25 Cdo 1609/2001

Rubrum

25 Cdo 1609/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce H. D. D, zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 16/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2001, č. j. 16 Co 201/2001-7, takto :

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 20. 3. 2001, č. j. 18 C 16/2001-3, vyzval žalobce, aby ve lhůtě 5 dnů doplnil své podání ze dne 29. 12. 2000 tak, že připojí listinné důkazy, jichž se dovolává. Poučil jej o tom, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněno, soud řízení pro tento nedostatek podle § 43 odst. 2 o.s.ř. zastaví. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 5. 2001, č. j. 16 Co 201/2001-7, odmítl s odůvodněním, že ve smyslu § 218 písm. c) o.s.ř. směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. tím, že po právní stránce má zásadní význam otázka, zda jeho žaloba z 29. 12. 2000 proti České republice má či nemá všechny náležitosti podle § 79 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu spolu s usnesením soudu prvního stupně. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení § 238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá). Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst.

2. Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a). V dané věci žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo pro nepřípustnost odmítnuto jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně s výzvou k odstranění vad žaloby. Přípustnost dovolání proti takovému usnesení ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají. Otázkou, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, jak se domáhá dovolatel, se dovolací soud zabývat nemohl, neboť ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vyhrazuje tento důvod přípustnosti dovolání jen pro případy, kdy odvolací soud potvrdil rozsudek či usnesení ve věci samé, nikoliv pro případy, kdy odvolání odmítl, jak tomu bylo v dané věci. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. října 2001 JUDr. Petr V o j t e k, v. r. předseda senátu