24 Cdo 593/2026

Plný text

24 Cdo 593/2026-158 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci opatrovanky (omezené ve svéprávnosti) M. J., zastoupené hmotněprávní opatrovnicí L. S., zastoupenou JUDr. Jindřichem Zedníčkem, advokátem se sídlem ve Třebíči, Žerotínovo nám. 20/16, za účasti navrhovatelky J. Š., zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 31, o změnu opatrovníka osoby omezené ve svéprávnosti, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 10 P 166/2024, o dovolání J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. srpna 2025 č. j. 17 Co 83/2025-131, takto:

I. Dovolání navrhovatelky J. Š. se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

1. Dovolání navrhovatelky J. Š. (dcery opatrovanky) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.8.2025 č.j. 17 Co 83/2025-131 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolatelkou předestřené právní otázce (tj. v otázce, za jakých podmínek není možné, aby soud jmenoval opatrovníkem osobu, kterou navrhl sám opatrovanec) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

2. Ustanovení § 471 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), stanovuje pro soud závazná pravidla pro výběr opatrovníka, v jejichž rámci upřednostňuje vůli opatrovance tím, že v první řadě uvádí jako možného opatrovníka osobu, kterou navrhne opatrovanec. Navrženou osobou opatrovníka je soud vázán potud, že tuto osobu nejmenuje opatrovníkem pouze tehdy, není-li to možné. O případ, kdy není možné, aby soud jmenoval opatrovníkem osobu navrženou opatrovancem, se bude především jednat v situaci, kdy opatrovanec není reálně schopen volby opatrovníka, či v situacích, kdy by sama osoba opatrovníka nebyla natolik svéprávná, aby byla schopna úlohu opatrovníka vykonávat, případně by se jednalo o osobou neznámou, či osobu, která s výkonem funkce nesouhlasí. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu však kromě uvedených obecných předpokladů musí soud při výběru opatrovníka zvážit i další hlediska tak, aby jmenovaný opatrovník skýtal záruky, že se své funkce zhostí v souladu s účelem opatrovnictví (§ 457 o. z.) a že zajistí všestrannou a efektivní ochranu zájmů opatrovance a naplňování jeho práv (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2011 sp. zn. 21 Cdo 3871/2010, jehož závěry o způsobilosti osoby k opatrovnictví jsou plně aplikovatelné i v poměrech právní úpravy obsažené v o. z.). Vzhledem k obsahu povinností opatrovníka (plynoucích zejména z ustanovení § 466 odst. 1 o. z.) je přitom zjevné, že do rámce „všestranné a efektivní ochrany zájmů opatrovance a naplňování jeho práv“ jednoznačně patří i zajištění řádné péče o zdravotní stav opatrovance v souladu s lékařskými doporučeními a také zajištění správy majetku opatrovance s péčí řádného hospodáře. Proto dalšími hledisky, k nimž musí soud při výběru opatrovníka přihlížet, mohou být podle okolností konkrétního případu nejen osobní poměry navržené osoby, její věk, zdravotní stav, situace, v níž se tato osoba nachází, její vztah k opatrovanci apod., ale v neposlední řadě také veškeré další skutečnosti, které mohou vypovídat o důvěryhodnosti (spolehlivosti) navržené osoby z hlediska její schopnosti řádné správy opatrovancova majetku, včetně její schopnosti náležitě dbát o zdravotní stav opatrovance. Jsou-li přitom některá hlediska pro posouzení způsobilosti (resp. vhodnosti) navržené osoby k opatrovnictví v konkrétní věci významnější (závažnější, důležitější), soud jim logicky přikládá také větší význam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2021 sp.zn. 24 Cdo 1080/2021 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.11.2021 sp.zn. 24 Cdo 1873/2021). V této kvalitě musí soud zvažovat nastíněná hlediska nepochybně i za situace, kdy rozhoduje o návrhu na změnu opatrovníka.

3. V posuzované věci odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení – neopomenul vzít v úvahu přání opatrovanky (aby její opatrovnicí byla dovolatelka), avšak zároveň se správně zabýval také posouzením osoby navrhovatelky z výše zmíněných hledisek a dále zohlednil i další konkrétní okolnosti případu. Důvodně přitom akcentoval, že „důvěra v řádný výkon funkce opatrovnice navrhovatelkou je snižována jejím předchozím přístupem k hospodaření s finančními prostředky opatrovanky, jakož i jejími snahami zpochybnit řádný způsob léčby a medikace předepsané opatrovance lékaři, a také jejími snahami do této léčby zasahovat“. Současně se vyjádřil také k důvodům, jimiž opatrovanka při zhlédnutí soudem své přání zdůvodnila (že dosavadní opatrovnice „chodí do práce a nemá tolik času“), jestliže uvedl, že „funkce opatrovnice – s ohledem na věk a zdravotní stav opatrovanky – nevyžaduje nijak mimořádné časové vytížení, které by nebyla současná opatrovnice schopna zvládat“. Neopomenul přitom zhodnotit ani osobu současné opatrovnice a její dosavadní přístup k výkonu této funkce, zdůraznil-li, že „dosavadní opatrovnice (taktéž dcera opatrovanky) vykonává tuto funkci zcela zodpovědně a v zájmu opatrované, k výkonu opatrovnictví nebyly zjištěny žádné negativní poznatky, naopak jak zpráva centra (domova se zvláštním režimem, kde opatrovanka pobývá), tak i zpráva ošetřující lékařky opatrovanky zdůrazňovala velmi dobrou spolupráci s opatrovnicí“, přičemž „ani sama navrhovatelka k výkonu funkce stávající opatrovnice žádné výhrady nevznášela“. Jestliže za této situace, náležitě přihlížeje k hlediskům rozhodným pro výběr opatrovníka, odvolací soud dovodil, že není dán důvod ke změně opatrovníka, jde o závěr, který je plně konformní s výše citovanou judikaturou.

4. Poukazuje-li dovolatelka ve prospěch svých úvah na „princip subsidiarity ústavní péče“, neboť (oproti současné opatrovnici) nesouhlasí s umístěním opatrovanky v centru, potom opomíjí, že uplatnění zmíněného principu vždy závisí na okolnostech konkrétního případu. V posuzované věci za situace, kdy opatrovanka trpí Alzheimerovou chorobou, je plně inkontinentní a imobilní (byl jí přiznán čtvrtý stupeň příspěvku na péči), nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat jeho závěr, že celodenní péči o opatrovanku není schopna zajistit navrhovatelka ani za pomoci hospice v takovém rozsahu a v takové kvalitě jako v zařízení, kde nyní opatrovanka pobývá, a že tedy „umístění opatrovanky v centru má zcela reálný podklad a je za daného stavu věci v zájmu opatrovanky“.

5. S ohledem na uvedené, Nejvyšší soud dovolání navrhovatelky J. Š. proti usnesení odvolacího soudu – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu