23 Cdo 2757/2025

Plný text

23 Cdo 2757/2025-248 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Strojírna ŽAC, a. s., se sídlem ve Velkých Přílepech, Statenická 733, identifikační číslo osoby 26174251, zastoupené Mgr. Bc. Přemyslem Hradečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 572/63, proti žalované DLH Hrdina, spol. s r.o., se sídlem v Praze 5, Modrá 1979/6, Stodůlky, identifikační číslo osoby 02989808, zastoupené JUDr. Otakarem Švorčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 1406/2, o zaplacení 318 233 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 228/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2025, č. j. 21 Co 89/2025-212, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 12 136 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 1. 2025, č. j. 15 C 228/2021-171, zamítl žalobu o zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Současně dovolatelka namítala, že odvolací soud zasáhl do jejího ústavně garantovaného práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces. Konkrétně dovolatelka formulovala tyto okruhy námitek: a) Odvolací soud nezkoumal v potřebném rozsahu okolnosti a okamžik uzavření smlouvy. Dle dovolatelky bylo v řízení sporné, kdo s kým smlouvu uzavřel, kolik smluvních vztahů vzniklo a o jaký smluvní typ se jednalo. Závěry odvolacího soudu přitom nemají oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Poukázala na to, že k uzavření smlouvy o dílo mezi žalobkyní a žalovanou nemohlo dojít, neboť se účastníci v době jejího uzavření neznali. Závěry odvolacího soudu jsou dle dovolatelky s ohledem na zjištěný skutkový stav nelogické a vzájemně rozporné, čímž se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, na jejíž konkrétní rozhodnutí odkázala. b) Odvolací soud se neřídil judikaturou k rozlišování mezi smlouvou o dílo a kupní smlouvou. Dovolatelka namítala, že se odvolací soud odchýlil od závěrů judikatury ohledně kritérií pro odlišení dvou smluvních typů (kupní smlouvy a smlouvy o dílo), neboť dospěl k závěru, že byla uzavřena smlouva o dílo, ačkoli z hlediska předmětu smlouvy odkazoval na faktury, které obsahují výlučně dodávku zboží. Namítala, že odvolací soud předmětnými fakturami prokazoval opak toho, co je v nich uvedeno. O předmětné faktury se odvolací soud nemohl opřít, pokud zaujal názor o uzavření smlouvy o dílo. Jeho právní posouzení tak není opřeno o zjištěný skutkový stav a navíc jde o svévolný postup soudu v rámci hodnocení důkazů. Dovolatelka v tomto směru namítala porušení práva na spravedlivý proces. c) Nesprávné posouzení otázky provedení díla. Dle dovolatelky odvolací soud nesprávně posoudil otázku provedení díla, neboť dospěl k závěru, že posouzení dokončení a předání terasy má být řešeno v rámci institutu odpovědnosti za vady. Dle judikatury ovšem dílo musí být nejprve dokončeno a předáno, teprve poté je možné uplatnit práva z odpovědnosti za vady. Dovolatelka namítala, že odvolací soud nezjišťoval, zda bylo dílo provedeno, přičemž důkazní břemeno ohledně provedení díla leželo na žalované jako zhotoviteli. V řízení tak nebylo prokázáno provedení díla a na něj navázaný vznik práva zhotovitele na zaplacení ceny díla. d) Právní závěry odvolacího soudu učiněné v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Dovolatelka namítala, že odvolací soud presumoval ve prospěch žalované v řízení neprokázané skutečnosti (otázka provedení díla) a fakticky přenáší důkazní břemeno na žalobkyni i v těch případech, kdy ho musí nést žalovaná. Dále namítala, že odvolací soud fakturami považoval za prokázaný předmět díla a jeho cenu, ačkoli z jejich obsahu vyplývá uzavření kupní smlouvy.

4. Závěrem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není přípustné a že námitky dovolatelky směřují proti zjištěnému skutkovému stavu. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl a uložil žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je přípustné.

7. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

10. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž dovozuje, že má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1011/2022).

11. Pouhá polemika se závěry odvolacího soudu, aniž by z obsahu dovolání bylo jasné, jakou konkrétní právní otázku z celé škály těch, které se nabízejí, má dovolací soud v daném případě řešit, nemůže přípustnost dovolání založit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1755/2017).

12. Proto k přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byly řádně vymezeny předpoklady přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, či ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Pokud občanský soudní řád vyžaduje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání a dovolací soud splnění těchto náležitostí posuzuje, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).

13. Dovolání v části týkající se námitky výše shrnuté pod bodem d) nesplňuje náležitosti, které zákon a shora citovaná judikatura klade na způsobilé vymezení přípustnosti dovolání. Ačkoli dovolatelka výslovně uvedla, že přípustnost svého dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek, u nichž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, neuvedla u dovolací námitky výše shrnuté pod bodem d), od jaké judikatury se odvolací soud dle jejího názoru odchýlil, a to ani citací konkrétních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ani uvedením judikovaných právních závěrů bez citace konkrétních rozhodnutí (i takové vymezení přípustnosti dovolání by obstálo ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. IV.ÚS 1256/14).

14. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání v této části nesplňuje náležitosti požadované zákonem a trpí tak vadami, které nebyly ve lhůtě k podání dovolání odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

15. Ve zbývající části dovolací soud posuzoval, zda je dovolání přípustné.

16. Dovolání není přípustné.

17. Dovolatelčina otázka výše shrnutá pod bodem a) nezaloží přípustnost dovolání, neboť argumentaci k této otázce dovolatelka postavila na vlastních (a v řízení před soudy obou stupňů neprokázaných) skutkových tvrzeních o tom, že účastníci smlouvy se v době jejího údajného uzavření nemohli znát a nemohli tak smlouvu o dílo uzavřít. Soudy obou stupňů přitom vycházely z odlišně zjištěného skutkového stavu, než na jakém dovolatelka vystavěla svoji argumentaci. Soudy konkrétně vycházely z toho, že předseda představenstva žalobkyně Petr Vecek si u žalované objednal zhotovení terasy u bazénu ve svém bydlišti a k dotazu na fakturační údaje zaslal žalované odkaz na webové stránky žalobkyně, na kterou jakožto na plátce žalovaná vystavila předmětné faktury, které byly z účtu žalobkyně následně zaplaceny. Odchylně od dovolatelčiny argumentace naopak soudy dospěly ke skutkovému závěru, že se žalobkyni nezdařilo prokázat svá tvrzení o tom, že žalobkyně s žalovanou uzavřely kupní smlouvu a že předmětné faktury uhradila na dodávku zboží podle kupní smlouvy, podle níž následně žalovaná neplnila. Dovolatelce tak nelze přisvědčit, že by závěry soudů neměly oporu ve zjištěném skutkovém stavu, neboť z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil, vyplývá, že soud učinil dostatečná skutková zjištění pro to, aby mohl ve věci rozhodnout.

18. Dovolací soud připomíná, že skutkové závěry odvolacího soudu (potažmo soudu prvního stupně) nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů jako činnost vedoucí ke zjištění skutkového stavu (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého předestírá-li dovolatelka vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení, uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., podle nějž lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 1010, sp. zn. 22 Cdo 5039/2008, ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017, či ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5859/2017).

20. Z obdobného důvodu pak přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelčina otázka [výše shrnutá pod bodem c)] týkající se provedení díla, neboť dovolatelka ji formuluje na základě vlastní interpretace skutkových závěrů soudů obou stupňů, když tvrdí, že se soudy nezabývaly zjišťováním, zda bylo dílo dokončeno a předáno. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně (s nimiž se odvolací soud ztotožnil) ovšem vyplývá, že žalovaná dílo spočívající ve zhotovení terasy u bazénu v místě bydliště Petra Vecka zrealizovala (srov. bod 32 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), den poté zaslala v rámci téže komunikace (v aplikaci whatsapp) fakturu s fakturačními údaji žalobkyně dle pokynů Petra Vecka a tato faktura byla následně z účtu žalobkyně na pokyn Petra Vecka uhrazena. V další komunikaci pak Petr Vecek nad rámec provedeného díla požadoval další natření terasy olejem, což žalovaná rovněž provedla, a až v následné komunikaci ohledně nedoplatku ceny za olejování terasy začal Petr Vecek poukazovat na vady, které ovšem řádně nevytkl, toliko uvedl, že zvažuje reklamaci (srov. bod 11 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Oproti tomu, co v dovolání tvrdí dovolatelka, tedy ze soudy zjištěného skutkového stavu plyne, že žalovaná dílo provedla.

21. Pokud tedy dovolatelka i otázku pod bodem c) postavila na tvrzení, že nebylo prokázáno provedení díla žalovanou, opět se jedná o argumentaci k dovolací otázce založenou na vlastních skutkových tvrzeních dovolatelky (k tomu opět srovnej judikaturu citovanou v bodě 19 tohoto usnesení).

22. Ani druhá dovolatelčina otázka [výše shrnutá pod bodem b)] týkající se rozlišování mezi smlouvou kupní a smlouvou o dílo nezaloží přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Pro rozhodnutí soudů ve věci samé a pro závěr o nedůvodnosti nároku žalobkyně nebylo rozhodné, zda soudy právně kvalifikovaly uzavřenou smlouvu jako smlouvu o dílo či jako smlouvu kupní, nýbrž pro výsledek sporu bylo stěžejní, že se žalobkyni nezdařilo prokázat jí tvrzenou verzi skutkových událostí o tom, že bylo uzavřeno vícero různých smluv a že uhrazené faktury se netýkaly realizace terasy u bazénu v bydlišti jejího předsedy představenstva. I kdyby tedy tato dovolací otázka byla posouzena opačně, nemělo by její odlišné řešení žádný vliv na výsledek sporu. Z tohoto důvodu je proto dovolací otázka pro napadené rozhodnutí v projednávané věci irelevantní.

23. Nejvyšší soud v tomto směru připomíná, že podle rozhodovací praxe není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

24. Pokud dovolatelka v rámci argumentace k otázce pod bodem b) namítala nesprávné hodnocení důkazů, dovolací soud opět odkazuje na závěry své ustálené rozhodovací praxe, podle které samotné hodnocení důkazů jako činnost vedoucí ke zjištění skutkového stavu (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

25. V tomto směru pak nezakládá přípustnost dovolání ani dovolatelkou tvrzené porušení práva na spravedlivý proces, které spatřovala ve svévolném hodnocení důkazů soudy obou stupňů, neboť dovolatelka prostřednictvím této námitky neformulovala žádnou otázku hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu, když pouze provázání tvrzeného zásahu do základního práva nebo svobody s náležitě vymezenou otázkou ve smyslu § 237 o. s. ř. může založit přípustnost dovolání (srovnej zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16), ani tím nevymezuje tzv. kvalifikovanou vadu řízení mající přesah do ústavněprávní roviny.

26. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání v části nesplňuje náležitosti požadované zákonem a trpí tak vadami, které nebyly ve lhůtě k podání dovolání odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), ve zbývající části pak není přípustné, neboť dovolatelkou formulované otázky nebyly způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. zčásti pro vady a zčásti pro nepřípustnost.

27. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 30. 6. 2026 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu