Nejvyšší soud · Usnesení

25 Cdo 2818/2006

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2006-11-29 · ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2818.2006.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu, protože podání dovolání bylo neoprávněné. Soud uvedl, že dovolání není přípustné proti usnesení odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím ve věci samé. Právní úvaha se opřela o § 237 až § 239 o. s. ř., podle nichž žalovaní nemají právo na dovolání. Soud také rozhodl, že žalovaní nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Rubrum

25 Cdo 2818/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně P. e., a. s., proti žalovaným 1/ V. Š. a 2/ P. K., oba zastoupeni advokátem, o 1.104.946,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 4 C 253/2001, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 27 Co 456/2005-93, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2005, č. j. 27 Co 456/2005-93, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 12. 7. 2005, č. j. 4 C 253/2001-78, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 22. 3. 2004, č. j. 4 C 253/2001-25, jako opožděné dle ust. § 208 odst. 1 o. s. ř. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 11. 2005, č. j. 27 Co 456/2005-93, podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. § 239 odst. 3 o. s. ř. a podávají z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§ 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř./. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. Ustanovení § 237 o. s. ř. přípustnost dovolání žalovaných nezakládá, jelikož rozhodnutí dovolacího soudu není usnesením „ve věci samé“. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ust. § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z případů taxativně vyjmenovaných v těchto ustanoveních (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1050/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2005, pod číslem 57). Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. listopadu 2006 JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.