25 Cdo 2715/2009
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo místní nepříslušnost okresního soudu. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadené usnesení nebylo rozhodnutím ve věci samé, ale rozhodnutím o příslušnosti. Dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesení o místní příslušnosti, které nevyřizuje podstatu sporu. Soud se opřel o § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 o. s. ř. a rozhodnutí nezrušil.
Rubrum
25 Cdo 2715/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce J. N., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice – K. p. s. P. ČR, zastoupené advokátem, o 18.000.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 40/2009, dříve vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 36 C 303/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. prosince 2008, č.j. 56 Co 551/2008-32, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 12. 2008, č.j. 56 Co 551/2008-32, potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 16. 10. 2008, č.j. 36 C 303/2008-22, jímž soud prvního stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení věc postoupí Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o místní příslušnosti Okresního soudu Plzeň - město. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto jako nepřípustné. Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“) a shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť usnesení, jímž soud za použití § 105 odst. 2 a 4 o. s. ř. vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena soudu místně příslušnému, není rozhodnutím ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť napadené usnesení není zahrnuto v tam uvedeném taxativním výčtu rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1658/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, CD 6/2008, pod C 5255). Nejvyšší soud proto podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl. Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. července 2009 JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu