23 Nd 394/2026

Rubrum

23 Nd 394/2026 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Invoice Financing s.r.o., se sídlem v Brně, Merhautova 327/1, identifikační číslo osoby 05308135, zastoupené JUDr. Pavlou Komendovou, advokátkou se sídlem v Brně, Florianova 440/17, proti žalované ZIKAS, proizvodnja, trgovina in storitve, d.o.o., se sídlem Kasaze 24A, 3301 Petrovče, Slovinská republika, identifikační číslo osoby 2352257, o zaplacení částky 250.402,66 EUR se smluvní pokutou a příslušenstvím, o návrhu žalobkyně na určení místní příslušnosti soudu, takto:

Výrok

Návrh žalobkyně Invoice Financing s.r.o. na vydání evropského platebního rozkazu proti žalované ZIKAS, proizvodnja, trgovina in storitve, d.o.o., o zaplacení částky 250.402,66 EUR se smluvní pokutou a příslušenstvím, projedná a rozhodne Městský soud v Brně.

Odůvodnění

1. Podáním ze dne 21. 7. 2026 žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), určil, který soud projedná a rozhodne jako soud místně příslušný návrh na vydání evropského platebního rozkazu o zaplacení částky 250.402,66 EUR se smluvní pokutou a příslušenstvím. Uvedená částka dle tvrzení žalobkyně (obsažených v podaném návrhu a jeho přílohách) představuje pohledávku ze smlouvy o převzetí dluhu, která byla uzavřena dne 26. 1. 2026 (jako realizační smlouva na základě rámcové smlouvy ze dne 20. 10. 2025) a jejímž předmětem bylo převzetí dluhu žalované vůči společnosti Glencore International AG, se sídlem Baarermattstrasse 3, 6340 Baar, Švýcarská konfederace, č. 1000.CI.53150850, ve výši 250.402,66 EUR se splatností dne 29. 1. 2026. Žalobkyně tento dluh žalované dne 29. 1. 2026 uhradila. Podle čl. IV odst. 2 rámcové smlouvy byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nominální hodnotu převzatého dluhu do 60 dnů ode dne splatnosti převzatého dluhu, tedy nejpozději do 30. 3. 2026. Žalovaná však tuto povinnost ve stanovené lhůtě nesplnila.

2. Návrh na určení místní příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně odůvodnila tím, že v čl. XI odst. 9 rámcové smlouvy si smluvní strany sjednaly prorogační doložku, podle níž veškeré spory vyplývající v souvislosti s touto smlouvou budou rozhodovány obecnými soudy České republiky, přičemž konkrétní soud bude určen v souladu s příslušnými právními předpisy. Vzhledem k tomu, že nebylo ujednáno, jaký konkrétní český soud je k projednání a rozhodnutí věci místně příslušným, a místní příslušnost nelze zjistit ani na základě pravidel obsažených v občanském soudním řádu, navrhla žalobkyně, aby Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, který soud věc projedná a rozhodne, přičemž konkrétně navrhla, aby byl jako místně příslušný určen obecný soud žalobkyně, jímž je Městský soud v Brně.

3. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

4. Jelikož byl návrh na určení místní příslušnosti Nejvyššímu soudu předložen žalobkyní, aniž by ve věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je vůbec dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. 23 Nd 330/2023, a ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 23 Nd 332/2025). Nejvyšší soud přitom postupoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), neboť v projednávané věci se jedná o spor z titulu porušení smluvního závazku s mezinárodním prvkem, který je dán sídlem žalované ve Slovinské republice, předmětem řízení je věc občanská a obchodní (čl. 1 nařízení Brusel I bis), nařízení má být aplikováno před soudem České republiky, tj. před soudem členského státu Evropské unie, a soudní řízení je zahájeno po 10. 1. 2015 (čl. 66 odst. 1 nařízení Brusel I bis).

5. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a. písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b. ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c. v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.

6. Podle judikatury Soudního dvora Evropské Unie a na ni navazující judikatury Nejvyššího soudu tedy čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis ukládá soudu, jenž ve věci rozhoduje, povinnost přezkoumat in limine litis, zda doložka o soudní příslušnosti byla skutečně předmětem souhlasu smluvních stran, jehož existence musí být vyjádřena jasně a přesně (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 11. 2020, DelayFix, C?519/19, bod 41 a tam citovanou judikaturu, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 23 Nd 332/2025).

7. Z rámcové smlouvy uzavřené stranami řízení dne 20. 10. 2025 vyplývá, že si sjednaly ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodní příslušnost soudů České republiky, aniž by však označily konkrétní místně příslušný soud, u něhož má být řízení zahájeno. Nejvyšší soud v poměrech řešené věci dospěl k závěru, že takové ujednání o mezinárodní příslušnosti sjednané stranami řízení v čl. XI odst. 9 rámcové smlouvy, podepsané oběma stranami, je platnou doložkou o soudní příslušnosti ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, neboť dohoda o příslušnosti byla sjednána v písemné formě, ze znění prorogační doložky je jasně patrný (jasně a přesně vyjádřený) úmysl stran sjednat si sudiště v České republice a současně jde o spor o zaplacení pohledávky, jež měla vzniknout na základě stranami uzavřené realizační smlouvy o převzetí, a jedná se tak o nárok spadající pod ujednaný rozsah prorogační doložky, jež zahrnuje „veškeré spory vyplývající v souvislosti s touto smlouvou“ (viz čl. XI odst. 9 rámcové smlouvy na č. l. 25 verte spisu – k použitelnosti prorogační doložky sjednané stranami řízení v rámcové smlouvě na spory vzniklé z jednotlivých realizačních smluv viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3215/2016).

8. Vzhledem k tomu, že ve věci není dána výlučná mezinárodní příslušnost soudů podle čl. 24 nařízení Brusel I bis a strany si sjednaly mezinárodní příslušnost českých soudů postupem předvídaným v čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, Nejvyšší soud uzavřel, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky je v projednávané věci dána. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.

9. Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

10. Podle § 85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.

11. Podle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.

12. V projednávané věci jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť věc patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, neboť žalovaná, jež má sídlo ve Slovinské republice, nemá obecný soud v České republice, přičemž z tvrzení žalobkyně ani z přiložených listin neplyne, že by měla v České republice majetek. Nejsou splněny ani podmínky pro místní příslušnost konkrétního soudu na výběr danou či výlučnou.

13. Nejvyšší soud proto – přihlížeje též k zásadě hospodárnosti řízení (§ 6 o. s. ř.) – rozhodl podle § 11 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobu projedná a rozhodne Městský soud v Brně, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně (srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 29 Nd 359/2017, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 30 Nd 135/2020, ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 23 Nd 81/2024, ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 23 Nd 332/2025, a ze dne 25. 2. 2026, sp. zn. 23 Nd 39/2026).

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 8. 2026 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu