25 C 322/2023

Plný text

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2023 domáhá vydání takového soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni Anonymizováno Kč s příslušenstvím, která představuje dluh vzniklý z úvěrové smlouvy uzavřené dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši Anonymizováno Anonymizováno Kč, který však žalovaný žalobkyni v plné výši, tj. ve výši poskytnuté jistiny úvěru a sjednaného příslušenství, nevrátil. Na základě uvedené smlouvy se žalovaný ve smlouvě konkrétně zavázal k úhradě jistiny úvěru ve výši Anonymizováno Anonymizováno Kč a sjednaného příslušenství v celkové výši Anonymizováno Kč. Celková výše částky pro žalovaného přicházející k vrácení tak činila částku Anonymizováno Anonymizováno Kč, která měla být zaplacena formou 24 splátek s výší splátek a režimem splácení blíže sjednaných ve smlouvě. K poskytnutí úvěru došlo dne 26. 11. 2022 poskytnutím částky Anonymizováno Anonymizováno Kč na číslo účtu žalovaného č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno uvedené v úvěrové smlouvě. Žalovaný na úvěrovou smlouvu zaplatil celkem Anonymizováno Kč. Žalovaný dle žalobkyně ke dni podání žaloby dluží žalobkyni neuhrazenou jistinu úvěru ve výši Anonymizováno Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši Anonymizováno Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši Anonymizováno, úroky ve výši Anonymizováno Anonymizováno Kč, účelně vynaložené náklady ve výši Anonymizováno Kč a smluvní pokutu v celkové výši Anonymizováno Kč. Z výše uvedené částky se žalobkyně dále domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný. Soud ve věci nařídil jednání na den 13. března 2024, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila s návrhem, aby soud ve věci jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, a to zejména Smlouvou o úvěru, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o provedené platbě částky Anonymizováno Anonymizováno Kč, sazebníkem a výpisem čerpání splátek a úhrad žalovaného. Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr, žalovaný byl dle tvrzení žalobkyně lustrován z veřejně dostupných databází Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno. Věřitelka dále vycházela z informací poskytnutých žalovaným, avšak žalobkyně soudu nedoložila žádné listinné doklady (důkazy), které jí žalovaný k prokázání jeho úvěruschopnosti v době před poskytnutím úvěru předložil za účelem jejich ověření. Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi účastníky dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno uzavřena smlouva o úvěru vedená pod Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno klienta Anonymizováno (tzv. Anonymizováno Anonymizováno), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši Anonymizováno Anonymizováno Kč, zasláním na účet žalovaného, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit včetně sjednaného příslušenství. Celková výše částky přicházející k vrácení tak činila částku Anonymizováno Anonymizováno Kč, která měla být zaplacena formou 24 splátek s výší splátek a režimem splácení blíže sjednaných ve smlouvě. K poskytnutí úvěru došlo dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno poskytnutím částky Anonymizováno Anonymizováno Kč na číslo účtu žalovaného č. Anonymizováno/Anonymizováno uvedené v úvěrové smlouvě. Žalovaný na úvěrovou smlouvu zaplatil celkem Anonymizováno Anonymizováno Kč. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno ve věci Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno 13 (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v. Anonymizováno Anonymizováno a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému závěru, že žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by tuto skutečnost prokázala, tj. nepředložila soudu žádné důkazy, kterými by prokázala, že si před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila faktické majetkové (tj. příjmové a výdělkové) poměry žalovaného za účelem učinění si úsudku, zda bude žalovaný schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit (např. doložením pracovní smlouvy za účelem zjištění perspektivy dosahování pravidelného příjmu, dokladu o příjmech za účelem zjištění pravdivosti označených dosahovaných příjmů, dokladu prokazujícího reálné měsíční výdaje žalovaného – např. dokladem o výši nájmu atd). Soud má proto tuto skutečnost za neprokázanou. V daném případě bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-l žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované je v daném řízení dáno částkou Anonymizováno Anonymizováno Kč, která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný žalobkyni nevrátil (Anonymizováno Anonymizováno Kč – Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Kč = Anonymizováno Anonymizováno Kč). Soud proto výrokem I tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Jelikož se žalovaný dostala se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši Anonymizováno Anonymizováno Kč, kdy počátek běhu úroku z prodlení stanovil ode dne, který byl žalobkyní požadován v žalobním návrhu. Současně i výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši požadované žalobkyní, která nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení celkem ve výši Anonymizováno,Anonymizováno Kč. Uvedená částka představuje 26,86 % z celkové výše náhrady nákladů řízení (pozn. soudu: do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak úrok z prodlení, vyčíslený ke dni rozhodnutí soudu v dané věci – dle uvedeného výpočtu žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu požadovala Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč a úspěšná byla co do částky Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč). Náklady řízení ve věci úspěšné žalobkyně sestávají ze soudního poplatku Anonymizováno Kč (dle sazebníku, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích), z odměny za zastupování ve výši Anonymizováno Kč (Anonymizováno x Anonymizováno Kč za tři právní úkony: převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, upomínka k zaplacení dlužné částky ) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů ke třem úkonům poskytnuté právní služby po Anonymizováno Kč, tedy Anonymizováno Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za tři poskytnuté úkony právní služby: převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, upomínka k zaplacení dlužné částky). Protože advokát žalobce doložil kopií osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty, že je plátcem této daně, soud mu dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i nárok na úhradu 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši Anonymizováno Kč. Celkem by tak náklady řízení plně úspěšné žalobkyně činily částku Anonymizováno Anonymizováno Kč, přičemž Anonymizováno,Anonymizováno % z celkové výše náhrady nákladů řízení činí po zaokrouhlení částku Anonymizováno,Anonymizováno Kč, které soud žalobkyni přiznal. Lhůta k plnění soudem přisouzených nároků je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.