25 Cdo 1263/2026

Rubrum

25 Cdo 1263/2026-275 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců: a) P. S., b) AAAAA (pseudonym), zastoupený zákonnou zástupkyní žalobkyní a), oba zastoupeni Mgr. Janem Morávkem, advokátem se sídlem Jeseniova 245/1, Praha 1, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, o zaplacení 68 653 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 186/2024, o dovolání obou žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2025, č. j. 36 Co 282/2025-250, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 6. 11. 2025, č. j. 36 Co 282/2025-250, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 4. 2025, č. j. 30 C 186/2024-217, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhala po žalované zaplacení 38 478 Kč s příslušenstvím a žalobce b) zaplacení 30 175 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve sporu o náhradu nákladů vynaložených žalobkyní a) na právní zastoupení a o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení [jehož se domáhá žalobce b)] vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že mezi žalobkyní a) a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva č.?7314950440 s počátkem pojištění k 1.?9.?2018, jejíž součástí byly Doplňkové pojistné podmínky pro Investiční životní pojištění EVOLUCE PLUS 0418 (dále jen „DPP“); pojištění krylo i žalobce b) pro případy závažných onemocnění a poranění. V roce 2020 byla u žalobce b) diagnostikována juvenilní dermatomyositida; po nahlášení pojistné události 25.?8.?2020 žalovaná dne 31.?8.?2020 sdělila, že nárok nevzniká, neboť diagnóza nespadá do seznamu závažných onemocnění, a po nesouhlasu žalobkyně a) ze dne 5.?11.?2020 žalovaná dne 3.?12.?2020 uvedla, že z předložené dokumentace nevyplývá naplnění znaků myopathie (DPP definovaly myopathii jako závažné onemocnění vedoucí k těžké poruše hybnosti nejméně dvou končetin, popřípadě trupového či dýchacího svalstva). Žalobci v zastoupení advokáta opětovně uplatnili nárok na pojistné plnění, avšak žalovaná jej znovu přípisem ze dne 13. 9. 2021 odmítla a zopakovala, že chybí podmínka těžké poruchy hybnosti. Dne 9.?11.?2021 a 13.?12.?2021 vyzvala žalobce k doložení potvrzení o těžkém postižení, na což žalobci zareagovali dne 4.?1.?2022 předložením zprávy MUDr.?Schüllera (s datem 22.?12.?2021) potvrzující těžké postižení všech končetin i polykacího svalstva žalobce b). Žalovaná ukončila šetření 22.?4.?2022 a 3. 5. 2022 vyplatila žalobci b) plnění ve výši 500?000?Kč. Podle lékařské dokumentace z období 2019 až 2021 docházelo u žalobce b) ke střídání závažnějších a lehčích projevů onemocnění; neobsahovala však jednoznačné závěry o těžké poruše hybnosti nejméně dvou končetin či trupového či dýchacího svalstva v požadované intenzitě a nezvratnosti, a to až do doby předložení zprávy MUDr. Schüllera ze dne 22.?12.?2021.

2. Na zjištěný skutkový stav věci soudy obou stupňů aplikovaly § 2913 odst. 1, § 2952, § 1968, § 1970, § 2796 odst. 1, § 2797 odst. 1, § 2798 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně o neopodstatněnosti obou uplatněných nároků. U nároku žalobkyně a) na náhradu vynaložených nákladů na právní zastoupení advokátem při řešení předmětné pojistné události neshledal jejich účelnost. Rozhodný posun v případu nastal až doložením lékařské zprávy MUDr.?Schüllera, k jejímuž obstarání žalovaná žalobce opakovaně vyzývala a kterou mohla žalobkyně a) bez obtíží zajistit sama (právní argumentace zástupce žalobců sama o sobě změnu stanoviska žalované nezpůsobila). Chybí proto příčinná souvislost mezi tvrzeným protiprávním jednáním žalované a vznikem nákladů na právní služby. Ohledně nároku žalobce b) na zaplacení úroků z prodlení z opožděně vyplaceného pojistného plnění, včetně dalších úroků z prodlení z kapitalizovaných úroků za dobu do zaplacení, pak odvolací soud uvedl, že žalovaná postupovala při řešení předmětné pojistné události řádně, v souladu s §?2797 odst.?1 a §?2798 o. z., průběžně vyžadovala doplnění rozhodných podkladů a pojistné plnění poskytla až po obdržení zprávy MUDr.?Schüllera, která jednoznačně prokazovala naplnění definice myopathie podle čl.?X DPP. Nelze tedy dovodit, že by žalovaná byla povinna uznat pojistnou událost již v roce 2020.

3. Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na dosud neřešené otázce, „zda je pojistitel oprávněn podmínit okamžik skončení šetření pojistné události podle § 2797 o. z. splněním požadavku, který nebyl oprávněné osobě bez zbytečného odkladu v průběhu šetření jednoznačně vymezen, a zda může být okamžik skončení šetření odvozen od splnění dodatečně formulovaného požadavku pojistitele na předložení podkladu odpovídajícího terminologii pojistných podmínek“. Podle dovolatelů má posouzení shora vymezené otázky přesah do obecné praxe likvidace pojistných událostí, neboť vymezuje standard postupu profesionálního pojistitele při šetření nároku a určuje, za jakých podmínek lze považovat šetření za skončené ve smyslu § 2797 o. z., a tím i kdy nastává splatnost pojistného plnění podle § 2798 o. z. Namítají, že pojišťovna uplatněný nárok opakovaně zamítla, aniž by předtím bez zbytečného odkladu konkrétně vymezila, jaké skutečnosti považuje za rozhodné pro závěr o nenaplnění podmínek pojistné události. Až následně vyzvala k doložení potvrzení ošetřujícího lékaře, v němž měly být výslovně terminologicky vyjádřeny skutečnosti odpovídající definici pojistné události uvedené v pojistných podmínkách. Pojistné podmínky nestanoví, že naplnění jejich definice musí být potvrzeno lékařem výslovně a terminologicky ve shodě s jejich textem. Právní posouzení přijaté odvolacím soudem tak ve svém důsledku umožňuje, aby okamžik, od něhož se odvíjí splatnost pojistného plnění, byl fakticky závislý na dodatečně formulovaném požadavku pojistitele, tedy na okolnosti, která není objektivním kritériem pro skončení šetření ve smyslu § 2797 o. z. Podle dovolatelů je správné vyřešení této otázky určující nejen pro posouzení vzniku prodlení a povinnosti k úhradě úroku z prodlení, ale i pro posouzení účelnosti nákladů právního zastoupení. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaná k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu nestojí na právní otázce položené dovolateli, nýbrž na skutkovém zjištění o nedostatečnosti dříve předložených dokladů k doložení pojistné události. Žalovaná vyplatila pojistné plnění, jakmile byl doplněn potřebný medicínský podklad, k čemuž nebylo nutné právní zastoupení žalobců. Náklady vynaložené žalobkyní a) na zastoupení tak nejsou v příčinné souvislosti s uspokojením nároku žalobce b), nejsou účelné a chybí vztah příčinné souvislosti s tvrzeným protiprávním jednáním žalované a vznikem uplatňované škody. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými, řádně zastoupenými podle § 241 odst. 1 o. s. ř., avšak není přípustné.

6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Účelem dovolacího řízení není řešit dovolatelem předestřené teoretické (hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, či ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020). Pokud na dané otázce napadené rozhodnutí nezávisí, nemůže založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 83/2020).

8. Dovolatelé se domnívají, že rozhodnutí odvolacího soudu stojí na otázce, zda může být okamžik skončení šetření pojistné události odvozen od splnění dodatečně formulovaného požadavku pojistitele na předložení podkladu odpovídajícího terminologii pojistných podmínek, tedy na okolnosti, která není objektivním kritériem pro skončení šetření ve smyslu § 2797 o. z. Ve skutečnosti je však pro věc podstatná otázka výkladu DPP, za jejichž účinnosti bylo předmětné pojištění sjednáno, neboť rozhodnutí odvolacího soudu stojí na závěru, že důvod nevyplacení pojistného plnění (až do skončení šetření dne 22. 4. 2022 po předložení lékařské zprávy MUDr. Schüllera) tkvěl v tom, že podle lékařské dokumentace předkládané žalobkyní a) nemělo onemocnění žalobce b) povahu pojistné události, kterou pokrývala pojistná smlouva.

