24 Cdo 3332/2025

Plný text

24 Cdo 3332/2025-57 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce Střechy OBB, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Frýdecká č. 793, IČO 25934988, zastoupené JUDr. Radimem Kubicou, advokátem se sídlem ve Frýdku- Místku, O. Lysohorského č. 702, za účasti Ředitelství silnic a dálnic, s. p., se sídlem v Praze 4, Čerčanská č. 2023/12, IČO 65993390, o náhradě za vyvlastnění a nahrazení správního rozhodnutí, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 4/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne16. září 2025, č. j. 5 Co 26/2025-33, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 12. 2024, č. j. 11 C 4/2024-18, výrokem I. žalobu odmítl, a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud v odůvodnění vyložil, že žalobce podal žalobu dne 17. 10. 2024, kterou se domáhal zrušení specifikovaného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, oddělení Krajský stavební úřad, kterým bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice o náhradě za smluvní pokutu nájemci vyvlastněných nemovitostí, a kterou žalobce dále požadoval vrácení věci k dalšímu řízení. Soud konstatoval, že napadené rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno žalobci dne 19. 9. 2024. Zákon o vyvlastnění v § 28 odst. 2 stanovuje, že žaloba musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí, tato lhůta je dále modifikována na polovinu podle § 2 odst. 5 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Správní orgán rozhodoval za použití § 3 zákona č. 416/2009 Sb., na předmětné správní řízení se tudíž vztahoval zákon č. 416/2009 Sb. Žaloba je podána opožděně, neboť byla doručena soudu dne 17. 10. 2024 a předmětné rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 19. 9. 2024. 30denní lhůta je zkrácená na polovinu, tedy 15 dnů. Lhůta započala plynout dne 20. 9. 2024 a uplynula již dnem 4. 10. 2024.

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 9. 2025, č. j. 5 Co 26/2025-33, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že z obsahu spisu vyplývá, že pozemky byly za použití § 3 zákona č. 416/2009 Sb. vyvlastňovány za účelem realizace veřejně prospěné stavby dálnice D3, úseku 0310/I Úsilné – Hodějovice podle § 17 odst. 1 zákona č. 13/1977 Sb., o pozemních komunikacích. Vyvlastňovací úřad při posuzování této věci správně vycházel nejen z vyvlastňovacího zákona, ale také ze zákona č. 416/2009 Sb., neboť plánovaná stavba naplňuje znaky dopravní infrastruktury uvedené v § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 416/2009 Sb. Zákon č. 416/2009 Sb. je speciálním k zákonu o vyvlastňování, a lhůta 30 dní stanovená ve vyvlastňovacím zákonu se zkracuje na polovinu podle § 2 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb. Posledním dnem k podání žaloby byl 4. 10. 2024 a žaloba byla podána až dne 17. 10. 2024, tedy opožděně.

3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel předkládá otázku, zda se zkrácení lhůty podle § 2 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb. pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu vztahuje i na tvrzený nárok na náhradu podle § 10 odst. zákona č. 184/2006 Sb. Dovolatel považuje otázku dovolacím soudem dosud za neřešenou. Namítá, že byl mechanicky aplikován § § 2 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb. bez zohlednění stavu řízení. Uvádí, že otázka náhrady smluvní pokuty jako nároku podle § 10 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb. nemá vliv na proces vyvlastnění, ani na náhradu podle odst. 1 téhož ustanovení. Dovolatel má proto za to, že řízení o uplatněném nároku by nemělo být považováno za řízení podle liniového zákona, byť se vztahovalo na samotné řízení o vyvlastnění. Argumentuje, že správní orgán tento nárok podle liniového zákona neposuzoval.

4. Další účastník řízení se k dovolání žalobce nevyjádřil.

5. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Dovolání žalobce není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

7. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3221/2019 (proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1895/20), kterým navázal na dosavadní judikaturu zabývající se přezkumem výroku o náhradě za vyvlastnění v civilním řízení soudním (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1302/2019, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3645/19), vyložil, že ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby, dopravní, vodní a energetické infrastruktury (dále jen „zákon o urychlení výstavby“), dopadá na podání žalob v občanském soudní řízení podle části páté o. s. ř., a že v důsledku tohoto ustanovení se 30 denní lhůta od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu pro podání žaloby podle ustanovení § 28 odst. 2 zákona o vyvlastnění zkracuje na polovinu (15 dnů).

8. Již ze samotného znění § 2 odst. 2 zákona o urychlení výstavby, jakož i z výše vyložené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je přitom zřejmé, že ustanovení § 2 odst. 2 zákona o urychlení výstavby zkracuje lhůtu jednotně, a nijak nerozlišuje mezi lhůtou pro podání žaloby ohledně jednotlivých složek náhrady za vyvlastnění, ať již se jedná o náhradu podle § 10 odst. 1 nebo odst. 2 zákona o vyvlastnění.

9. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 6. 2026 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu