25 Cdo 1061/2026

Rubrum

25 Cdo 1061/2026-360 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Tomáše Novosada v právní věci žalobkyně: M. J., zastoupená Mgr. Štěpánem Brunclíkem, advokátem se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti žalované: ZEMEX, spol. s r. o., IČO 15044505, se sídlem Horní Rokytnice 236, Rokytnice nad Jizerou, zastoupená Mgr. Anetou Morgese, advokátkou se sídlem Dolení 41, Jilemnice, o zaplacení 180.605 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 26/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 12. 2025, č. j. 17 Co 189/2025-333, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 8.790 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky Mgr. Anety Morgese.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 2. 5. 2025, č. j. 10 C 26/2024-282, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 13. 5. 2025, č. j. 10 C 26/2024-292, uložil žalované zaplatit žalobkyni 2.839 Kč s příslušenstvím, co do částky 177.766 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 17. 6. 2022 došlo k proniknutí nejméně deseti krav z pozemku žalované na pozemek žalobkyně, jeho znečištění kravinci a podupání. Žalovaná pozemek na vlastní náklady druhý den uklidila, část škody nahradila pojišťovna. Žalobkyně neprokázala, že pozemek byl před škodní událostí oset travním semenem o hmotnosti 50 kg do přivezené ornice o hmotnosti 35 tun, jež byla žalovanou odvezena při úklidu. Bylo prokázáno odvezení zhruba jedné tuny smíchaného štěrku a hlíny znečištěné kravinci, a proto soud dle vlastní úvahy podle § 136 o. s. ř. určil celkovou hodnotu odvezeného a přivezeného materiálu včetně práce k jeho nahrazení v částce 2.839 Kč, ve zbytku žalobu zamítl.

2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 1. 12. 2025, č. j. 17 Co 189/2025-333, zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně, ve výrocích II a III jej potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným okresním soudem i s jeho posouzením věci po právní stránce. Neshledal pochybení v provedeném dokazování ani ve skutkových závěrech z něj vyplynuvších a ztotožnil se s nimi, stejně jako s právním posouzením a určením výše škody. Závěrem odmítl při úvaze o nákladech řízení aplikaci § 150 o. s. ř.

3. Proti výroku II rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud při řešení vymezených právních otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jsou rozhodovány dovolacím soudem rozdílně či mají být posouzeny jinak. Jedná se o otázky zákazu překvapivosti a zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí ve vztahu k poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a otázky účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozeného pozemku do původního stavu. Dovolatelka obsáhle rekapituluje svá skutková tvrzení a předkládá vlastní hodnocení provedených důkazů a z něj učiněných zjištění, v jakém stavu byl pozemek před vniknutím krav, v jakém stavu byl po jejich vyhnání a uklizení pozemku zaměstnanci žalované, případně co vše bylo třeba k jeho uvedení do původního stavu. Dle dovolatelky nesplnil okresní soud svou poučovací povinnost, dovolatelka unesla důkazní břemeno a jí doložené náklady sloužily k uvedení pozemku do stavu před poškozením (k tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 25 Cdo 533/2022). Navrhla proto, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné, případně nedůvodné, neboť neobsahuje žádnou právní otázku zakládající jeho přípustnost, pouze polemizuje s hodnocením důkazů o stavu pozemku. Námitku nesplnění poučovací povinnosti považuje za nedůvodnou s odkazem na rozsah poučení poskytnutého okresním soudem. Současně poukazuje na to, že žalobkyní pořízený kobercový trávník představoval podstatně vyšší standard než původní stav pozemku. Navrhuje proto odmítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.

5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., není však přípustné.

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

7. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

8. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tvrzení, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“).

9. Dovolatelka v části III bodě 3 dovolání současně vymezuje přípustnost dovolání tak, že rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Uvedená kritéria přípustnosti se však vzájemně vylučují. Má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (tj. odlišně od toho, jak ji dříve vyřešil dovolací soud), je třeba vymezit právní otázku dovolacím soudem již vyřešenou a předložit konkurující právní argumentaci, proč má dovolací soud od tohoto řešení ustoupit a tuto otázku posoudit jinak. Je-li právní otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně, pak musí dovolatel krom vymezení právní otázky rovněž označit judikaturu dovolacího soudu, z níž vyplývá rozdílné právní posouzení dovolacím soudem. Takové údaje však z dovolání nevyplývají.

10. Následně dovolatelka vymezuje dvě otázky, jimiž má být přípustnost dovolání založena. Avšak v případě tvrzené překvapivosti rozhodnutí a nepoučení podle § 118a o. s. ř. je tato námitka v rozporu s obsahem spisu, podle něhož se jí dostalo opakovaného poučení podle § 118a o. s. ř. (viz č. l. 182 verte, č. l. 184 verte, č. l. 240 verte, č. l. 245 verte a č. l. 248 verte). Nadto se jedná o vadu řízení, která přípustnost dovolání nezakládá. Ohledně účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozené věci do původního stavu pak dovolatelka citovala rozsudek dovolacího soudu zabývající se otázkou ocenění pozemku po neoprávněném pokácení vzrostlých stromů a nemožností uvedení pozemku do původního stavu, což však není právě posuzovaný případ.

11. Ač dovolatelka tvrdí nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, z obsahu dovolání je zřejmý nesouhlas pouze se skutkovými závěry učiněnými již okresním soudem. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkových zjištěních okresního soudu, s nimiž se zcela ztotožnil, že stav předmětného pozemku před proniknutím krav nebyl takový, jaký v žalobě (a nyní v dovolání) prezentovala dovolatelka, respektive že provedenými důkazy byla tato její skutková tvrzení vyvrácena (viz bod 34 a násl. odůvodnění rozsudku okresního soudu). Nešlo tedy o neunesení důkazního břemene ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nýbrž o prokázání jiného skutkového stavu, než prosazovala dovolatelka, tj. že nedošlo k odvozu desítek tun zeminy a štěrku, že pozemek nebyl před škodní událostí v žádné své části oset travním semenem a že byl pozemek pracovníky žalované navrácen do původního stavu s výjimkou několika desítek lopat znečištěné zeminy a štěrku, jejíž hodnota byla soudem určena volnou úvahou na částku 2.839 Kč. Dovolatelkou tvrzené náklady tedy nesloužily k navrácení v původní stav, neboť byl před nalézacími soudy původní stav prokázán výrazně odlišný.

12. Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud nesprávně přejal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, tyto námitky představují pouhou polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu. S účinností od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, uveřejněný pod číslem 68/2017 Sb. rozh. obč.). Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci odvolacím soudem, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, a ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). Skutkové námitky tak nemohou naplnit žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř., neboť v něm vymezená hlediska jsou spojena s řešením právních otázek reflektovaných dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. argumentací o nesprávném právním posouzení věci.

13. V případě tvrzené překvapivosti rozsudků dovolatelka pomíjí, že zákon soudu neukládá, aby sdělil účastníkům svůj názor, jak věc hodlá rozhodnout, aby s nimi svůj zamýšlený názor konzultoval nebo aby jim umožnil uplatnit něco jiného pro případ, že by se ukázalo, že dosavadní nárok či obrana proti němu nemůže obstát (srov. odůvodnění rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 476/2015, ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2361/2020, nebo ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 961/2021). Lze připomenout, že nepředvídatelným, respektive překvapivým, je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu např. tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení dosud netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 33 Cdo 694/2011, a ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3504/2012). Jinými slovy za překvapivé (nepředvídatelné) lze považovat pouze takové rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzuje rozhodovanou věc a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. IV. ÚS 233/17, nebo ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/20, a dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2125/2006, či ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4706/2010). O takový případ v nyní posuzované věci nejde. Odvolací soud vyšel z týchž skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně, a ve svém rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami dovolatelky, které v odvolání vznesla a k nimž se mohly obě strany vyjádřit.

14. Jelikož dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, má žalovaná právo na náhradu nákladů dovolacího řízení sestávajících z odměny advokáta ve výši 8.340 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni podání vyjádření k dovolání za jeden úkon právní služby, spočívající v podání vyjádření k dovolání a z náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 8.790 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 5. 8. 2026 JUDr. Robert Waltr předseda senátu