9. Rozhodnutí odvolacího soudu je z tohoto pohledu v souladu s judikaturou dovolacího soudu, podle níž jsou pojistné podmínky součástí pojistné smlouvy a jakkoliv mají kvazinormativní charakter, právní normou nejsou; jsou tak předem připravenou částí pojistné smlouvy, představují praktickou formu zjednodušení a vedou k racionalizaci smluvního procesu. Výklad pojistných podmínek není výkladem právního předpisu, nýbrž výkladem právního jednání, jenž se provádí cestou užití zákonem upravených a judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu blíže vysvětlených interpretačních metod (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3348/2020). Rozhodovací praxe k úpravě výkladu právních jednání (§ 555 až 558 o. z.) vychází z názoru, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury se však odvolací soud může odchýlit v postupu, jímž k takovému výsledku, tj. k závěru o obsahu právního úkonu (právního jednání) dospěl (srov. zejména odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 31 Cdo 881/2024, publikovaného pod č. 27/2025 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). To ovšem není tento případ.

10. V projednávané věci nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zde existovaly nějaké okolnosti, které by opodstatňovaly závěr, že vůle účastníků v době uzavření smlouvy byla odchylná od toho, co vyplývá z doslovného znění pojistné smlouvy včetně DPP. Odvolací soud zjevně dospěl při výkladu obsahu pojistných podmínek k závěru o jejich jednoznačnosti, srozumitelnosti a určitosti neumožňující žádný jiný výklad, neboť podle čl. X bodu 5 DPP definujících závažná onemocnění se myopathií rozumí závažné vleklé degenerativní onemocnění kosterních svalů vedoucí k těžkým poruchám hybnosti nejméně dvou končetin nebo trupového a dýchacího svalstva.

11. Ze skutkových zjištění (jejichž správnost podle § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř. nepodléhá dovolacímu přezkumu) pak vyplývá, že onemocnění žalobce b) bylo diagnostikováno ke konci roku 2019 jako juvenilní dermatomyositida, že zhruba do poloviny roku 2021 se střídala období závažnějších projevů (svalových a kožních) a s projevy lehčími a že nebylo možné hovořit o těžké poruše hybnosti nejméně dvou končetin nebo trupového a dýchacího svalstva; takový závěr nebyl až do předložení dokumentace MUDr. Schüllera diagnosticky podložen. Z toho je zřejmé, že smluvní ujednání účastníků odkazující na DPP vyloučilo z pojistného krytí lehčí formu tohoto onemocnění, že ustanovení jiný výklad nepřipouští a že se tudíž žalovaná nemohla dostat do prodlení s výplatou pojistného plnění, neboť jednoznačný závěr o diagnóze odpovídající čl. X DPP poskytla až lékařská zpráva MUDr. Schüllera ze dne 23. 12. 2021.

12. Správný je rovněž závěr odvolacího soudu o neúčelnosti žalobkyní a) vynaložených nákladů na právní zastoupení. Zkoumání účelnosti nutných nákladů, které na odměnu advokáta vynaložila, totiž není ničím jiným, než posouzením příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody, tedy posouzením, zdali škoda či její část vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 209/2019). Jednak se žalovaná – jak shora uvedeno – s ukončením šetření pojistné události a výplatou pojistného plnění do prodlení nedostala, takže nelze hovořit o protiprávním jednání žalované, jednak soudy obou stupňů správně uzavřely, že to nebyly úkony právní služby, které by vedly k uznání zdravotního stavu žalobce b) jako splňujícího definici zvlášť závažného onemocnění myopathie podle pojistné smlouvy, nýbrž doložení lékařské zprávy tohoto obsahu, kterou byla žalobkyně a) schopna bez obtíží obstarat sama. Nejde proto o náklady účelně vynaložené, jež by byly zcela nezbytné k efektivní obraně proti zatímnímu neposkytnutí pojistného plnění.

13. Protože uplatněné dovolací námitky nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., dovolací soud dovolání obou žalobců odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).

14. Nákladový výrok nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 6. 2026 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu