25 Cdo 1631/2013

Rubrum

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 21.4.2015 25 Cdo 1631/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně H. C., zastoupené JUDr. Františkem Kollmanem, advokátem se sídlem v Náchodě, Komenského 511, proti žalované Zdravotnické záchranné službě Královéhradeckého kraje, příspěvkové organizaci se sídlem v Hradci Králové, Hradecká 1690/2a, IČO 48145122, zastoupené JUDr. Romanem Rožnovským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Pardubická 298/22, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 160.543,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 36/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2012, č. j. 24 Co 432/2012-195, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku ze dne 3. 12. 2012, č. j. 24 Co 432/2012-195, jímž Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 6. 2012, č. j. 21 C 36/2010-174, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 160.543,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Podle § 243c odst. 2 o.s.ř. odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné. Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11). Namítá-li dovolatelka, že k poškození jejího zdraví došlo v důsledku neočekávané reakce organismu na podání léku Calcium chloratum, což je podle jejího názoru jediná a výlučná příčina vzniku utrpěné újmy, její námitky směřují pouze ke zpochybnění skutkových závěrů soudů obou stupňů ohledně příčiny, která měla způsobit její újmu na zdraví, tedy ohledně jedné z podmínek odpovědnosti za škodu podle § 421a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (účinný do 31. 12. 2013), jíž je vztah příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, publikované pod C 1025 a C 5514 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Jestliže ovšem ze skutkových zjištění soudu prvního stupně nevyplynulo, že šlo o hlavní příčinu újmy na zdraví (v řízení nebylo vyloučeno, že mohlo jít o alergickou reakci na jiný přípravek aplikovaný téhož dne jiným poskytovatelem zdravotní péče či o vznik zánětu v důsledku následného znečištění místa vpichu), nepředstavují dovolací námitky řešení otázek právních (tím méně otázek zásadního právního významu), nýbrž jsou (posuzováno podle jejich obsahu) uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž ovšem přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto; náklady žalované spojené s podáním vyjádření, v němž na osmi řádcích pouze poukazuje na chybu dovolatelky v označení léčiva (Calcium gluconicum místo Calcium chloratum), je ve vztahu k výsledku řízení bez významu; takové vyjádření nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 2. října 2014 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu