23 Cdo 802/2014
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze není přípustné, jelikož směřuje proti výrokům o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Dovolání bylo odmítnuto, protože předmětem dovolacího řízení byla částka 24 652 Kč, což je pod zákonnou hranicí pro přípustnost dovolání.
Plný text
23 Cdo 802/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem Pardubice - Semtín č. p. 81, PSČ 533 54, proti žalované M & M reality holding a. s., se sídlem Praha 1 - Nové Město, Krakovská 1675/2, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27487768, zastoupené Mgr. Janem Kaplanem, advokátem se sídlem Pardubice, nám. Republiky 2686, o zaplacení nákladů řízení v řízení o neplatnost rozhodčí doložky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 18/2011, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2013, č. j. 21 Co 107/2013 – 44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslavy Moravcové, advokátky se sídlem Pardubice - Semtín č. p. 81, PSČ 533 54. Stručné odůvodnění: (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (20. března 2013) se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dospěl k závěru, že dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2013, č. j. 21 Co 107/2013 – 44, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť směřuje proti výrokům usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Odvolací soud totiž výrokem I. změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2013, č. j. 21 C 18/2011-33, v napadeném výroku II., jímž bylo žalobci uloženo zaplatit žalované náklady řízení ve výši 15 600 Kč, a to tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, a výrokem II. žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. S ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 20. března 2013 by náklady za právní zastoupení advokátem podle tehdejší platné vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, činily 9 052 Kč, sestávající z odměny advokáta ve výši 8 452 Kč (§ 3 odst. 1, § 10, vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a 2x z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění) – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, v němž Nejvyšší soud dovodil, že pokud soudy nižších stupňů rozhodly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli podle dovolání odepřely. Předmětem dovolacího řízení je tak částka 24 652 Kč (15 600 Kč + 9 052 Kč). Ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. takovém případě mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. května 2014 JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.