25 Cdo 3195/2014

Plný text

25 Cdo 3195/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobkyně České pojišťovny a.s., sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO: 452 72 956, proti žalované UNIQA pojišťovně, a.s., sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, IČO: 492 40 480, zastoupené JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem v Nymburku, Palackého 223/5, o 65.100 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 53 C 35/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2014, č. j. 20 Co 140/2014-197, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 22. srpna 2013, č. j. 53 C 35/2012-161 uložil žalované zaplatit žalobkyni 65.100 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. dubna 2014, č. j. 35 Co 140/2014-197 rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Žalovaná podala proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, jehož přípustnost dovozuje odkazem na ust. § 237 o. s. ř. a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Namítá, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal s její obranou, že nezkoumal všechny okolnosti a že měl provést další důkazy. V dovolání, jehož přípustnost se řídí podle ust. § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje jen odkaz na text zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 29 NSČR 41/2014). Z obsahového hlediska dovolání žalované nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, dovolatelka nevylíčila, v čem se odvolací soud při svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, či zda jde o řešení právní otázky, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. února 2015 JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu