23 Cdo 2807/2012
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že v řízení o zrušení rozhodčího nálezu zahájeném ve lhůtě lze i po uplynutí této lhůty uplatnit další důvody zrušení rozhodčího nálezu. Soudy nižších stupňů pochybily, když se nezabývaly námitkou neplatnosti rozhodčí doložky, protože ji žalobci uplatnili po uplynutí tříměsíční lhůty.
Citované zákony (5)
Rubrum
23 Cdo 2807/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobců a) HALLIFORD s. r. o., se sídlem v Praze 3, Domažlická 1232/3, identifikační číslo osoby 27427021, b) E. V., obou zastoupených Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem v Chýni, Západní 449, Hostivice, proti žalované Mercedes-Benz Financial Service Česká republika s. r. o., se sídlem v Praze 4, Daimlerova 2296/2, identifikační číslo osoby 63997240, zastoupené Mgr. Milanem Polákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 10, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 211/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2012, č. j. 2 Cmo 168/2011-118, takto:
Výrok
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2012, č. j. 2 Cmo 168/2011-118, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2011, č. j. 33 Cm 211/2009-88, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2011, č. j. 33 Cm 211/2009-88, byla zamítnuta žaloba o zrušení rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. V. B., ze dne 31. 8. 2009 (výrok I.). Soud prvního stupně současně rozhodl o neodložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu (výrok II.) a o náhradě nákladů účastníků (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 1. listopadu 2006 byla mezi žalobcem a) a žalovanou uzavřena leasingová smlouva a dne 2. listopadu 2006 žalobce b) učinil ručitelské prohlášení, přičemž v obou listinách byla dohodnuta rozhodčí doložka o tom, že veškeré spory z těchto právních vztahů budou rozhodovány v rozhodčím řízení, a to rozhodcem vybraným ze seznamu rozhodců vedeného Č. l. a f. a. Rozhodcem byl určen JUDr. V. B. Uvedený rozhodce v rozhodčím řízení zahájeném 19. listopadu 2009 rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit žalované částky uplatněné ze smlouvy o finančním leasingu a ručitelského prohlášení. Namítají-li žalobci, že napadeným rozsudkem bylo přiznáno nedovolené a nemožné plnění, dospěl soud k závěru, že rozhodčím nálezem přiznané nároky na zaplacení částek z titulu leasingové smlouvy a ručení takovým plněním nejsou. Neshledal tak důvody zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písmeno f) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“). Soud prvního stupně se nezabýval námitkou žalobců, že rozhodčí doložka je neplatná a je dán důvod zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písmeno b) zákona o rozhodčím řízení. Tento důvod neplatnosti žalobci uplatnili až v podání doručeném soudu dne 6. ledna 2001 a to po uplynutí lhůty tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu podle § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení. Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví uvedeným, rozsudek prvního stupně potvrdil ve výroku I. a ve výroku III. v upraveném znění o výši náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů účastníků v odvolacím řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se i s jeho právními závěry. Namítali-li odvolatelé, že se soud prvního stupně měl zabývat i důvodem zrušení rozhodčího nálezu uvedeným v řízení v jeho průběhu o neplatnosti rozhodčí doložky, považoval odvolací soud tuto námitku za nedůvodnou. Lhůta k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu v délce tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, upravená v § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, je lhůtou propadnou. Zákon o rozhodčím řízení umožňuje zrušit nálezy jen z taxativně stanovených důvodů vymezených v § 31 zákona o rozhodčím řízení, přičemž veškeré důvody pro jeho zrušení musí být uvedeny již v propadné tříměsíční lhůtě stanovené v § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení. Žalobce v této lhůtě podle odvolacího soudu musí uvést rozhodné skutečnosti, proč se domáhá zrušení rozhodčího nálezu. Důvody uvedenými po uplynutí lhůty stanovené v § 32 zákona o rozhodčím řízení se již soud rozhodující o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu nemůže zabývat. To platí i pro projednávaný případ, i když by neplatnost rozhodčí doložky byla dána podle § 39 občanského zákoníku a tato neplatnost je absolutní. Nebyl-li tento důvod uplatněn ve lhůtě stanovené v § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, nelze tento důvod pro zrušení rozhodčího nálezu později uplatnit, neboť takové právo žalobců zaniklo. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně o tom, že není naplněn důvod zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písmeno f) zákona o rozhodčím řízení, neboť žalobci byli zavázáni k plnění finančních částek s příslušenstvím, což nepředstavuje nemožné či nedovolené plnění. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž namítali, že otázka možnosti doplňování důvodů zrušení rozhodčího nálezu podle § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení je soudy posuzována rozdílně a v projednávané věci byla oběma soudy posouzena nesprávně. Podle dovolatelů vzhledem k charakteru neplatnosti podle § 39 občanského zákoníku jako neplatnosti absolutní není rozhodující, že se žalobce neplatností rozhodčí doložky nebránil. Postačilo, že žalobci včas uplatnili v rozhodčím řízení námitku nedostatku pravomoci rozhodce a včas podali žalobu na zrušení rozhodčího nálezu. Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písmeno b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatelé dále zpochybňují povinnost uloženou rozhodčím nálezem, kterou považují za nemožné plnění, neboť je v rozporu se zákonem a právem. Žalobci se poté podrobněji vyjadřují k nedůvodnosti nálezu v jednotlivých částech, které po nich byly žalovanou uplatňovány. Argumentace soudů obou stupňů, že plnění je možné a dovolené, protože se jedná o plnění v penězích, je nesprávné. Žalobci navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se dovolání žalobců vyjadřovala tak, že rozsudek odvolacího soudu považovala za správný a dovolání za nepřípustné. Podrobněji se poté vyjadřovala k otázce, proč po uplynutí lhůty podle § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení nemohou žalobci uplatňovat další důvody zrušení rozhodčího nálezu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) se zřetelem k bodu 7 článku II zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2013, to je před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými osobami a obsahuje stanovené náležitosti, zkoumá, zda je dovolání přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Protože rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím a rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem, může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů stanovených v § 237 odst. 1 písmeno c) o. s. ř., to je jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem řešena právní otázka posouzená jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími soudy podle § 241a odst. 2 písmeno a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. V projednávané věci je dovolání přípustné, neboť odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) posoudil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu otázku možnosti uplatnit důvody pro zrušení rozhodčího nálezu po lhůtě podle § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 3728/2011, uveřejněném pod číslem 100/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz, dospěl k závěru, že při řešení otázky výkladu ustanovení § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení a ustanovení § 31 zákona o rozhodčím řízení pro možnosti uplatnění dalších důvodů zrušení rozhodčího nálezu v řízení zahájeném ve lhůtě tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, je třeba vycházet z obdobného užití občanského soudního řádu. Ustanovení § 32 zákona o rozhodčím řízení (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 19/2012 Sb.) je významné jen z hlediska posouzení včasnosti podání samotného návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Nemůže představovat omezení procesních práv žalobce doplňovat rozhodující skutečnosti obsahující další důvody zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení § 31 citovaného zákona v průběhu řízení. Omezení práva je doplňovat mohou představovat jen zákonné procesní limity podle občanského soudního řádu (například koncentrace řízení). V řízení o zrušení rozhodčího nálezu zahájeném před uplynutím lhůty podle ustanovení § 32 zákona o rozhodčím řízení tedy lze i po uplynutí této lhůty uplatnit (další) důvody zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 zákona o rozhodčím řízení. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) proto tuto otázku posoudil v rozporu s uvedenou judikaturou a tudíž nesprávně. Oproti tomu je nedůvodnou dovolací námitka, že odvolací soud nesprávně posoudil, že plnění uložené rozhodčím nálezem není nedovolené a není ani nemožné. Dovolací soud například v rozsudku ze dne 30. října 2009, sp. zn. 33 Cdo 2675/2007, uveřejněném pod číslem 46/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz, dovodil, že za „nedovolené“ lze považovat plnění, které není aprobováno vnitrostátním právem. Půjde o plnění, které je vyhrazeno jen některým subjektům, zejména státu, nebo podléhající státnímu dozoru či státnímu povolení (například výbušniny, střelné zbraně, drogy, nerostné bohatství, část lidského těla a podobně), u nichž je možno dispozice s nimi omezené či vyloučené. Vycházeje z této povahy rozhodčího řízení, jehož smyslem je přenesení projednávání a rozhodování určitého druhu sporu ze soudu na rozhodce, a z důvodu, pro který může být dozorčí nález zrušen, lze dovodit, že úmyslem zákonodárce bylo vyloučit soudní přezkum věcné správnosti rozhodčího nálezu, to je správnost skutkových zjištění a právní posouzení věci; měl-li by soud v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu přezkoumávat jeho věcnou správnost, pozbyla by smyslu právní úprava rozhodčího nálezu. V projednávané věci tak plnění uložené žalobcům z leasingové smlouvy a ručení nelze považovat za nemožné či nedovolené plnění. Vzhledem k nesprávnému posouzení možnosti uplatnit důvod zrušení rozhodčího nálezu spočívající v tvrzené neplatnosti rozhodčí doložky, kterým se odvolací soud (a soud prvního stupně) nezabýval, Nejvyššímu soudu nezbylo, než podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušit. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle § 243b odst. 3 o. s. ř. i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. května 2013 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.