25 Cdo 2700/2006

Rubrum

25 Cdo 2700/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J. T., zast. advokátem, proti žalovanému JUDr. J. B., advokátovi, o zaplacení 2.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 127/2003, o „odvolání“ právního zástupce žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2006, č. j. 20 Co 157/2006-99, takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 5. 2006, č. j. 20 Co 157/2006-99, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 1. 2006, č. j. 27 C 127/2003-70, kterým soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 2.000.000,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zároveň žalobci ustanovenému advokátu Mgr. R. S., LLM, přiznal odměnu za právní zastoupení žalobce ve výši 61.950,- Kč. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byla Mgr. R. S., LLM, přiznána odměna za právní zastoupení žalobce před soudy obou stupňů, podal jmenovaný právní zástupce „odvolání“. Uvedl, že výrok o odměně za právní zastoupení nepovažuje za rozhodnutí odvolacího soudu, ale za první rozhodnutí o přiznání odměny a tedy za rozhodnutí soudu prvního stupně. Navrhl, aby věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu, který by měl změnit rozhodnutí Městského soudu ze dne 25. 5. 2006, č. j. 20 Co 157/2006-99, tak, že se mu přiznává odměna a náhrada ve výši 80.289,50 Kč. Podle ust. § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují krajské soudy; vrchní soudy jsou rovněž soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně. Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout - je-li zákonem připuštěno - dovoláním podle ust. § 236 a násl. o. s. ř., a příslušným soudem k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.). Městský soud v Praze nerozhodoval v dané věci jako soud prvního stupně ve smyslu ust. § 9 odst. 2 a 3 o. s. ř., nýbrž jako soud odvolací podle ust. § 10 odst. 1 o. s. ř. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání. Občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto pokud je „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu podáno, je třeba řízení o něm podle ust. § 243c odst. 1 a § 104 odst. 1 o. s .ř. zastavit (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura č. 7/2001). Za situace, kdy právní zástupce žalobce trvá na tom, že jeho podání ze dne 14. 7. 2006 je „odvoláním“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o tomto podání zastavit. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. října 2006 JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu