24 Cdo 1551/2026

Rubrum

24 Cdo 1551/2026-949 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci dědictví po A. R., zemřelé dne 22. června 2003, za účasti 1) P. R. a 2) D. H., vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. D 719/2003, o dovolání P. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2026, č. j. 24 Co 46/2026-940, takto:

Výrok

I. Řízení o dovolání P. R. proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. března 2024, č. j. D 719/2003-600, se zastavuje.

II. Dovolání P. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2026, č. j. 24 Co 46/2026-940, se odmítá.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 15. 12. 2025, č. j. D 719/2003-931, zamítl žádost P. R. o osvobození od soudních poplatků pro řízení o odvolání proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 3. 2024, č. j. D 719/2003-600, kterým byla určena obvyklá cena majetku k datu smrti zůstavitelky, výše pasiv a čistá hodnota dědictví, bylo potvrzeno nabytí dědictví dědicům po synovi zůstavitelky J. R., zemřelém dne 9. 5. 2010, a bylo rozhodnuto o odměně, hotových výdajích, včetně DPH pověřené soudní komisařky.

2. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 2. 2026, č. j. 24 Co 46/2026-940, potvrdil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně.

3. Usnesení odvolacího soudu, včetně usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 3. 2024, č. j. D 719/2003-600, napadl P. R. dovoláním. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, a to Mgr. Tomáše Marka, advokáta se sídlem v Praze 6.

4. Nejvyšší soud dovolání P. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2026, č. j. 24 Co 46/2026-940, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 12. 2025, č. j. D 719/2003-931, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

7. Jelikož dovolání P. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2026, č. j. 24 Co 46/2026-940 - jak o tom v dovoláním napadeném usnesení odvolací soud účastníky zcela správně poučil - není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. (objektivně) přípustné, není třeba zkoumat splnění dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat, a proto dovolací soud o dovolání P. R. rozhodl, aniž by zkoumal podmínky jeho povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), když při podání dovolání dovolatel nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. sice stanoví, že není-li splněna podmínka uvedená v ustanovení § 241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř., zároveň se však v části věty za středníkem dodává, že to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li právě proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 o. s. ř. přípustné (jako tomu je v posuzované věci).

8. Jestliže dovolatel podle obsahu dovolání rovněž výslovně napadl také usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 3. 2024, č. j. D 719/2003-600, kterým byla určena obvyklá cena majetku k datu smrti zůstavitelky, výše pasiv a čistá hodnota dědictví, bylo potvrzeno nabytí dědictví dědicům po synovi zůstavitelky J. R., zemřelém dne 9. 5. 2010, a bylo rozhodnuto o odměně, hotových výdajích, včetně DPH pověřené soudní komisařky, Nejvyšší soud uvádí, že toto rozhodnutí v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti předmětnému rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006).

9. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu i usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 3. 2024, č. j. D 719/2003-600, za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a), b) o. s. ř.; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017].

10. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení ve věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř).

11. Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, případně rozhodl o poplatkové povinnosti dovolatele spojené s podáním objektivně nepřípustného dovolání.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 6. 2026 JUDr. Roman Fiala předseda senátu