25 Cdo 1297/2026

Rubrum

25 Cdo 1297/2026-613 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Tengostav s. r. o., IČO 05997763, se sídlem Otavská 85, Strakonice – Dražejov, zastoupená Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem Sokolovská 980, Strakonice, proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČO 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, zastoupená JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem Husova 5, Praha 1, o 90 535,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 99/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 11. 2025, č. j. 22 Co 196/2025-582, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 6 279,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Libora Němce, Ph.D.

Odůvodnění

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem (již třetím v pořadí) ze dne 25. 3. 2025, č. j. 10 C 99/2020-546, zamítl žalobu o zaplacení 90 535,13 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Jeho první rozsudek ze dne 23. 9. 2021, č. j. 10 C 99/2020-277, jímž bylo žalobě vyhověno, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 9. 2022, č. j. 22 Co 70/2022-318, s pokynem nejprve vyjasnit, zda žalobkyně opírá nárok o platné právní jednání, a teprve potom se zabývat tím, zda jsou dány podmínky pro neposkytnutí pojistného plnění. Následně druhým rozsudkem ze dne 27. 6. 2023, č. j. 10 C 99/2020-395, nalézací soud žalobu v celém rozsahu zamítl. I tento rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 4. 2024, č. j. 22 Co 257/2023-446, zrušen s tím, že doposud nebylo zcela vyjasněno, zda došlo k platnému sjednání pojistné smlouvy, zda se střetl shodný projev vůle žalobkyně uzavřít pojištění staveb s vůlí žalované pojistit stavby žalobkyně, neboť mezi stranami především nebylo zřejmé, zda se dohodly na předmětu pojištění. Odvolací soud proto nalézacímu soudu uložil posoudit, v jakém rozsahu byla platně uzavřena pojistná smlouva mezi účastníky, zda došlo k sjednání pojištění staveb a zda se toto pojištění vztahovalo i na objekt na stavební parcele číslo XY v obci XY a až poté uzavřít, zda byl důvodně uplatněn nárok na poskytnutí pojistného plnění. Ve sporu o pojistné plnění za poškození střechy stavby, jež měla být pojištěna u žalované, vzal okresní soud ve svém třetím rozhodnutí za základ svých skutkových zjištění výslechy svědků a listinné důkazy a dovodil, že mezi účastníky byla dne 18. 1. 2019 uzavřena pojistná smlouva číslo 29578607, z níž vyplývalo, že byly pojištěny stavby na adrese XY. Dodatkem ze dne 19. 2. 2019 bylo do této smlouvy přidáno pojištění budovy na parcele číslo XY XY (rozsáhlá zemědělská budova, která nebyla v dobrém technickém stavu, nebyla v celém rozsahu opravena a řádně udržována). Mezi dny 8. 3. a 12. 3. 2019 mělo dojít na pojištěné stavbě k pojistné události poškozením střešního pláště stavby v důsledku vichřice. Žalovaná odmítla pojistné plnění s odůvodněním, že žalobkyně při uplatnění práva uvedla vědomě nepravdivé a hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události, neboť šetřením bylo zjištěno, že se škodní událost nestala popisovaným dějem uvedeného data. Následně žalovaná k námitkám žalobkyně zdůvodnila odmítnutí vyplacení pojistného plnění tak, že podle map měla být střecha stavby poškozena již v červnu 2017, tedy několik let před platností pojistné smlouvy, a je technicky nepřijatelné, aby poškození vzniklo pojištěným rizikem, neboť jeho důvodem bylo dlouhodobé působení povětrnostních vlivů v kombinaci s absencí údržby. Podle soudu se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by se pojištění staveb na parcele číslo XY vztahovalo pouze na část opravené zemědělské stavby nazývané sklad, proto byla-li řádně uzavřena pojistná smlouva, pak z ní v žádném případě nebylo možné dovodit tvrzení žalobkyně, že došlo k pojištění pouze části staveb na uvedené parcele. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. 11. 2025, č. j. 22 Co 196/2025-582, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně a odmítl žalobkyní až v odvolacím řízení předkládaný listinný důkaz (plánek s fotografií, který měl být přidán k žádosti o pojištění a měl vymezovat, na kterou část budovy se pojištění bude vztahovat) jako nepřípustný ve smyslu § 213 odst. 5 o. s. ř. Uzavřel, že se žalobkyni na základě provedených důkazů nepodařilo prokázat, že mezi účastníky byla platně sjednána pojistná smlouva, jejímž pojistným zájmem bylo pojištění opravené části staveb na parcele číslo XY v katastrálním území XY, protože se nestřetl projev vůle stran pojistné smlouvy, a tudíž nemohlo dojít k jejímu platnému uzavření. Jelikož mezi účastnicemi nedošlo k uzavření pojistné smlouvy, jejímž předmětem by bylo pojištění části staveb na uvedeném pozemku, nevznikla žalované povinnost poskytnout pojistné plnění, neboť škodní událost vznikla na nemovitosti, která nebyla předmětem pojistné smlouvy. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v jehož úvodu obecně uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva (bez bližší specifikace), která je v rozhodovací praxi dovolacího soudu rozhodována rozdílně a zároveň má být posouzena jinak, a to ve vztahu k rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1370/2004, 33 Odo 2259/2008, 26 Cdo 2017/2011, 32 Cdo 2921/2015, 23 Cdo 3817/2019, 30 Cdo 3025/2009 a 30 Cdo 944/2016; z posledních dvou uvádí citace části odůvodnění. Dále vymezuje čtyři otázky, při jejichž řešení mělo dojít k odklonu od konstantní judikatury, nicméně již bez odkazu na konkrétní rozhodnutí. Za prvé dovolatelka uvádí, že považuje za nepřípustné, aby v rámci práva na spravedlivý proces byla poučena, že k prokázání svých tvrzení dosud nenavrhla dostatečné důkazy, a pokud tak neučiní, vystavuje se riziku neúspěchu ve sporu, a aby následně byly veškeré dovolatelkou navržené důkazy zamítnuty jako nadbytečné a žaloba byla zamítnuta pro neunesení důkazního břemene. Za druhé považuje za nepřípustné, aby nalézací soud, ač k tomu byl zavázán právním názorem odvolacího soudu, neprovedl žalobkyní navržené důkazy, čímž došlo k nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu, který odvolací soud následně paradoxně svým posledním rozhodnutím popřel. Za třetí se dovolatelka domnívá, že přehlížení provedených důkazů, resp. nevypořádání se s nimi, je dalším pochybením soudů obou stupňů. Za čtvrté pak namítá, že byla porušena zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, neboť odvolací soud rozhodoval ve stále se měnícím složení senátu. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že první tři předestřené otázky představují nesouhlas se skutkovými závěry soudu, popřípadě zpochybňují způsob hodnocení důkazů, takže nemůžou založit přípustnost dovolání, neboť se nejedná o otázky právní. Ke čtvrté otázce týkající se složení senátu odvolacího soudu má žalovaná za to, že řízení proběhlo v souladu s rozvrhem práce senátu 22 Co odvolacího soudu, a tudíž v mezích ústavního pořádku. Vyjádřila se podrobně ke všem dovolacím námitkám a navrhla, aby bylo dovolání žalobkyně odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Dovolatelka ve vztahu ke všem čtyřem formulovaným otázkám spatřuje přípustnost dovolání v tom, že dovolacímu soudu předložená právní otázka má být posouzena jinak. Ve vztahu k jednotlivým otázkám však neodkazuje na žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, a neuvádí tak, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva by se měl dovolací soud odchýlit. V úvodu dovolání sice uvádí, že „vyřešená otázka“ (bez bližší specifikace) má být posouzena jinak, zejména ve vztahu k sedmi citovaným rozhodnutím dovolacího soudu, ovšem úkolem dovolacího soudu není a nemůže být vymezovat přípustnost dovolání, neboť by tím porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a rovnosti účastníků řízení. Kromě toho odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 33 Odo 1370/2006, ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 33 Odo 2259/2008, ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2017/2011, a rozsudek ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, není přiléhavý již proto, že v něm byla aplikována úprava dovolacího řízení účinná do 31. 12. 2012, která upravovala přípustnost dovolání odlišným způsobem a připouštěla i přezkum nesprávně zjištěného skutkového stavu, zatímco procesní úprava účinná od 1. 1. 2013 odvíjí přípustnost dovolání pouze od řešení právních otázek a jediným způsobilým dovolacím důvodem je podle ní nesprávné právní posouzení věci. Dovolací soud je vymezením dovolacích důvodů vázán (tzv. kvalitativní rozsah dovolacího přezkumu podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.) a nemůže překročit jimi daný rámec; pokud ovšem tento rámec nastaven není, trpí v tomto rozsahu dovolání vadami (jejich odstraňování postupem podle § 43 o. s. ř. je vyloučeno ustanovením § 243b o. s. ř.), které brání jeho projednání, což nastalo v nyní projednávané věci. Námitky uváděné v dovolání se týkají tvrzených vad dokazování (zamítnutí navržených důkazů pro nadbytečnost, nevypořádání se s provedenými důkazy), z čehož dovolatelka dovozuje, že soudy učinily nesprávný závěr o skutkovém stavu. Tyto námitky však postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. Nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatelka odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se dovolatelka domáhá přezkumu dokazování a skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž ona nesouhlasí. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2037/17). Dovolací námitka, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, by představovala vadu řízení, jež však není způsobilým dovolacím důvodem a nezakládá přípustnost dovolání. Jde o důvod pro podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., který podle výslovné úpravy § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. nelze uplatňovat jako důvod dovolání. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že soudce příslušného rozhodovat ve věci určuje rozvrh práce soudu, který se v průběhu času může změnit. Dovolací soud ze všech těchto důvodů dovolání žalobkyně odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 8. 2026 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu