Nejvyšší soud · Usnesení

24 Cdo 394/2025

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-03-13 · ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.394.2025.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení krajského soudu, které zamítlo návrh na dodatečné projednání dědictví. Soud se opřel o ustálenou praxi, podle níž dodatečné projednání nemůže měnit výsledky původního dědického řízení, pokud se jedná o majetek již dříve projednaný. Důvodem bylo, že zůstavitelka ke dni svého úmrtí nebyla vlastnicí podílu na nemovitostech, které byly předmětem předchozího dědického řízení. Soud také odmítl nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Plný text

24 Cdo 394/2025-176 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila, ve věci dodatečného projednání dědictví po F. V., zemřelé dne 26. září 2013, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 29 D 1627/2013, o dovolání A. V., zastoupené Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova č. 49/16, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. listopadu 2023, č. j. 11 Co 176/2023-116, takto:

I. Dovolání A. V. se odmítá.

II. A. V. nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Dovolání A. V. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2023, č. j. 11 Co 176/2023-116, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), že v projednávaném případě majetek, pro který bylo navrhováno zahájení dodatečného projednání dědictví, byl již předmětem rozhodování dědického soudu [byly-li nemovitosti, jejichž projednání se dovolatelka dovolává, již předmětem (předcházejícího) dodatečného dědického řízení, které bylo zastaveno (usnesením Okresního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 29 D 1627/2013-83) z důvodu, že zůstavitelka nezanechala žádný majetek, když předmětné nemovitosti, resp. podíl na nich, nebyly podle pravomocného rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 6. 2020, č. j. 13 C 386/2015-307 (potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2021, č. j. 61 Co 242/2020-349; dovolání A. V. proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2103/2021) ve vlastnictví zůstavitelky ke dni jejího úmrtí, a týká-li se argumentace dovolatelky pouze (nových) skutečností, o které dovolatelka opírá své přesvědčení, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí vlastnicí podílu na předmětných nemovitostech] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4290/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77, ročník 2015, ve kterém byl vyjádřen právní názor, že předmětem tzv. dodatečného projednání dědictví (ve smyslu ustanovení § 175x zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „OSŘ“) nemůže být majetek zůstavitele, který již byl projednán v původním (dřívějším) dědickém řízení, a že dodatečné projednání dědictví neslouží (a nemůže sloužit) k nápravě „chyb“ původního dědického řízení a nelze v něm proto měnit „pravomocné výsledky“ původního dědického řízení; dále také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 30 Cdo 839/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88, ročník 2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1957/2021], jakož i právní literaturou (srov. např. Šešina, M., Muzikář, L., Dobiáš, P. Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Leges, 2019, str. 677), a není důvod, aby rozhodná právní otázka „dodatečně“ najevo vyšlého majetku byla posouzena jinak.

2. Podstatou dovolání A. V. je především nesouhlas s postupem soudů ve sporném řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 13 C 386/2015, resp. dovolatelka vznáší námitky poukazující na nerespektování závazného právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2019, sp. zn. 24 Cdo 320/2019. K tomu nezbývá dovolacímu soudu než uvést, že dovolatelka nebere náležitě v úvahu, že těmito námitkami nezpochybňuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v projednávané věci, tj. že se nejedná o nově objevivší majetek, ale vytýká jimi nesprávné skutkové zjištění stran duševního stavu zůstavitelky v době podpisu závěti učiněného ve (výše označeném) sporném řízení. Nelze tak přehlédnout, že se dovolatelka opětovně podaným návrhem na dodatečné projednání dědictví po zůstavitelce a opravnými prostředky v rámci tohoto dodatečného řízení domáhá nápravy jí dovozovaných chyb učiněných soudy v jiném řízení, které však nejsou (v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu) způsobilým předpokladem pro (další) dodatečné projednání dědictví.

3. Nejvyšší soud (jako soud dovolací) proto z výše uvedených důvodů dovolání A. V. směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2023, č. j. 11 Co 176/2023-116, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

4. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. 3. 2025 JUDr. Roman Fiala předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (7)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.