24 Cdo 1867/2026

Rubrum

24 Cdo 1867/2026-184 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, za účasti M. T., zastoupenému Mgr. Adélou Nečasovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, ve věci, v níž rozhodoval Katastrální úřad pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště XY, rozhodnutím ze dne 30. 1. 2020, č. j. V-80692/2019-101, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 93 C 9/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2025, č. j. 4 Co 21/2025-141, takto:

Výrok

I. Dovolání žalobce směřující proti výroku I rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2025, č. j. 4 Co 21/2025-141, se zamítá, ve zbývajícím rozsahu se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit účastníkovi řízení na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 134,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Adély Nečasové, advokátky.

Odůvodnění

Předmět rozhodování Tento rozsudek řeší otázku, zda lze do katastru nemovitostí zapsat vlastnické právo podle vyvlastňovacího rozhodnutí správního orgánu opatřeného doložkou právní moci, v níž není den právní moci vyznačen.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, č. j. 93 C 9/2020-115, rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal povolení vkladu vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální ? pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, obec XY. Rozhodnutím soudu mělo být zároveň nahrazeno napadené rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště XY ze dne 30. 1. 2020, č. j. V-80692/2019-101, jímž katastrální úřad návrh žalobce na vklad vlastnického práva k předmětné nemovitosti podle § 18 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, dále jen „katastrální zákon“, zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) na základě podaného odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí 13 400 Kč; jinak tento výrok potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

3. Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobce v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), domáhal nahrazení rozhodnutí správního orgánu a povolení vkladu vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu ohledně výše specifikovaných podílů na nemovité věci do katastru nemovitostí. K nabytí vlastnického práva mělo dojít rozhodnutím státního orgánu, a to prostřednictvím rozhodnutí odboru výstavby někdejšího Obvodního národního výboru v XY o vyvlastnění ze dne 25. 11. 1966, které bylo vydáno pod č. j. 22490/66-výst/Dk/V (dále jen „rozhodnutí o vyvlastnění“). Katastrální úřad pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště XY (dále jen „katastrální úřad“) návrh na vklad zamítl s odůvodněním, že vkladová listina – rozhodnutí o vyvlastnění č. j. 22490/66 – výst/Dk/V ze dne 25. 11. 1966, ve spojení s jednostranným prohlášením žalobce 21. 5. 2019, jímž deklaroval, že došlo k přechodu nemovitých věcí ze státu na hlavní město Prahu na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „prohlášení“), nesplňuje náležitosti pro zápis do katastru, neboť z vyznačené doložky právní moci není jednoznačně určitelné, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci. Žalobce tak před soudy namítal, že ačkoliv z doložky právní moci, která byla na vyvlastňovacím rozhodnutí vyznačena dne 9. 2. 1967, nevyplývá, že tohoto dne toto rozhodnutí nabylo právní moci, neboť tato doložka neobsahuje konkrétní datum, právní moci, je z ní zřejmé, že „minimálně od 9. 2. 1967 je rozhodnutí o vyvlastnění pozemku pravomocné“. Správní orgán – odbor výstavby Obvodního národního výboru v XY – tehdy postupoval podle zákona č. 91/1960 Sb., o správním řízení, účinného od 1. 7. 1960 do 31. 12. 1967, přičemž tento zákon stejně jako navazující zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), podle žalobce nikterak neřešil povinnost správních orgánů ohledně vyznačení doložky právní moci, ani případné náležitosti takové doložky. Podle žalobce je rozhodující, že na napadeném rozhodnutí je doložka připojena a listina je tak řádnou vkladovou listinou.

4. Soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že není zřejmé, ke kterému datu stát vlastnické právo nabyl, jelikož z doložky právní moci připojené na rozhodnutí o vyvlastnění pozemku není zřejmé, kterého konkrétního dne toto rozhodnutí právní moci nabylo. Stejně tak v rozhodnutí o vyvlastnění není uvedeno datum, ke kterému mělo dojít k přechodu vlastnického práva z původních spoluvlastníků na stát. Rozhodnutí o vyvlastnění ze dne 25. 11. 1966 tak jako veřejná listina nesplňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, neboť její obsah neodůvodňuje navrhovaný vklad.

5. Odvolací soud, který ve věci rozhodoval z podnětu žalobcem podaného odvolání, ve svém potvrzujícím rozsudku zdůraznil, že řízení o návrhu na povolení vkladu práva do katastru nemovitostí je charakteristické tím, že návrh na vklad je posuzován pouze na základě přiložených listin, a to co do skutečností a důvodů výslovně uvedených v § 17 odst. 1 až 4 katastrálního zákona. Vkladová listina je potom zkoumána nikoliv z hlediska platnosti právního jednání jako takového, ale z hlediska její formy, určitosti a srozumitelnosti; jiné skutečnosti katastrální úřad (a tedy i soud v řízení podle části páté o. s. ř.) není oprávněn v řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí zkoumat. K formální bezvadnosti předložené vkladové listiny potom odvolací soud shledal, že podle tehdy platné právní úpravy bylo třeba, aby v případě nabytí vlastnictví rozhodnutím státního orgánu bylo z příslušného rozhodnutí bez pochyb zřejmé, k jakému dni se vlastnictví nabývá, a nebyl-li takový den zřejmý, byl dnem nabytí vlastnictví den právní moci příslušného rozhodnutí. Tato podmínka však v nynější věci naplněna nebyla, jelikož předmětné rozhodnutí takové datum neuvádí a ohledně nabytí právní moci pak obsahuje doložku obsahující pouze obecné konstatování, že toto rozhodnutí nabylo právní moci, aniž by ovšem tento den byl ve zmíněné doložce uveden. Tento nedostatek potom nelze překonat ani předložením jiných dokladů, jež se o předmětném vyvlastňovacím rozhodnutí zmiňují, jak činil žalobce prostřednictvím vyjádření stavebního odboru městské části XY ze dne 19. 12. 2018, č. j. P4/164255/18/OST/VELE. Odvolací soud tak potvrdil závěr soudu prvního stupně ohledně toho, že předložená vkladová listina není způsobilou listinou, na jejímž základě by bylo možné vklad vlastnického práva povolit.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále jen „dovolatel“) v celém jeho rozsahu dovoláním. Jeho přípustnost odvozoval od dvou otázek hmotného či procesního práva, které podle jeho názoru ještě nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a jedné otázky, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatel konkrétně namítal, že dosud nebylo vyřešeno (příp. se odvolací soud odchýlil od závěrů zejména nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. III.ÚS 456/97, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 28 Cdo 1663/2006), zda (1) vyvlastňovací rozhodnutí jakožto veřejná listina může být způsobilým podkladem pro povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí v případě, kdy doložka právní moci obsahuje jen údaj o tom, že vyvlastňovací rozhodnutí nabylo právní moci, ale neobsahuje konkrétní datum nabytí právní moci; a zda (2) lze právní moc správního rozhodnutí v rámci vkladového řízení a v řízení podle části páté o. s. ř. osvědčit i jinak, než výhradně údajem obsaženým přímo v doložce právní moci. V tomto kontextu dovolatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008-98. Nakonec potom dovolatel nastoluje otázku, zda (3) je vyvlastňovací rozhodnutí vydané před více než 50 lety jako veřejná listina nezpůsobilé být vkladovou listinou jen proto, že doložka právní moci neobsahuje výslovně datum nabytí právní moci, jestliže je z listiny (resp. z data vyznačení doložky) nepochybné, že vyvlastňovací rozhodnutí právní moci nabylo nejpozději určitého dne.

7. Dovolatel uvádí, že právní moc rozhodnutí nastává nezávisle na vyznačení doložky právní moci a ta že má pouze deklaratorní povahu. Není-li v ní uveden konkrétní den nabytí právní moci, lze podle dovolatele přinejmenším bezpečně uzavřít, že právní moc nastala nejpozději ke dni, kdy byla doložka na rozhodnutí vyznačena. Opačný výklad by podle dovolatele popíral smysl a funkci této doložky a vedl by k absurdnímu závěru, že doložka právní moci či některé v ní uvedené údaje jsou konstitutivního charakteru. S odkazem na výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 28 Cdo 1663/2006, dovolatel argumentuje, že v kontextu předešlé úpravy bylo běžně očekáváno, že správní rozhodnutí bude opatřeno doložkou právní moci, avšak konkrétní zjištění data nabytí právní moci zůstávalo v kompetenci správního orgánu, především z toho hlediska, zda jsou podmínky právní moci materiálně splněny. Podle dovolatele právní účinky správního rozhodnutí nejsou spojeny s vyznačením doložky jako takové, nýbrž s právní mocí rozhodnutí, která nastává ze zákona. Absence konkrétního data v doložce právní moci proto nemůže sama o sobě vést k závěru, že vyvlastňovací rozhodnutí není pravomocné, natož k závěru, že není způsobilou vkladovou listinou. Napadenému rozhodnutí v tomto směru dovolatel vytýká přílišný formalismus. Svou argumentaci tak dovolatel shrnuje tak, že: „jestliže je tedy z veřejné listiny patrné, že správní orgán vyznačením doložky právní moci osvědčil, že vyvlastňovací rozhodnutí právní moci nabylo, a pokud lze současně bez rozumných pochybností uzavřít, že k nabytí právní moci došlo nejpozději ke dni vyznačení této doložky, nelze takovou listinu považovat za nezpůsobilou vkladovou listinu jen proto, že doložka právní moci neobsahuje výslovně datum jejího nabytí.“ 8. Dovolatel dále soudům vytýká, že se podle jeho názoru dostatečně nevypořádaly se všemi rozhodnými skutkovými tvrzeními a důkazy. Dovolatel brojí proti tomu, že soudy uzavřely, že nebylo zřejmé, ke kterému dni rozhodnutí právní moci nabylo, ačkoliv tato skutečnost byla v řízení doložena úředním sdělením stavebního odboru městské části XY ze dne 19. 12. 2018, které výslovně osvědčuje, že vyvlastňovací rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 12. 1966. Soudy byly povinny se s tímto důkazem vypořádat a nevycházet pouze z hodnocení samotné vkladové listiny. Podle dovolatele skutečnost, že jde o řízení evidenční povahy, soud nezbavuje povinnosti řádně a přezkoumatelně odůvodnit, proč k určitému důkazu nepřihlédl. Nakonec dovolatel upozorňuje na evidenční podstatu řízení podle části páté o. s. ř. navazujícího na rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, kterou soudy podle něj překročily tím, že se zabývaly hodnocením otázky okamžiku nabytí vlastnického práva státem jakožto překážkou povolení vkladu. Závěrem bylo v dovolání navrhováno, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že změnou rozsudku soudu prvního stupně bude povolen navržený vklad vlastnického práva a nově rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, in eventum, aby napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. K podanému dovolání zaslal své vyjádření také účastník M. T. V něm předně odlišuje rozhodnutí uváděná dovolatelem k podepření jeho argumentace od nynějšího případu a má za to, že jejich závěry nelze v nynější věci použít. V ostatním jinak souhlasí s hodnocením odvolacího soudu. Jelikož z vkladové listiny nelze jednoznačně určit den nabytí právní moci vyvlastňovacího rozhodnutí, je podle něj odmítnutí provést vklad do katastru nemovitostí opodstatněné. Ve vyjádření nakonec také opakuje námitku použitou již v předcházejícím řízení, jejíž podstatou je nesouhlas s tím, že by bylo E. N. (dříve N.), právnímu předchůdci účastníka, řádně doručeno původní vyvlastňovací rozhodnutí, přičemž zdůrazňuje, že E. N. nebyla manželkou dalšího spoluvlastníka J. N., který byl naopak jejím bratrem a bylo proto povinností správního orgánu vyvlastňovací rozhodnutí doručit každému z nich zvlášť, což se ve vztahu k ní nikdy nestalo. Ve vyjádření bylo odkazováno na skutkové závěry obsažené v (kasačním) rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1783/2023, vydaného ve sporu mezi hlavním městem Prahou coby žalobcem a žalovanými 1) D. N. a 2) R. N., coby právními nástupci původního spoluvlastníka J. N.), kdy dovolací soud vyzdvihl, že „v (jím) projednávané věci se ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů podává, že Obvodní národní výbor v XY, odbor výstavby, rozhodnutím ze dne 25. 11. 1966, č. j. 22490/66-výst-Dk/V, rozhodl o vyvlastnění. Dané vyvlastňovací rozhodnutí bylo adresátům E. N. a J. N. doručováno ve společné obálce (je-li ve spisovém materiálu založena toliko doručenka adresovaná oběma spoluvlastníkům na jedinou adresu) a její doručení bylo prokázáno pouze v případě J. N., který doručenku podepsal; v případě E. N. není doručení prokázáno“. Na základě výše uvedeného navrhuje účastník, aby bylo dovolání zamítnuto, popřípadě odmítnuto.

III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

11. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), za splnění podmínky § 241 o. s. ř.

12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

14. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, podané dovolání tak není přípustné v rozsahu, v němž směřuje proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto v otázce náhrady nákladů řízení; v tomu odpovídajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání žalobce výrokem II tohoto rozsudku odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

15. Přípustnost dovolání nemůže založit otázka výše uvedená jako otázka (2), jejíž podstatou je, zda lze nabytí právní moci osvědčit jinou než vkladovou listinou. Z vyjádření katastrálního úřadu ze dne 13. 4. 2021 v nynějším řízení vyplývá, že žalobce předložil toliko prostou a nikým nepodepsanou kopii vyjádření stavebního odboru Městské části XY ze dne 19. 12. 2018, č. j. P4/164255/18/OST/VELE, ve kterém se uvádí, že „lze vyznačit datum, kdy se toto rozhodnutí stalo pravomocným“ a že z dokladů uložených v archivu „vyplývá, že rozhodnutí nabylo právní moci 15. 12. 1966“. Takovou listinu je nutné považovat za zjevně nezpůsobilou prokázat den, kterým vyvlastňovací rozhodnutí hypoteticky nabylo právní moci. Jinými slovy, i pokud by se soudy této listině podrobněji věnovaly, nemohlo by to dovolateli (obzvláště při uvážení meritorní argumentace k ostatním otázkám uvedené níže) přinést ve věci úspěch.

16. Pro projednávanou věc je nicméně rozhodná otázka, zda lze za způsobilou vkladovou listinu považovat rozhodnutí orgánu veřejné moci, jež je opatřeno doložkou právní moci neobsahující údaj o dni, ke kterému předmětné rozhodnutí nabylo právní moci, ale pouze jiný údaj osvědčující, kdy byla doložka na listinu připojena.

17. Nejvyšší soud tak shledal dovolání v tomto rozsahu přípustným, neboť daná otázka nebyla v poměrech řízení o vkladu práva do katastru nemovitostí ve všech souvislostech judikaturou dovolacího soudu vyřešena.

IV. Důvodnost dovolání

18. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které Nejvyšší soud provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), striktně vázán důvody v dovolání vymezenými (§ 242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je sice (z důvodů rozebraných výše) přípustné, nicméně není v zásadě opodstatněné.

19. Skutkový stav věci, na němž byl rozsudek odvolacího soudu založen, nebyl a s ohledem na zákonnou konstrukci dovolacího řízení, v němž je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, ani nemohl být dovoláním zpochybněn (§ 241a odst. 1 věta prvá o. s. ř.), a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

20. Podle § 17 odst. 2 katastrálního zákona platí, že pokud je vkladová listina veřejnou listinou, katastrální úřad zkoumá, zda a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad, c) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; odstavec 1 písm. g) se použije obdobně.

21. V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté občanského soudního řádu nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán. Projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v občanském soudním řízení nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a také nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům, než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou – v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení – soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

22. Je-li činností soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu nové projednání téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení před správním orgánem, vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž "na místě správního orgánu" rozhoduje znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. § 250f o.s.ř.), o téže věci. Také proto se v ustanovení § 250b odst. 3 o. s. ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.

23. Uvedené mimo jiné znamená, že soud, který na základě podané žaloby v řízení podle části páté občanského soudního řádu projednává a rozhoduje věc vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, se může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu. V opačném případě by totiž takové řízení nebylo novým projednáním téže věci soukromoprávní povahy soudem, ale – při možnosti "vnesení" do soudního řízení "poprvé" nových hmotněprávních kritérií – stalo by se řízením nalézacím sporným ve smyslu části třetí občanského soudního řádu. Soudní řízení podle části třetí a podle dle části páté občanského soudního řádu je třeba důsledně odlišovat; každé má jiný charakter a řízení podle části páté občanského soudního řádu také předpokládá, že je tu primárně založena ve věci soukromoprávní povahy pravomoc jiného orgánu, nežli civilního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3546/2010).

24. Co do povahy doložky právní moci je pravdou, jak ostatně dovolatel argumentuje, že osvědčení nabytí právní moci vyznačením doložky právní moci je „úkonem toliko deklaratorní či administrativní povahy“, kterým se „nezakládají, nemění ani neruší žádná konkrétní práva či povinnosti účastníků správního řízení, nýbrž se jím pouze deklaruje nastalá skutečnost, tedy že správní rozhodnutí, k němuž se tato doložka vztahuje, nelze napadnout odvoláním a že je závazné pro účastníky a všechny správní orgány, popř. i další osoby“. Právní moc rozhodnutí nastává bez ohledu na vyznačení doložky právní moci (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu 3. 6. 2022, č. j. 10 Afs 38/2022-27, nebo ze dne 25. 8. 2008, č. j. 2 As 10/2008-41).

25. Předmětem nynějšího přezkumu však nejsou otázky spojené s doložkou právní moci jako takovou, ale otázka, zda lze okamžik nabytí právní moci úředního rozhodnutí zkoumat ve vkladovém řízení. Z tohoto důvodu jsou nepřiléhavá rozhodnutí uváděná dovolatelem na podporu jeho argumentace. Ani řízení ústící do nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. III. ÚS 456/97, ani řízení završené usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 28 Cdo 1663/2006, nebyla řízeními podle části páté o. s. ř. týkajícími se vkladu do katastru nemovitostí. Co se potom týče řízení, v jehož rámci byl vydán nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. III. ÚS 212/16, ze kterého dovolatel vyvozuje, že je úkolem orgánů veřejné moci (a tedy i katastrálního úřadu, potažmo soudu v rámci řízení podle části páté o. s. ř.) v maximální možné míře usilovat o zjištění skutečné vůle jednajících osob, a to za použití vhodných interpretačních postupů, to se sice vkladového řízení týkalo, ani toto rozhodnutí však není přiléhavé, neboť se týká výkladu smlouvy představující vkladovou listinu. V nynější věci se však dovolatel domáhá zjištění skutečností, které z vkladové listiny samotné nevyplývají.

26. Dovolatel sice na jednu stranu upozorňuje, že je vyloučeno, aby se soud v řízení podle části páté o. s. ř. „zabýval otázkami, které náleží do sporného nalézacího řízení, zejména otázkami existence či neexistence vlastnického práva v hmotněprávním smyslu“, hodnocení přesně takových otázek však požaduje. Ze skutkových zjištění nižších soudů (jejichž správnost nelze v dovolacím řízení zpochybňovat) vyplynulo, že vkladová listina (rozhodnutí o vyvlastnění) nesplňuje náležitosti pro zápis do katastru, neboť z ní nevyplývá, ke kterému konkrétnímu a jednoznačně určenému dni (a zda) došlo k nabytí vlastnického práva Českou, resp. Československou republikou. Argumentace dovolatele však směřuje právě k tomu, aby soudy v rámci řízení podle části páté o. s. ř. tento den nabytí vlastnického práva, coby skutkově spornou otázku, zjišťovaly.

27. Navíc nelze odhlédnout ani od toho, že u Obvodního soudu pro XY dosud probíhá řízení pod sp. zn. 28 C 209/2022, jehož předmětem je určení, že tamní žalobce (který je totožný s dovolatelem v nynějším řízení, pozn. Nejvyššího soudu) je vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu, a v rámci kterého je relevantní také otázka, zda bylo vyvlastňovací rozhodnutí vůbec řádně doručeno oběma účastníkům a zda tedy nabylo právní moci. V té souvislosti účastníci tohoto řízení namítají, že jim vyvlastňovací rozhodnutí doručeno nebylo a právní moci tedy nikdy nenabylo. Přisvědčení dovolatelově argumentaci by ovšem znamenalo, že by musel soud rozhodující v řízení vedeném podle části páté o. s. ř. zcela nepřípustně rozhodovat o sporných skutečnostech, které jdou daleko za rámec vkladového řízení a které nejsou zjistitelné jen z vkladové listiny či listin doprovodných (srov. § 17 odst. 2 a § 17 odst. 5 katastrálního zákona). Lakonicky řečeno sporné otázky, zda a komu bylo vyvlastňovací rozhodnutí doručeno, zda a v jakém rozsahu nabylo právní moci, je třeba opět vyřešit formou žaloby na určení ve sporném řízení, které se ostatně mezi účastníky vede (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2296/2023, ze dne 1. 8. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2064/2024, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2612/18).

28. Shrnuto: bylo by v rozporu s evidenční podstatou vkladového řízení, pokud by měl soud, resp. před ním správní orgán, v řízení o vkladu vyřešit také otázku, zda a kdy bylo rozhodnutí tvořící vkladovou listinu doručeno účastníkům předmětného řízení. Je naopak na tom, kdo se vkladu vlastnického či jiného práva do katastru domáhá, aby předložil listinu, která bude mít všechny náležitosti, jež z ní budou činit listinu vkladuschopnou. Nelze-li z předložené listiny zjistit den, kdy mělo na základě vyvlastnění dojít k zamýšlenému přechodu vlastnického práva, nelze podle takové listiny právo zapsat, a to bez ohledu na to, že v jiném řízení vyšlo najevo, že některým z adresátů nebylo vyvlastňovací rozhodnutí doručeno.

29. Přisvědčit nakonec nelze ani argumentu předloženému dovolatelem, podle kterého by se den nabytí právní moci rozhodnutí měl podpůrně určit z údaje o tom, kdy byla doložka právní moci, jež sama datum nabytí právní moci neobsahuje, vyznačena. S právní mocí rozhodnutí o vyvlastnění jsou spojovány rozličné a v právu významné následky (právě k tomuto dni měly nastat translační účinky ohledně vlastnického práva ve prospěch vyvlastnitele, které musí být vázány na konkrétní okamžik). Také vzhledem k evidenční funkci a zásadám, které ovládají vedení katastru nemovitostí, existuje veřejný zájem, aby v něm obsažené informace podávaly úplný a zcela přesný obrázek o vlastnických vztazích k předmětné nemovitosti. Přístup, kterým by v případě, kdy není den nabytí právní moci rozhodnutí zakládajícího vlastnické právo znám, a byl za něj jaksi „náhradou“ určen den jiný, je tak třeba z téhož důvodu odmítnout.

30. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud existenci zmatečnostních vad nebo jiných vad řízení, jež by mohly mít vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku, neshledal. Dovolatelem formulovaná námitka směřující vůči „nepřípustnému formalismu“ potom podle Nejvyššího soudu představuje víceméně stejnou námitku, k jaké se Nejvyšší soud vyjádřil výše.

31. Z uvedeného je zřejmé, že v hranicích otázek vymezených v dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.) se dovolateli nepodařilo zpochybnit správnost právního posouzení rozhodnutí odvolacího soudu. Protože nejsou dány důvody ani pro změnu, ani pro zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud s odkazem na § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. podané dovolání v rozsahu, v němž bylo shledáno přípustným, jako nedůvodné zamítl.

32. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatele, jehož dovolání bylo zčásti odmítnuto a zčásti zamítnuto k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých účastníkovi M. T. Náhrada nákladů je představována odměnou za vyjádření k podanému dovolání sepsanému advokátem dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jíž se vydává advokátní tarif, ve znění účinném od 15. 1. 2026, vypočtenou z hodnoty sporu ve výši 88 000 Kč podle § 9 odst. 5 této vyhlášky, kdy za jeden úkon právní služby náleží odměna 4 620 Kč a k ní přistupuje paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jež činí 450 Kč, kteréžto částky jsou dále podrobeny 21 % DPH, jíž je zástupce zúčastněné osoby plátcem.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. 8. 2026 JUDr. David Vláčil předseda senátu