24 Cdo 1195/2026

Rubrum

24 Cdo 1195/2026-117 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. V. za účasti Projekt VN37 s. r. o., identifikační číslo osoby 24744026, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, zastoupené Mgr. Annou Podanou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, o povolení vkladu vlastnického práva a o nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY, ze dne 26. 4. 2024, čj. V-62497/2013-101-7, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 C 45/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 4 Co 114/2024-61, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 134,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Anny Podané, advokátky.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 10. 2024, č. j. 92 C 45/2024-35, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala povolení vkladu vlastnického práva ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. ? pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále jen „pozemek“, popř. též „část pozemku“) a tím nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY, ze dne 26. 4. 2024, č. j. V-62497/2013-101-7, [dále jen „katastrální úřad“ nebo „rozhodnutí katastrálního úřadu“] (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit účastníkovi náklady řízení (výrok II).

2. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

3. Soud prvního stupně vycházel z toho, že vkladovými listinami (na jejichž základě byl původně povolen vklad vlastnického práva k části pozemku do té doby svědčící žalobkyni) byl původně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 15 Co 291/2017-555, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 3. 2017, č. j. 21 C 392/2006-504, jejichž prostřednictvím došlo k vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a PHL – G.E.N. s. r. o., která se tak stala výlučným vlastníkem celého pozemku.

4. Vzhledem k tomu, že rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3307/2020, byly předchozí rozsudky soudů nižších stupňů o vypořádání podílového spoluvlastnictví zrušeny, domáhala se návrhem na povolení vkladu vlastnického práva žalobkyně toho, aby bylo opětovně zapsáno její spoluvlastnické právo k id. 1/8 pozemku vzhledem k celku.

5. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že podle projektu rozdělení společnostiPHL – G.E.N. s. r. o. se společností HYDROFRAC EUROPE s. r. o. (nyní Projekt VN37 s. r. o.) ze dne 22. 7. 2020 [ve formě odštěpení sloučením podle § 243 odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev] byla na místě původního (spolu)vlastníka, společnosti PHL – G.E.N. s. r. o. do katastru zapsána společnost HYDROFRAC EUROPE s. r. o., která následně změnila obchodní firmu na Projekt VN37 s. r. o. Výše označený zrušovací rozsudek byl vydán ve vztahu mezi žalobkyní a společností PHL – G.E.N. s. r. o. (až) v době, kdy již byla v katastru coby výlučný vlastník zapsána Projekt VN37 s. r. o.

6. Soud prvního stupně k odůvodnění svého rozhodnutí v rovině právního posouzení zdůraznil, že katastrální úřad správně uvedl, že § 67 odst. 6 písm. a) vyhl. č. 357/2013 Sb., katastrální vyhláška (dále jen „vyhláška“), zakotvuje výjimku, kdy lze provést zápis do katastru i na základě zrušovacího rozhodnutí, jež ve svém výroku explicitně neřeší zapisované věcné právo (zde šlo o právo spoluvlastnické – poznámka Nejvyššího soudu). Předpokladem tohoto postupu však je, že v mezidobí, tedy mezi okamžikem vkladu práva do katastru zapisovaného na základě zrušené vkladové listiny, jíž bylo rozhodnutí orgánu veřejné moci na straně jedné, a okamžikem vydání kasačního rozhodnutí na straně druhé, nedošlo ke změně zapsaného práva k nemovitosti na základě pozdější vkladové listiny v jiném vkladovém řízení a pozdější nabyvatel práva se neúčastnil řízení, v němž bylo vydáno kasační rozhodnutí předpokládané § 67 odst. 6 písm. a) vyhlášky. Soud prvního stupně proto přisvědčil katastrálnímu úřadu, že návrhu na vklad vlastnického práva tak nelze vyhovět.

7. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež měl za úplná a správná, přisvědčil i jeho právnímu posouzení, které sám dále rozvedl. Vysvětlil, že vkladovou listinou měl v tomto případě být (zrušující) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3307/2020, tudíž by bylo třeba tuto vkladovou listinu posoudit výlučně z hledisek uvedených v § 17 odst. 4 katastrálního zákona. Nicméně toto posouzení se zde podle odvolacího soudu neuplatní, neboť pro tento postup není splněn základní předpoklad plynoucí z § 67 odst. 6 písm. a) vyhlášky, tedy že by na základě zmíněného rozsudku dovolacího soudu mohl být obnoven vklad vlastnického práva k předmětnému pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY provedený ve prospěch účastníka (Projekt VN37 s. r. o.) na základě Projektu rozdělení odštěpením sloučením ze dne 22. 7. 2020. Obnovení původního stavu v katastru totiž připadá v úvahu pouze tehdy, byla-li zrušena vkladová listina, na základě které byl předmětný vklad proveden. O takovou situaci se zde však zjevně nejedná, když původní vkladovou listinou byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 15 Co 291/2017-555 (ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 3. 2017, č. j. 21 C 392/2006-504). V této souvislosti (s přihlédnutím k námitce žalobkyně stran nedostatku dobré víry účastníků projektu rozdělení) odvolací soud zdůraznil, že vzhledem k tomu, že společnost PHL – G.E.N. s. r. o. byla zapsaným vlastníkem celého předmětného pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 15 Co 291/2017-555 (ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 3. 2017, č. j. 21 C 392/2006-504), nejsou zde žádné pochybnosti o tom, že společnost PHL – G.E.N. s. r. o. a potažmo i účastník tohoto řízení byli při vypracování Projektu rozdělení odštěpením sloučením ze dne 22. 7. 2020 v dobré víře, že společnost PHL – G.E.N. s. r. o. je oprávněným vlastníkem celého zmíněného pozemku a že není nijak omezena v nakládání s ním. Za popsané situace proto postup předvídaný v § 67 odst. 6 vyhlášky v poměrech této konkrétní projednávané věci aplikovat nelze.

8. Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, a to v obou jeho výrocích. Přípustnost dovolání dovozuje z § 237 o. s. ř. s tím, že odvolací soud se měl odchýlit od blíže označeného rozhodnutí dovolacího soudu a jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, zda má být soudní rozhodnutí předložené jako vkladová listina v řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí posuzováno výlučně podle § 17 odst. 4 katastrálního zákona, anebo zda lze jeho účinky podmiňovat splněním předpokladů podle § 67 odst. 6 písm. a) vyhlášky. Tvrdí, že odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2025, č. j. 24 Cdo 376/25-110. Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně uzavřel, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2022, č. j. 22 Cdo 3307/2020-823, nemůže být posouzen jako způsobilá vkladová listina výlučně podle § 17 odst. 4 katastrálního zákona, neboť nebyl splněn předpoklad vyplývající z § 67 odst. 6 písm. a) katastrální vyhlášky. Dovolatelka namítá, že uvedený předpoklad není v § 17 odst. 4 katastrálního zákona obsažen a že jde-li o rozhodnutí soudu, katastrální úřad zkoumá pouze náležitosti listiny pro zápis do katastru a to, zda je rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno. Dovolatelka dále rozporuje závěr odvolacího soudu, že obnovení původního stavu v katastru přichází v úvahu jen tehdy, byla-li zrušena právě ta vkladová listina, na jejímž základě byl předmětný vklad proveden, a že v dané věci tomu tak není. Uvádí, že původní zápis vlastnického práva byl proveden na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 3. 2017. Rozsudek Městského soudu v Praze o vypořádání podílového spoluvlastnictví byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2022 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 byl poté zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2023. Za nesprávný proto považuje dovolatelka také navazující závěr odvolacího soudu, že zápisu brání skutečnost, že v mezidobí došlo ke změně zapsaného vlastníka na základě projektu rozdělení odštěpením sloučením, jímž přešla část jmění společnosti PHL - G.E.N. s. r. o. na společnost HYDROFRAC EUROPE s. r. o., nyní Projekt VN37 s. r. o. Podle dovolatelky není rozhodný způsob nabytí vlastnického práva touto společností, nýbrž skutečnost, že jde o hmotněprávního, a následně i procesního nástupce původní společnosti, pro něhož jsou vydaná soudní rozhodnutí závazná. Společnost Projekt VN37 s. r. o. se podle dovolatelky stala účastníkem navazujícího řízení a musela si být vědoma probíhajícího sporu i důsledků zrušení rozhodnutí, na jejichž základě byl původní zápis proveden. Dovolatelka rovněž zdůrazňuje, že v řízení podle části páté občanského soudního řádu soud přezkoumává věc jen v tom rozsahu, v jakém ji mohl posuzovat katastrální úřad. Nemůže proto přezkoumávat věcnou správnost soudního rozhodnutí předloženého jako vkladová listina ani rozhodnutí o procesním nástupnictví; může zkoumat jen ta kritéria, která vyplývají z katastrálního zákona.

9. Vedle nesprávného právního posouzení dovolatelka namítá i vadu řízení. Odvolacímu soudu vytýká, že nerozhodl o jejím návrhu na výslech jednatele společnosti Projekt VN37 s. r. o., který měla učinit při jednání dne 15. 5. 2025. Tím měl odvolací soud porušit její právo na spravedlivý proces, neboť soud je povinen o navržených důkazech rozhodnout a v případě jejich neprovedení vysvětlit, proč je nepovažoval za potřebné. V této souvislosti dovolatelka odkazuje na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu k tzv. opomenutým důkazům. Závěrem proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 4 Co 114/2024-61, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

10. Zúčastněná osoba stručně vyvracela důvody podaného dovolán a navrhla, aby bylo dovolání bylo odmítnuto, majíc za to, že rozhodnutí dovolacího soudu je v jím řešených otázkách zcela správné.

11. Nejvyšší soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, když podané dovolání shledal zjevně bezdůvodným, a proto je postupem podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

13. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

14. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. ovšem není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává až tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srovnej § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.

15. Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť v něm obsažené (a vzájemně provázané) otázky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, jestliže jejich řešení nemůže mít žádný reálný dopad do výsledku řízení a do právního postavení dovolatelky. Dovolací soud již dříve uzavřel, že dovolání je nepřípustné tehdy, jestliže by dovolatel ani v případě věcného projednání dovolání a zrušení napadeného rozhodnutí nemohl v dalším řízení dosáhnout pro sebe příznivějšího rozhodnutí; srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 474/2015. Obdobně Nejvyšší soud dovodil, že řešení otázky, která je v poměrech projednávané věci toliko ryze akademická (bez vlivu na pro dovolatele zjevně nepříznivý výsledek navazujícího řízení), nemůže založit přípustnost dovolání, není-li způsobilé ovlivnit výsledek řízení; srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1756/2024.

16. Tento závěr odpovídá i judikatuře Ústavního soudu. Ten opakovaně zdůrazňuje, že dovolací řízení není určeno k řešení akademických otázek, nýbrž pouze takových otázek, na jejichž vyřešení závisí výsledek řízení v konkrétní věci; srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3128/13 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. IV. ÚS 573/22.

17. V projednávané věci by ani případné přisvědčení dovolatelce v jí formulované otázce nemohlo vést k pro ni příznivějšímu výsledku řízení. V průběhu dovolacího řízení vyšlo najevo (a dovolatelka to ani nepopírá), že mezi ní a společností Projekt VN37 s. r. o. byl schválen smír, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 9. 2025, č. j. 27 C 126/2025-43. V současné době je dovolatelka zapsaná v katastru nemovitostí s tím, že je (spolu) vlastníkem id. 1/8 pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, katastrální území XY, obec XY, zapsaného na příslušném listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště XY. Okolnost, že se snad dovolatelka hodlá domáhat [zřejmě jen částečného] zrušení smíru, který sama uzavřela je v této fázi dovolacího řízení jednak nerozhodná, navíc podle svého vyjádření učiněného v průběhu dovolacího řízení dovolatelka nezpochybňuje svůj spoluvlastnický podíl v rozsahu id. 1/8 k celku pozemku, ale údajný rozpor uzavřeného smíru spatřuje v tom, že jím účastnice deklarovaly též spoluvlastnický podíl v rozsahu id. 7/8 k celku ve prospěch společnosti Projekt VN37 s. r. o. Zde však dovolatelka zcela zjevně přehlíží, že předmětem vkladového řízení byl právě a jen její podíl v rozsahu id. 1/8 k celku pozemku, o ničem jiném katastrální úřad nerozhodoval a z takto vymezeného předmětu řízení nemohly vykročit ani soudy nižších stupňů, ani Nejvyšší soud při rozhodování o dovolání (§ 250b o. s. ř. ve spojení s § 211 a § 243b o. s. ř.). Přestože je pro dovolací soud (zkoumá-li ve spektru dovolacích otázek správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu) rozhodující stav v době vydání rozsudku odvolacího soudu (§ 243f odst. 1 o. s. ř.), při zkoumání přípustnosti (či důvodnosti) dovolání nemůže pomíjet ani skutečnosti nastalé v průběhu dovolacího řízení, které mohly mít určující vliv na další průběh řízení. Lakonicky řečeno, jestliže je žalobkyně nyní zapsána na základě soudem schváleného smíru, který sama uzavřela, jako spoluvlastník id. 1/8 pozemku, je zřejmé, že již toto její zapsané právo nemůže být pozdějším rozhodnutím soudu zapsáno znovu (duplicitně). Tato překážka by nebyla odstraněna ani zrušením napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka se tak, přes výzvu dovolacího soudu, aby zvážila, zda může být její právo do katastru znovu a duplicitně zapsáno, domáhá toliko zodpovězení otázky, jejíž řešení by bylo pro výsledek řízení o vkladu vlastnického práva bez významu. Dovolatelka rovněž není oprávněna domáhat se pouhého zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů, aniž by mělo být ve věci rozhodnuto, najmě když návrh uplatněný v řízení před katastrálním úřadem nevzala za souhlasu zúčastněné osoby zpět (§ 250h o. s. ř.). Odtud plyne, že výše artikulovaná otázka přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá; Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

18. Navíc dovolání by neobstálo ani z důvodů věcných: dovolatelkou předestřená otázka přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. zřetelně nezakládá. Je-li vkladovou listinou rozhodnutí soudu, zkoumá katastrální úřad podle § 17 odst. 4 katastrálního zákona toliko to, zda listina splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, a dále zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno; tento výklad odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1794/2019, a též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 24 Cdo 376/2025. Požadavek závaznosti soudního rozhodnutí vůči osobě aktuálně zapsané v katastru přitom nelze chápat jako pouhou formalitu; jde o ústavně významnou podmínku ochrany této osoby před výmazem jejího práva bez možnosti účasti v řízení (před katastrálním úřadem), jak zdůraznil Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 10/16. Právě tento požadavek plní u soudních rozhodnutí funkci zápisové návaznosti na dosavadní stav katastru. Jestliže tedy bylo v mezidobí po vydání rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno, zapsáno vlastnické právo ve prospěch jiného subjektu na základě samostatné vkladové listiny (zde projektu přeměny), nelze toliko na základě pozdějšího zrušovacího rozhodnutí dovolacího soudu obnovit předchozí zápis, nevyplývá-li z předložených listin, že toto rozhodnutí je závazné právě i pro osobu, v jejíž prospěch je právo v katastru v době podání návrhu zapsáno. Tak je tomu i v přítomné věci, kde Nejvyšší soud vyložil proč je jím vydané rozhodnutí vydáváno ve vztahu mezi dovolatelkou a společností PHL - G.E.N. s. r. o. [ačkoliv té době již byl v důsledku přeměny v katastru zapsán odlišný subjekt – HYDROFRAC EUROPE s. r. o., nyní Projekt VN37 s. r. o. ]. Opačný závěr by popíral smysl § 17 odst. 4 katastrálního zákona a vedl by k zásahu do práva osoby zapsané v katastru, aniž by vůči ní existovala vkladově způsobilá listina. Obdobně Nejvyšší soud ve vztahu k zákonem bezpodmínečně vyžadované zápisové návaznosti judikoval, že její přezkum slouží mimo jiné k zamezení vzniku duplicitních zápisů vlastnického práva, srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3238/2020. Dovolatelce lze sice přisvědčit, že dílčí závěr odvolacího soudu o neaplikovatelnosti § 17 odst. 4 katastrálního zákona byl v napadeném rozsudku (jeho odstavci 12) rozveden poněkud neobratně, když jinak z celkového kontextu napadeného rozsudku je zcela zřejmé, že odvolací soud chtěl vyjádřit, že § 17 odst. 4 katastrálního zákona dopadá na souzenou věc, ale ani jeho prostřednictvím nelze navrhovanému vkladu vyhovět, není-li splněna v jeho textu obsažená podmínka (uvedená v části věty za čárkou uvedeného ustanovení), že je rozhodnutí (zde Nejvyššího soudu) závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno.

19. Na uvedených závěrech nic nemění ani dovolatelčina argumentace, že aktuálně zapsaná společnost je „hmotněprávním či procesním nástupcem osoby, vůči níž mělo působit dřívější soudní rozhodnutí“. Katastrální úřad je pouze evidenčním (knihovním) orgánem, a není nadán pravomocí autoritativně rozhodovat o existenci nebo rozsahu vlastnického práva ani řešit sporné otázky právního nástupnictví; tyto otázky musí být případně řešeny ve sporném řízení, nikoli ve vkladovém řízení. Tento závěr vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž v řízení o povolení vkladu, a tedy ani v navazujícím řízení podle části páté o. s. ř., nelze rozhodovat o existenci či rozsahu práva, jsou-li mezi stranami sporné, ani nahrazovat absentující vkladové listiny, srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1653/2024. Stejně tak soud v řízení podle části páté o. s. ř. posuzuje věc pouze z hledisek, která mohl zohlednit katastrální úřad, a nemůže přezkoumávat ani nahrazovat otázky, jež přesahují rámec vkladového přezkumu; srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3366/2017. Dovolatelka se tak ve skutečnosti domáhá, aby katastrální úřad, popřípadě soud v řízení podle části páté o. s. ř., z vlastního úsudku dovodil závaznost zrušovacího rozhodnutí vůči aktuálně zapsané osobě z tvrzeného právního nástupnictví; takový postup však ve vkladovém řízení možný není, a to nejen proto, že usnesení vydané soudem o právním nástupnictví z titulu singulární (a nikoliv univerzální) sukcese podle § 107a o. s. ř. má své procesní účinky výlučně v řízení, v němž bylo vydáno, ale též proto, že mělo být vydáno až poté, co ve věci rozhodl Nejvyšší soud, kdy právě a jen jeho rozsudek měl představovat vkladnou listinu. Doplnit dlužno, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. nenastává přímo ze zákona již samotným převodem nebo přechodem práva či povinnosti, o něž v řízení jde. Ke změně v okruhu účastníků dochází teprve právní mocí usnesení, jímž soud návrhu podle § 107a odst. 2 o. s. ř. vyhoví; do té doby zůstává účastníkem řízení dosavadní účastník (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 216/2016, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Cdo 218/2008, a obdobně též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 7 As 97/2018). Odvolací soud (a spolu s ním i soud prvního stupně) proto nepochybil, jestliže zcela správně uzavřel, že předložené zrušovací rozhodnutí samo o sobě nepostačuje k obnovení předchozího zápisu v situaci, kdy v mezidobí došlo k zápisu jiného subjektu, a dovolání je proto namístě odmítnout podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.

20. Ani vady řízení namítané žalobkyní (neprovedení jí navržených důkazů) nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání již jinak (ve smyslu § 237 nebo § 238a o. s. ř.) přípustné, což ovšem není případ nyní projednávané věci. Navíc možno doplnit, že námitka dovolatelky, podle níž odvolací soud zatížil řízení vadou tím, že neprovedl jí navržený výslech jednatele společnosti Projekt VN37 s. r. o., není způsobilá zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud není povinen provést všechny navržené důkazy; neakceptování důkazního návrhu je přípustné zejména tehdy, jestliže skutečnost, kterou má důkaz prokázat, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, důkaz není způsobilý tvrzenou skutečnost prokázat, anebo je důkaz nadbytečný, neboť rozhodná skutečnost již byla s potřebnou mírou jistoty prokázána či vyvrácena (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 1765/21, usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1498/23, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 24 Cdo 3577/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1123/2025). Ústavní soud ostatně výslovně dovodil, že nikoli každé opomenutí důkazu nutně vede k porušení práva na soudní ochranu, zejména nemohlo-li provedení navrženého důkazu ovlivnit úvahy soudu o rozhodných otázkách. Tak je tomu i v poměrech projednávané věci, kde podkladem pro vklad práva do katastru jsou vesměs jen listiny, z nichž zapisované či vymazávané právo plyne, což odpovídá již výše naznačeným závěrům o evidenčním charakteru řízení před katastrálním úřadem, kterému nepřísluší hodnotit sporné skutkové okolnosti mezi účastníky a za tím účelem provádět dokazování.

21. Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.

22. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. 6. 2026 JUDr. David Vláčil předseda senátu