25 Cdo 2643/2007

Rubrum

25 Cdo 2643/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. T. P., advokátovi, za účasti K. p., a.s., V. I. G., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 132/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. července 2006, č. j. 18 Co 15/2006-70, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 14. 10. 2005, č. j. 3 C 132/2003-53, uložil žalovanému zaplatit žalobci 22.173,- Kč s úrokem z prodlení, zamítl žalobu na zaplacení dalších 4.283,10 Kč a dalšího úroku z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shledal částečně důvodným nárok na náhradu škody (v rozsahu žalobcem prokázaném), která měla žalobci vzniknout tím, že žalovaný jako advokát sepsal pro žalobce smlouvu o nájmu nebytových prostor, jež byla posléze soudem shledána neplatnou, a žalobce vynaložil náklady neúspěšného soudního řízení, v němž se domáhal nároků z uvedené neplatné smlouvy. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 19. 7. 2006, č. j. 18 Co 15/2006-70, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že mezi vadným poskytnutím právní služby žalovaným a vznikem škody spočívající v žalobcem vynaložených nákladech soudního řízení není příčinná souvislost. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Dovolatel především nesouhlasí se závěrem o neexistenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem žalobou uplatněné škody. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) – po posouzení přípustnosti dovolání dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 (tedy též proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé) přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žaloba byla zamítnuta ohledně částky 22.173,- Kč s úrokem z prodlení. Ačkoliv odvolací soud rozhodl o uplatněné částce jedním výrokem, je zřejmé, že se tato částka (bez přihlédnutí k úroku z prodlení, jenž je příslušenstvím pohledávky) skládá z několika samostatných nároků majících odlišný skutkový základ, tj. skutečnosti rozhodné pro posouzení opodstatněnosti těchto dílčích nároků jsou rozdílné, i když se odvíjejí od téže události (žalovanou částku představuje 2 x soudní poplatek po 1.000,- Kč, náklady zastoupení žalobce advokátem v částkách 10.229,- Kč, 2.257,50 Kč a 1.128,80 Kč a náhrada nákladů řízení, kterou žalobce na základě rozhodnutí zaplatil protistraně v částce 6.577,70 Kč – správně činí součet těchto částek 22.193,- Kč). Rozhodnutí odvolacího soudu má proto ohledně každého z nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je též třeba zkoumat samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Za situace, kdy žádný z dovoláním dotčených nároků nepřevyšuje 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, by měl hradit náklady žalovanému, jemuž však žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. srpna 2009 JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu