25 Cdo 1510/2005

Rubrum

25 Cdo 1510/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce F. F., zastoupeného advokátem, proti žalovanému T. H., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejších účastníků A. p., a. s., na straně žalobce a Č. p., a. s., na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 404/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2005, č. j. 25 Co 382/2004, 25 Co 383/2004-193, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 76.000,- Kč s příslušenstvím, kterou mu měl způsobit žalovaný při dopravní nehodě. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a uplatnil vzájemným návrhem nárok na náhradu škody ve výši 166.415,70,- Kč s příslušenstvím s tvrzením, že nehodu způsobil výlučně žalobce. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 18. 5. 2004, č. j. 7 C 404/2002-155, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. 7. 2004, č. j. 7 C 404/2002-180, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 22.800,- Kč, zatímco ohledně částky 53.200,- Kč s 3,5% úrokem z prodlení z částky 76.000,- Kč žalobu zamítl, uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému částku 116.491,- Kč, zatímco ohledně částky 49.924,70,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení z částky 166.415,70,- Kč vzájemný návrh žalovaného zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o povinnosti zaplatit soudní poplatek. K odvolání obou účastníků a vedlejšího účastníka na straně žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2005, č. j. 25 Co 382/2004-193, odmítl odvolání žalobce proti výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22.800,- Kč, a ve všech ostatních výrocích rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a), c) odst. 3 o.s.ř., a které odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o.s.ř. Vadu řízení spatřuje v tom, že odvolací soud sice zpochybnil míru zavinění obou účastníků, byť sám žádné konečné zjištění (kterým by byl soud prvního stupně vázán) neučinil a zrušil výroky ve věci samé, avšak ponechal nedotčeným výrok o platební povinnosti žalovaného, ačkoliv šlo o výrok na těchto výrocích závislý. Žalovaný tak dovozuje porušení § 212 písm. b), d) o.s.ř. a vytýká odvolacímu soudu, že založil „nesrozumitelný stav“ tím, že na jedné straně není dosud s konečnou platností vyřešena míra zavinění škody mezi účastníky, zatímco na straně druhé již byla žalobci pravomocně přiznána náhrada škody ve výši 30 %. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v posouzení míry zavinění škody, kdy je stanovisko soudního znalce k této otázce irelevantní, neboť posouzení míry odpovědnosti účastníků je otázkou právní a nikoliv skutkovou, která přísluší posoudit soudu a nikoliv znalci. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení § 238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá). Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst.

2. Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a). Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výrocích, jimiž bylo odmítnuto odvolání žalobce proti výroku o platební povinnosti žalovaného ve výši 22.800,- Kč, a jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně ve všech ostatních výrocích zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání není podle ustanovení § 237 o.s.ř. dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebyl potvrzen nebo změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li odvolací soud odvolání pro nedostatek tzv. subjektivní legitimace (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikované pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, případně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 915/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 25, pod C 1939). Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl zabývat opodstatněností v něm uplatněných námitek. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. července 2005 JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu