24 Cdo 4147/2019

Plný text

24 Cdo 4147/2019 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2020 Spisová značka:24 Cdo 4147/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:

24. CDO.4147.2019.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 4147/2019-590 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) J. F., narozeného dne XY, bytem XY, a b) M. F., narozené dne XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Robertem Rotreklem, advokátem se sídlem v Brně, Milady Horákové č. 329/26, proti žalované MARCUS TRADE s.r.o., se sídlem v Dubňanech, Nádražní č. 1000, IČO: 25536397, zastoupené Mgr. PhDr. Petrem Fojtíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Mečířova č. 1243/3, o určení vlastnického práva a určení neplatnosti smluv, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 11 C 175/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. června 2019, č. j. 14 Co 263/2018-507, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) na náhradě nákladů dovolacího řízení celkem 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Roberta Rotrekla, advokáta se sídlem v Brně, Milady Horákové č. 329/26. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2019, č. j. 14 Co 263/2018-507, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť je v něm z části uplatněn nezpůsobilý dovolací důvod, a dále je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. V části, v níž dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu [že žalobce a) byl při uzavírání kupní smlouvy se žalovanou obejit, když žalobkyně b) jej při tomto právním jednání zastoupila na základě zfalšované plné moci] a předestírá vlastní hodnocení skutkového stavu [že žalobce a) měl „kontrolu nad protiprávním stavem úmyslně vyvolaným žalobkyní b)“], na němž staví své odlišné právní posouzení věci, uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Jak přitom vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř., dovolací soud je vázán zjištěným skutkovým stavem. Dále dovolatelka uvádí, že ani kdyby byl žalobce a) obejit žalobkyní b) [která je spolu s žalobcem a) spoluvlastníkem předmětné nemovitosti] na základě zfalšované plné moci a byla tak na straně původce protiprávního stavu [kterým má být žalobkyně b)] ještě další osoba, která na tomto stavu podíl nemá, nemůže být jednání původce tohoto stavu přiznána právní ochrana určením vlastnictví žalobců k předmětné nemovitosti z důvodu ustanovení § 6 a 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy žalovaná poukazuje na to, že nebylo prokázáno, že by věděla o neexistenci platné plné moci, z čehož dovozuje svoji dobrou víru. Projednávaný případ byl posuzován podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše uvedená argumentace nemůže být úspěšná již proto, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněném pod č. 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl k závěru, že přechodné ustanovení § 3030 zákona č. 89/2012 Sb. nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 zákona č. 89/2012 Sb. na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry). Kromě toho, dovolatelka ve své námitce, že žalobkyně b) těží ze svého protiprávního jednání, pomíjí, že pokud by na základě její argumentace byla odepřena ochrana vlastnickému právu žalobce a), potom by naopak žalovaná b) těžila ze svého protiprávního jednání [za předpokladu, že by plná moc byla zfalšována žalobkyní b) - odvolací soud to však takto výslovně ve svém rozhodnutí neuvedl] na úkor žalobce a). Přípustnost dovolání nezakládá ani odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, s nimiž je podle názoru dovolatelky rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, když dovolatelka k tomuto pouze obecně poukazuje na zásadu, že nikdo nesmí mít prospěch ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu; dovolatelkou citovaná rozhodnutí jsou však nepřiléhavá, když žádné z nich se netýká situace, kdy na straně osoby, jež se měla dopustit protiprávního činu, vystupuje i osoba, která se na něm nepodílela. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 5. 2020 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu