25 Cdo 2716/2004

Rubrum

25 Cdo 2716/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobkyně P., a. s., zastoupené advokátem, proti žalované K. a. s., zastoupené advokátem, o 16.675,- Kč, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 194/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. července 2004, č. j. 13 Co 450/2004-82, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 20. 4. 2004, č. j. 6 C 194/2003-54, zastavil řízení ohledně částky 24.221,- Kč, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16.675,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 7. 2004, č. j. 13 Co 450/2004-82, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku o platební povinnosti žalované a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], neboť odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nesprávně vyložil ustanovení § 551 obč. zák. ve vztahu k ustanovení § 3 obč. zák. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku o platební povinnosti ve výši 16.675,- Kč. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. vyloučena. Okolnost, že odvolací soud v poučení svého rozsudku v rozporu s uvedeným zákonným ustanovením uvedl, že proti rozsudku je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přípustnost dovolání založit nemůže. Protože z hlediska ustanovení § 237 o.s.ř. není v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné a protože přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., která upravují přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 3, neboť dovolatelka nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. prosince 2004 JUDr. Petr V o j t e k, v.r. předseda senátu