24 Cdo 965/2026

Plný text

24 Cdo 965/2026-113 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně S. V., zastoupené Mgr. Alicí Kordovou, advokátkou se sídlem ve Vejprnicích, Studentská č. 511, proti žalovanému

I. V., zastoupenému JUDr. Janem Knoblochem, advokátem se sídlem v Plzni, Boettingerova č. 2902/26, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 339/2024, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2025 č.j. 2 Cmo 99/2025-72, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.950,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Alice Kordové, advokátky se sídlem ve Vejprnicích, Studentská č.

511. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

1. Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15.12.2025 č.j. 2 Cmo 99/2025-72 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o nezpůsobilosti aktivní pohledávky žalovaného k započtení) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

2. Podle ustanovení § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), k započtení není způsobilá pohledávka nejistá nebo neurčitá. Ustálená judikatura dovolacího soudu v této souvislosti již v minulosti dovodila, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu citovaného ustanovení je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9.9.2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2021). Velký senát Nejvyššího soudu tímto upřesnil závěry předešlé judikatury dovolacího soudu (reprezentované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1.10.2018 sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 nebo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20.2.2019 sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněným pod č. 23 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2020), vycházeje mj. z premisy, že s ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o.z. je zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky (tj. pohledávky užité k započtení) posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní (tj. pohledávky, proti které je započítáváno); za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky.

3. V projednávané věci žalovaný uplatnil vůči žalobkyni (věřitelce pasivní pohledávky ze směnky) formou námitky započtení aktivní pohledávku, jejíž základ (titul) žalovaný spatřoval v tom, že se žalobkyně podle jeho názoru na jeho úkor bezdůvodně obohatila tím, že od něj přijímala platby výživného na nezletilou dceru i době, kdy měl dceru ve faktické péči žalovaný. Otázka, zda žalobkyni za dané situace vskutku vzniklo bezdůvodné obohacení a v jaké výši, je ovšem – podle odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i podle obsahu spisu – objektivně natolik sporná, že splňuje parametry nejisté či neurčité pohledávky ve smyslu výše citované judikatury dovolacího soudu. Dovodil-li proto odvolací soud, že „žalovaný nedisponuje pohledávkou způsobilou k započtení, kterou by bylo možné započíst vůči pohledávce žalobkyně“, jde o závěr, který je s touto judikaturou konformní.

4. Požadavky žalovaného, obsažené v dovolání, aby dovolací soud vyřešil právní otázky týkající se opodstatněnosti jeho aktivní pohledávky, jen potvrzují vysokou spornost (nejistotu) aktivní pohledávky žalovaného, kterou nelze řešit v tomto (námitkovém) řízení, nýbrž je na žalovaném, aby svou pohledávku vůči žalobkyni (jak jej ostatně již dříve poučil soud v opatrovnickém řízení) uplatnil v příslušném občanskoprávním řízení.

5. S ohledem na shora uvedené, Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti napadenému rozsudku odvolacího soudu – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. 6. 2026 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu