25 Cdo 1851/2025

Rubrum

25 Cdo 1851/2025-414 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché ve věci žalobkyň: a) MOL Česká republika, s. r. o., IČO 49450301, se sídlem Moulíkova 3286/1b, Praha 5, b) Atradius Crédito y Caución S.A. de Seguros y Reaseguros, reg. číslo M-171144 Madrid, se sídlem Calle de Méndez Álvaro 31, Madrid, Španělské království, jednající prostřednictvím Atradius Crédito y Caución S.A. de Seguros y Reaseguros, pobočka pro Českou republiku, IČO 05568633, se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, obě zastoupené Mgr. Petrem Veselým, advokátem se sídlem Široká 36/5, Praha 1, proti žalované: GOLC OIL, a. s., IČO 25728776, se sídlem Na Čečeličce 425/4, Praha 5, zastoupená JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem Olivova 116, Říčany u Prahy, o zaplacení 1 205 045,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 76/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, č. j. 68 Co 145/2024-364, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 68 Co 145/2024-411 takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit každé z žalobkyň náhradu nákladů dovolacího řízení 12 993 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Petra Veselého.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 10. 2024, č. j. 68 Co 145/2024-364, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 68 Co 145/2024-411, potvrdil rozsudek ze dne 20. 7. 2023, č. j. 38 C 76/2019-301, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalované zaplatit žalobkyni b) 1 084 540,81 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni a) 120 504,53 Kč s příslušenstvím (výrok II) a ve zbývající části jej změnil co do výše přiznaných nákladů řízení (výrok III a výrok IV); rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně a) jako pojistník uzavřela s žalobkyní b) jako pojistitelem dne 5. 1. 2018 pojistnou smlouvu č. 909162 (dále jen „pojistná smlouva“), kterou se pojistitel zavázal nahradit pojistníkovi škodu v případě, že pojistník neobdrží úhradu za pojištěné pohledávky z důvodu výskytu škodní události kryté pojištěním. Dále žalobkyně a) uzavřela dne 8. 6. 2018 s žalovanou rámcovou kupní smlouvu na dodávku pohonných hmot (dále jen „kupní smlouva“). V kupní smlouvě se žalobkyně zavázala dodat zboží a žalovaná zboží převzít a zaplatit kupní cenu. Žalobkyně zboží dodala a žalovaná je převzala, splatnost části ceny ve výši 1 019 527,79 Kč byla dne 30. 10. 2018 a splatnost částky 286 045,34 Kč dne 19. 11. 2018. Žalovaná dne 30. 10. 2018 uhradila žalobkyni a) pouze 100 527,79 Kč. Žalobkyně b) vyplatila z titulu pojistné smlouvy žalobkyni a) pojistné plnění ve výši 1 084 540,81 Kč dne 18. 7. 2019, tedy po zahájení řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 10. 2021, č. j. 38 C 76/2019-157, podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) připustil, aby v rozsahu, v němž se žalobkyně a) domáhá zaplacení částky 1 084 540, 81 Kč, do řízení zahájeného žalobou žalobkyně a) o zaplacení 1 205 045,34 Kč s příslušenstvím vstoupila společnost Atradius Crédito y Caución S.A. de Seguros y Reaseguros, tedy žalobkyně b), která se svým vstupem do řízení vyjádřila souhlas. Odvolací soud věc právně posoudil podle § 2079 a § 2820 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání v pojistné smlouvě ve znění: „Veškerá vaše práva vůči odběrateli nebo jakékoli třetí straně, jakož i případné další záruky ze zákona přecházejí na nás až do výše vyplaceného odškodnění. Na naši žádost jste povinni učinit nezbytné kroky k převodu těchto práv a cenných papírů. Pokud tak budeme vyžadovat, platby pojistných plnění mohou být provedeny po vašem předchozím schválení našeho výpočtu odpovědnosti.“ neodporuje § 2820 odst. 1 o. z. (nejedná se o odchylné ujednání vylučující jeho aplikaci, jak tvrdila v odvolacím řízení žalovaná), naopak je formulováno souladně s tímto ustanovením. Nárok na náhradu škody z nedobytné pohledávky ve výši 1 084 540,81 Kč (kryté pojistnou smlouvou) přešel z žalobkyně a) na žalobkyni b) v okamžiku výplaty pojistného plnění podle § 2820 odst. 1 o. z., čímž vznikl regresní nárok žalobkyně b) coby pojistitele vůči žalované. Ve zbylém rozsahu 120 504,53 Kč jde o pohledávku žalobkyně a) za žalovanou. K odvolací námitce promlčení nároku žalobkyně b) vznesené žalovanou odvolací soud uzavřel, že nesplněný závazek žalované (nezaplacení kupní ceny za převzaté zboží žalovaná ani nesporovala) byl splatný ke dni 19. 11. 2018 a celý nárok byl žalobkyní a) u soudu uplatněn dne 26. 3. 2019. Odvolací soud proto vysvětlil, že nárok žalobkyně a) byl uplatněn včas a vstup žalobkyně b) do řízení na tom nic nemění.

2. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla v celém rozsahu žalovaná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v řešení otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud řešena, konkrétně dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil otázku přechodu práva na žalobkyni b). Dispozitivní ustanovení § 2820 odst. 1 o. z. se podle dovolatelky neuplatní s ohledem na odchylné ujednání v pojistné smlouvě a k přechodu práv k pohledávce výplatou pojistného nedošlo, neboť takový názor vyslovila žalobkyně b) ve vyjádření ze dne 9. 9. 2021. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně a) a žalobkyně b) ve vyjádření k dovolání plně odkázaly na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a vyjádřily přesvědčení, že ani ujednání v pojistné smlouvě v části „Prevence škod a vymáhání pohledávek“ ve znění: „Musíte přijmout veškerá přiměřená opatření, abyste zajistili úhradu dlužné částky ze strany odběratele, zabránili škodám a případně je minimalizovali….Musíte také podniknout veškeré přiměřené kroky, které můžeme požadovat v souvislosti s potenciální nebo skutečnou škodou – ať už před odškodněním nebo po něm – včetně zahájení soudního řízení“ není v rozporu s § 2820 o. z. a zákonnou cesi nevylučuje. Obě žalobkyně proto navrhly dovolání odmítnout.

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.

5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. V daném případě bylo účelem uzavření pojistné smlouvy ochránit žalobkyni a) před škodami (újmou) na majetku, jež by jí mohly vzniknout v důsledku nezaplacení pohledávek jejích dlužníků. Se škodovým pojištěním je ze zákona spojen vstup pojistitele do práv pojištěného proti osobě, které v souvislosti s pojistnou událostí vznikla povinnost nahradit vzniklou škodu pojištěnému. Hlavním smyslem tohoto zákonného přechodu práva z pojištěného na pojistitele je předcházení vzniku bezdůvodného obohacení, a to jak na straně pojištěného, tak na straně třetí osoby odlišné od pojistitele a pojištěného, nejčastěji škůdce. Jinými slovy, v případě škodového pojištění (§ 2811 a násl. o. z.), jímž je i pojištění platební neschopnosti dlužníků pojištěného, v rozsahu, v němž bylo poskytnuto pojistné plnění, vstupuje do postavení poškozeného pojistitel, a již z tohoto důvodu nemá žalobce a) nárok na tomu odpovídající částku, kterou by v rámci tzv. zákonné cese mohla vůči žalovanému uplatnit jen plnivší pojišťovna (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 23 Cdo 1887/2023, jakož i v něm citovanou judikaturu). V rozsudku ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3633/2023, Nejvyšší soud konstatoval, že k přechodu práva na pojistitele podle § 2820 odst. 1 o. z. (zákonné cesi) se nevyžaduje žádné právní jednání, dochází k ní již okamžikem poskytnutí pojistného plnění. S tímto závěrem je ve shodě i komentářová literatura, v níž se uvádí, že co do časového určení přejde právo na pojistitele okamžikem poskytnutí plnění z pojištění ze strany pojistitele. K této zákonné cesi se nevyžaduje žádné další právní jednání a pojistitel okamžikem poskytnutí plnění z pojištění automaticky vstupuje do postavení věřitele (poškozeného) vůči dlužníku (škůdci) v rozsahu jím poskytnutého plnění (Šimek, R. in: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník § 2716-2893. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, § 2820, s. 897).

7. Případný právní názor toho, kdo má vstoupit do řízení na místo žalobkyně a), v otázce, zda došlo či nedošlo k převodu nebo přechodu práva, o něž v řízení jde, je právně nevýznamný, ledaže by jeho vyslovením bylo vzhledem k okolnostem zpochybněno, zda tato osoba se svým vstupem do řízení skutečně souhlasí. To se v posuzované věci nestalo; z obsahu spisu je zcela zřejmé, že vyslovením souhlasu žalobkyně b) se vstupem do řízení v podání ze dne 23. 9. 2021 (č. l. 155 spisu) bylo překonáno předchozí vyjádření ze dne 9. 9. 2021 (č. l. 144 spisu), jímž dovolatelka argumentuje. Otázku, zda žalovanou označená právní skutečnost vůbec je právní skutečností, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva, si posoudí soud sám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, a ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněná pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.), což soud prvního stupně v dané věci učinil a své závěry pečlivě odůvodnil.

8. Výklad § 2820 odst. 1 o. z. ve vztahu k pojištění rizika platební neschopnosti dlužníka pojištěného tedy nepředstavuje právní otázku dosud neřešenou a odvolací soud aplikoval dané ustanovení v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

9. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

10. Dovolací soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 24. 7. 2026 JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu