23 Cdo 654/2026
V PLATNOSTIRubrum
23 Cdo 654/2026-253 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Konečným, advokátem se sídlem v Praze, Malá Štěpánská 1932/3, proti žalované A. V., zastoupené JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Jandova 185/6, o určení neúčinnosti právního jednání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 306/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2025, č. j. 69 Co 348/2025-223, takto:
Výrok
Věc vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 654/2026 se postupuje velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Odůvodnění
Tříčlenný senát soudního oddělení č. 23, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při řešení otázek, a) zda se zkrácení věřitele ve smyslu § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), posuzuje ke dni účinnosti odporovaného právního jednání, nebo podle stavu existujícího v době rozhodnutí soudu otázky, b) zda může být věřitel zkrácen i tzv. ekvivalentním právním jednáním, jímž dlužník za převáděný majetek obdrží přiměřené protiplnění, a c) otázky rozložení důkazního břemene podle § 590 odst. 1 písm. c) o. z. při tzv. nepřímém zkrácení věřitele, k právnímu názoru odlišnému od právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2026, sp. zn. 29 Cdo 666/2024. Současně předkládající senát seznal rozpor v judikatuře Nejvyššího soudu při řešení druhé z výše uvedených otázek. V poměrech právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, Nejvyšší soud navázal na ustálenou judikaturu vytvořenou k § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a výslovně potvrdil její použitelnost při výkladu pojmů „zkracující právní jednání“ a „zkrácení věřitele“ ve smyslu § 589 a § 590 o. z. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3481/2020, či ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3438/2024). V rozsudku ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 29 Cdo 710/2022, převzal Nejvyšší soud dosud zastávaný závěr, že ekvivalentní převod nepředstavuje zkracující právní jednání, obdržel-li dlužník za převáděný majetek skutečné a reálné protiplnění odpovídající jeho obvyklé ceně. V odstavci 27 zde uvádí: „Právní úkony, kterými dlužník převedl svou věc nebo jinou majetkovou hodnotu na jiného, zkracují uspokojení pohledávky věřitele tehdy, jestliže vedou ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v důsledku nich nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv – nebýt těchto úkonů – by se z majetku dlužníka alespoň zčásti uspokojil.“ Avšak pozdější rozsudky ze dne 16. 3. 2026, sp. zn. 29 Cdo 867/2025, a zejména ze dne 27. 3. 2026, sp. zn. 29 Cdo 666/2024, nemožnost zkrácení dále podmiňují tím, že právním jednáním dlužníka provedená změna skladby dlužníkova majetku nevedla ke ztížení uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky, byť s odkazem na odstavec 27 rozsudku sp. zn. 29 Cdo 710/2022, který tuto možnost (podmínku) neobsahuje. Ačkoliv tak z odůvodnění rozsudku sp. zn. 29 Cdo 666/2024 vyplývá, že dovolací soud v případě ekvivalentního plnění odmítá nadále možnost tzv. nepřímého zkrácení, současně připouští možnost zkrácení v souvislosti se změnou skladby dlužníkova majetku (dále pak shodně rozsudek sp. zn. 29 Cdo 3144/2024), tu však nespatřuje v okolnosti, že dlužník za majetek převedený odporovaným právním jednáním obdrží reálné protiplnění v podobě obvyklé ceny nebo jiné přiměřené (rovnocenné) náhrady v penězích. Vzhledem k rozpornosti těchto závěrů a též vzhledem k tomu, že dosud zastávané vymezení pojmu zkrácení věřitele, které je vyloučeno tehdy, je-li za převáděný majetek poskytnuta náhrada, vycházelo ze závěru, že rozhodným okamžikem pro posouzení zkracující povahy právního jednání je jeho účinnost, dospěl předkládající senát k závěru, že toto stanovisko by mělo být překonáno. Tříčlenný senát soudního oddělení č. 23 proto rozhodl podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), o postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 8. 2026 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.