Nejvyšší soud · Usnesení

23 Cdo 2656/98

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2000-08-07 · ECLI:CZ:NS:2000:23.CDO.2656.98.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud České republiky zastavil dovolací řízení ve věci o určení neplatnosti dohody o vydání nemovitostí, protože dovolatel zpět vzal podání. Zrušením konkursu na majetek druhého žalovaného zanikly účinky jeho prohlášení, což ovlivnilo průběh řízení. Soud se opřel o § 44 odst. 5 a § 45 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Rubrum

23 Cdo 2656/98 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce S. o. u. a U., proti žalovaným 1) E. církvi m., a 2) K. a l., státnímu podniku vědeckotechnických a obchodních služeb, o určení neplatnosti dohody o vydání nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 110/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. září 1998, č. j. 14 Co 380, 465/98-193, t a k t o :

Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, které posléze - podáním ze dne 28. června 1999, došlým Nejvyššímu soudu dne 7. července 1999 - vzal v plném rozsahu zpět. Z obsahu spisu se podává, že v době, kdy žalobce učinil podání, jehož obsahem bylo zpětvzetí dovolání, byl již na majetek druhého žalovaného prohlášen konkurs (srovnej usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 21. dubna 1998, č.j. 95 K 22/98-18), jehož účinkem bylo přerušení řízení (§ 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání\"/). Usnesením ze dne 6. září 1999, č.j. 95 K 22/98-137, Krajský obchodní soud v Praze konkurs na majetek druhého žalovaného po splnění rozvrhového usnesení zrušil (§ 44 odst. 1 písm. b/ zákona o konkursu a vyrovnání). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. října 1999. Protože zrušením konkursu zanikají účinky jeho prohlášení (srov. § 44 odst. 5, § 45 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání), rozhodl Nejvyšší soud o zpětvzetí dovolání tak, že dovolací řízení zastavil (§ 243b odst. 4, věta druhá, o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, větu první, o.s.ř. Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno, žalovaným pak žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 7. srpen 2000 JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.