztahu v mezích stanovených právními předpisy nemá být zpochybňována, je výronem přímo plynoucím z výše uvedené dimenze autonomie vůle. Proto také v posuzované věci nebylo pochyb o tom, že do souboru práv a povinností smluvních stran patřilo právo stěžovatelky vyúčtovat (vyfakturovat) cenu díla a povinnost žalované cenu díla zaplatit. Obchodní podmínky žalované ze dne 1. 4. 2015 určené pro zhotovitele obsahovaly ustanovení o úhradě ceny díla objednatelem na základě vyúčtování – fakturace, prováděné podle ujednání ve smlouvě o díle buď měsíčně, nebo až po provedení celého díla, kterým se rozumí jeho ukončení a protokolární předání (odd. 25.1.); splatnost ceny díla tak byla závislá na výzvě (vystavení faktury) dodavatele. Na základě objednávky žalované ze dne 15. 3. 2017 byla sjednána splatnost faktur zhotovitele 30 dní. Stěžovatelka dohodnutou cenu díla vyúčtovala fakturou ze dne 14. 9. 2017, přičemž žalovaná potvrdila (č. l. 58 verte), že třicetidenní lhůta splatnosti faktury uplynula teprve 18. 10. 2017. Těžištěm argumentace ústavní stížnosti je polemika se závěry soudů ohledně promlčení práva na zaplacení vyfakturované ceny. Právní konstrukce promlčení (vedle vymezení množiny práv podléhajících promlčení – např. § 611 o. z.) se soustřeďuje na stanovení počátku běhu promlčecí lhůty, její délku a případně na její běh. Pro určení počátku běhu promlčení lhůty je zpravidla relevantní okamžik, kdy právo může být vykonáno poprvé, což je zásadně dnem, kdy bylo možné důvodně podat žalobu u soudu (actio nata). Tento počátek může být vázán výlučně na objektivní právní skutečnosti nebo také na subjektivní právní skutečnosti, ev. na jejich kumulaci. Specifické situace nastávají při kombinaci obou promlčecích lhůt (typicky u práva na náhradu škody nebo bezdůvodného obohacení). Přitom nelze pochybovat o tom, že tzv. subjektivní promlčecí lhůta nemůže začít běžet dříve než objektivní promlčecí lhůta, neboť o skutečnostech relevantních pro určení jejich počátku se může oprávněný dozvědět (mohl dozvědět) teprve poté, kdy takové skutečnosti nastanou.

26. Bylo-li podle Ústavního soudu v posuzované věci zjištěno, že podle dohody smluvních stran bude žalovaná plnit (tj. platit) na základě faktury stěžovatelky, je zřejmé, že vůle stran směřovala k tomu, že určení splatnosti pohledávky je ponecháno na vůli věřitele. Strany sjednaly samostatně právo věřitele vyvolat splatnost dluhu, které je odlišné od práva věřitele na poskytnutí plnění. Je bez jakýchkoliv pochybností, že u soudu lze úspěšně uplatnit jen pohledávku, která je splatná. Pokud se strany dohodly, že splatnost pohledávky určí věřitel výzvou k plnění (např. fakturací), tak do té doby nebyla pohledávka splatná a nebylo možné ji úspěšně uplatnit u soudu, proto promlčecí lhůta k plnění nemohla začít běžet. Je třeba vůli stran respektovat, i proto, že jejímu naplnění nebrání žádné kogentní ustanovení. Tudíž není důvod, aby soudy autoritativně vstupovaly do vztahu mezi stěžovatelkou a žalovanou proti jejich srozumitelně a určitě vyjádřené vůli. Za ústavně souladný považuje Ústavní soud, na základě respektu k autonomii vůle, závěr, že počátek běhu promlčecí lhůty nenastává v okamžiku vzniku právního vztahu, ale až dospělostí pohledávky (tj. v posuzované věci až splatností stěžovatelčiny faktury).

27. V poměrech projednávané věci při kasační vázanosti nosnými důvody uvedenými v nálezu Ústavního soudu z uvedeného plyne, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, jestliže na určení počátku běhu promlčecí lhůty aplikoval závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, neboť počátek běhu promlčecí lhůty zde nenastává v okamžiku vzniku právního vztahu, ale až dospělostí pohledávky (tj. v posuzované věci až splatností faktury).

28. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je důvodné.

29. Za situace, kdy podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2026, sp. zn. 31 Cdo 509/2026, je tříčlenný senát Nejvyššího soudu, jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu k projednání a rozhodnutí, vázán názorem obsaženým pro poměry dané věci ve zrušujícím nálezu Ústavního soudu a není to důvodem pro předložení věci velkému senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu, bez zřetele k tomu, že dodržení závazného právního názoru Ústavního soudu způsobí rozpor rozhodnutí tříčlenného senátu s rozhodnutím velkého senátu příslušného kolegia, nezbylo tříčlennému senátu než s ohledem na kasační závazné důvody Ústavního soudu odchýlit se od závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, a napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušit.

30. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože se tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu.

Poučení

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 6. 2026 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu