23 Cdo 3492/2009

Rubrum

23 Cdo 3492/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška, ve věci žalobce A. B., ve věci nejasného podání, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. Nc 3409/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 28. května 2009, č. j. 23 Co 236/2009-31, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 11.února 2009, č. j. 8 Nc 3409/2008-13, odmítl odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. ledna 2009, č. j. 8 Nc 3409/2008-8, ve smyslu § 208 odst. 1 o. s. ř., neboť bylo podáno opožděně. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 28. května 2009, č. j. 23 Co 236/2009-31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce podle obsahu dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř. Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání a náhradě nákladů řízení, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 o. s. ř. dovodit. Lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné podle § 237 o. s. ř. ani podle § 239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalobce nemá právo na náklady dovolacího řízení Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. září 2009 JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu