25 Cdo 1837/2025
V PLATNOSTICitované zákony (11)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 226 § 241 § 241a § 242 § 243e § 243g
- České národní rady o obecní policii, 553/1991 Sb. — § 17a
- o pozemních komunikacích, 13/1997 Sb. — § 19b
- o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, 361/2000 Sb. — § 2
- o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, 56/2001 Sb. — § 8
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2953
Rubrum
25 Cdo 1837/2025-121 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: statutární město Chomutov, IČO 00261891, se sídlem úřadu Zborovská 4602, Chomutov, proti žalované: AURES Holdings, a. s., IČO 01759299, se sídlem Dopraváků 874/15, Praha 8, zastoupená JUDr. Irenou Pražanovou, advokátkou se sídlem V Dolině 1516/1a, Praha 4, o 58 248 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 131/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, č. j. 55 Co 441/2024-101, takto:
Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, č. j. 55 Co 441/2024-101, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 10. 2024, č. j. 33 C 131/2024-81, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 21. 10. 2024, č. j. 33 C 131/2024-81, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 58 248 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu nákladů na odtah vozidel a na střežení vozidel na odstavné ploše vyšel soud ze skutkového zjištění, že příspěvková organizace Technické služby města Chomutova provedla na pokyn strážníka Městské policie Chomutov dne 21. 10. 2019 odtah vozidla registrační značky XY (dále jen „první vozidlo“), dne 23. 6. 2021 odtah vozidla registrační značky XY (dále jen „druhé vozidlo“) a dne 18. 5. 2022 odtah vozidla registrační značky XY (dále jen „třetí vozidlo“), ve všech případech z důvodu porušení zákazu stání. U všech vozidel byla ke dni odtahu v registru vozidel evidována jako vlastník a provozovatel žalovaná, která však všechna vozidla již dříve prodala prostřednictvím společnosti AUTO DISKONT, s. r. o. (první vozidlo dne 30. 1. 2017, druhé vozidlo dne 4. 1. 2019 a třetí vozidlo dne 26. 8. 2017), ale ke změně v registru vozidel v žádném z těchto případů nedošlo. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, z nějž dovodil, že k náhradě nákladů na odtah je sice povinen v zásadě vlastník (případně provozovatel) zapsaný v registru vozidel, pokud je však prokázáno, že vlastníkem a provozovatelem je někdo jiný, jak tomu je i v této věci, lze se domáhat náhrady nákladů na odtah vůči takové jiné osobě. Charakter zápisu v registru silničních vozidel je takový, že je přípustné prokázat nesprávnost údaje v registru vozidel, a tím případně odvrátit nepříznivé důsledky plynoucí pro zapsanou osobu. Pokud by zákonodárce chtěl založit solidární dlužnictví zapsané osoby a skutečného vlastníka (provozovatele) či ručení jednoho za druhého, mohl tak učinit, což však z aplikovaných předpisů neplyne. Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 5. 3. 2025, č. j. 55 Co 441/2024-101, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po právní stránce odkázal též na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1655/2022, a ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1265/2022, z nichž dovodil, že v případě neshody mezi zápisem provozovatele vozidla v registru vozidel a skutečným stavem je pasivně legitimován skutečný vlastník. Změnu v registru byli povinni zajistit společně původní i nový vlastník vozidla. Nelze tedy dovozovat, že by žalovaná těžila z protiprávního stavu. Vlastníci vozidel v době odtahu nebyli zjištěni. Nelze však předpokládat, že by žalovaná, která vozidla již dříve prodala, měla informace o tom, zda je nabyvatel dále převedl. Tyto informace mohl naopak získat žalobce, pokud by si provozovatel vozidlo vyzvedl. Ponechání vozidel na střeženém parkovišti po dobu uváděnou v žalobě se jeví jako neekonomické, přičemž vytvoření vysoké pohledávky, která může překročit cenu vozidla, nepřispívá k tomu, aby se provozovatel k vozidlu hlásil. Základním problémem tak je, že zákonodárce zřídil registr vozidel, aniž by s tím spojil účinnou motivaci vlastníků a provozovatelů hlásit a dokládat změny. Odvolací soud se tak ztotožnil i s právními závěry soudu prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena nebyla, totiž zda lze požadovat náhradu za nucený odtah a střežení vozidla jak po skutečném vlastníku a provozovateli, tak po osobě, která je v rozporu se skutečným stavem zapsána v registru silničních vozidel. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odvolací soud z judikatury Nejvyššího soudu dovodil nesprávné závěry a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu věc neposoudil z hlediska dobrých mravů a spravedlnosti. Předchozí judikatura Nejvyššího soudu řešila situaci, v níž byl žalován skutečný vlastník, který byl znám. Z uvedených rozhodnutí nelze dovodit, že se nelze domáhat náhrady nákladů za odtah též po zapsaném vlastníkovi. V nynější věci nebylo zjištěno, kdo byl skutečným vlastníkem v době, kdy náklady vznikly; žalovaná prokázala jen to, že vozidla prodala. Mezi tímto prodejem a odtahy mohlo dojít k dalším převodům, a žalobce nemá možnost zjistit, kdo byl vlastníkem vozidel v době jejich odtahu, a tudíž vzniklé nároky může uplatnit pouze proti zapsanému vlastníku. Dané povinnosti se žalovaná nemůže zprostit tím, že prokáže, že vozidla prodala, přičemž dovolatelka odkazuje na rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 8. 2021, č. j. 76 C 132/2021-28, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1265/2022, v němž Nejvyšší soud zohlednil úsilí, které zapsaný vlastník vynaložil, aby dosáhl změny údaje v registru. Žalovaná je profesionálem v dané oblasti a opakovaně vědomě porušuje zákon tím, že ignoruje svou povinnost zajistit zápis změny vlastnictví v registru. Znemožňuje tak dohledání osoby odpovědné za vozidlo, čímž je zmařen smysl a účel evidence. Po věřiteli nelze požadovat, aby postupně obesílal množství potenciálních kupujících a sám dohledával, kde se řetězec převodů zastavil. Nelze též vyloučit falšování převodů, jestliže kupní smlouva nevyžaduje úředně ověřený podpis, a postavení věřitele je tak neúnosně ztíženo. Dovolatel dále popisuje praxi, při níž se pokoušel dohledávat skutečné vlastníky, a problémy s tím související (nutnost hradit náklady soudních řízení, pokud vlastníci byli nekontaktní a prodej vozidla prokázali až v soudním řízení, zjevně fiktivní smlouvy s neexistujícími osobami, osobami neznámého pobytu či s neověřitelnou adresou v zahraničí atd.). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se ztotožňuje se závěry nalézacích soudů. Dovolatelem předestřená otázka již v judikatuře vyřešena byla právě v odkazovaných rozhodnutích, zatímco rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1265/2022 není v této věci přiléhavé. Pokud žalovaná prodá vozidlo a zákazníkovi poskytne všechny doklady potřebné pro přepis v registru, avšak zákazník neposkytne žalované součinnost pro toto správní řízení, ač se k tomu zavázal pod tíží smluvní pokuty, nemá žalovaná žádný nástroj, jak jej donutit, aby potřebnou součinnost poskytl. Z uvedeného stavu nemá žalovaná ani žádný prospěch. Naopak z porušení právních předpisů ze strany zákazníků vzniká též žalované škoda spočívající ve správních sankcích v důsledku neprovedení zápisu v registru. Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za niž jedná osoba, která má právnické vzdělání podle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., a je přípustné, neboť odvolací soud se v závěru o absenci pasivní legitimace žalované odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, pro účely tohoto zákona provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. Podle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění účinném od 1. 1. 2009, nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném od 31. 12. 2015, je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Podle odstavce 2 věta první téhož ustanovení, bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném od 1. 1. 2015, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se žádost podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu. Podle § 8a odst. 1 téhož zákona došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Z citované právní úpravy vyplývá, že primárně je subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Je-li však prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, nahradí náklady odstranění vozidla jeho skutečný vlastník a provozovatel. Ten, kdo náklady na odstranění vynaložil, obvykle nemá jinou možnost než zjistit osobu provozovatele vozidla z registru vozidel, je proto oprávněn uplatnit nárok vůči zapsané osobě bez ohledu na skutečný stav. Zjistí- li však, že skutečným vlastníkem a faktickým provozovatelem vozidla je osoba odlišná, pak by odepření možnosti požadovat náhradu nákladů na odtah po skutečném vlastníku vozidla bylo přílišným formalismem, a především by bylo v rozporu se smyslem a účelem evidenční povahy registru. Citované závěry byly přijaty ve věci, v níž byl žalován skutečný vlastník (otázku, kdo odpovídá za náklady na odstranění vozidla podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2032/2021). Přepjatým formalismem by bylo zamítnutí žaloby jen proto, že v registru je zapsán jako vlastník a provozovatel původní vlastník. Soudy obou stupňů tedy závěry citovaného rozsudku Nejvyššího soudu (a závěry rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1064/2021) vyložily nesprávným způsobem. Z uvedených rozhodnutí nevyplývá, že by zapsaný vlastník nebyl povinen hradit náklady na odstranění vozidla v případě, že vozidlo vlastní a fakticky ovládá osoba v registru nezapsaná. Vyplývá z nich jen tolik, že je-li žalován skutečný vlastník, není namístě žalobu zamítnout jen proto, že není zapsaný jako vlastník a provozovatel v registru vozidel, který je jinak primárně povinnou osobou k náhradě nákladů na odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci. V nyní projednávané věci dovolatel uplatnil nárok vůči žalované zapsané dosud jako vlastník a provozovatel odtažených vozů, proto nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována. Z odkazované judikatury Nejvyššího soudu naopak plyne, že z důvodu legální definice provozovatele podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu je to primárně zapsaný provozovatel, jenž je povinen k úhradě vzniklých nákladů. Případné skutkové okolnosti (např. to, že vozidla již dříve byla převedena, a že nabyvatelé neposkytli součinnost ke změně zápisu), mohou mít význam pro případné snížení náhrady podle § 2953 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, či pro odepření práva pro rozpor s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o. z. V tomto ohledu by však bylo nutné zohlednit též to, že s účinností od 1. 6. 2017 již lze podle § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích změny dosáhnout i bez součinnosti druhé smluvní strany. Tyto skutečnosti však nemohou odůvodnit závěr o absenci pasivní legitimace žalované. Nesouladu zapsaného stavu se stavem skutečným se totiž vůči poškozenému nemůže ve svůj prospěch dovolávat osoba, která se na této nesprávnosti podílela v rozporu se zákonem stanovenou povinností. Odkaz dovolatelky na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1265/2022 není přiléhavý, neboť v tehdejším sporu se řešila specifická situace, kdy nový vlastník podvedl prodávajícího tím, že se vydával za neexistující osobu, takže by bylo v rozporu s dobrými mravy požadovat náklady za odtah a střežení vozidla po osobě, která neměla možnost dosáhnout souladu v registru silničních vozidel. Takové okolnosti však v nyní projednávané věci zjištěny nebyly. Naopak se zde (za použití § 6 odst. 2 o. z., podle nějž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu) uplatní obdobně tzv. princip negativní publicity spočívající v tom, že nebyla-li určitá skutečnost do informačního systému veřejné správy zapsána, ačkoliv tam zapsána být měla, nemůže se proti tomu, kdo jednal v důvěře v zapsaný stav, dovolávat okolnosti, že stav zápisu neodpovídá skutečnosti, ten, koho se zápis týká (především sám zapsaný subjekt); k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, ohledně veřejných rejstříků viz též právnická literatura – Hampel, P. a Walder, I., Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. Wolters Kluwer (ČR) Praha 2014, text k § 8. Závěr o nedostatku pasivní legitimace žalované, na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí, je tedy jak v rozporu s hmotným právem, tak s citovanou judikaturou (§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil (včetně závislých nákladových výroků) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 6. 2026 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.